Výročí pohnutých událostí z období od srpna do prosince roku 2021 aneb Jak jsme byli vyhnáni z našeho chrámu!

Naše farnost prožila nepředstavitelné útrapy, ponížení a cílené útoky!

Vše jsme ale s Boží pomocí překonali!

Nadále jsme zde, žijeme a dýcháme s nadějí na Boží spravedlnost!

V těchto dnech si připomínáme smutné výročí tragických událostí v podobě bezprecedentních útoků na naši historickou a autentickou pravoslavnou farnost v Brně!

Přesně před rokem jsme prožívali nikým dříve představitelné dny, týdny a měsíce, které byly naplněny prozatím tou nejtěžší zkouškou za zachování naší víry, naděje a lásky, kterým jsme byli od malička učeni v naší drahé farnosti.

Naši rodnou pravoslavnou farnost jsme ve skutečnosti nikdy neopustili. Byli jsme však hrubě vyhnáni z našeho milovaného chrámu. Byli jsme jako farnost okradeni. Zůstali jsme bez prostředků, nikoli však bez naděje na spravedlivé řešení naší kauzy!

Nadále jsme zde, žijeme a existujeme, a ničeho z našich ideálů a cílů jsme se nezřekli.

Nadále se hlásíme k naší historické farnosti svatého Václava v Brně pod Špilberkem, která se pro mnohé z nás stala křestní lázní, přijetím pravoslavné víry, nalezením víry svatých Otců a objetím v náruči našeho duchovního otce Jozefa, který nás, jsa podoben svatému Apoštolu Pavlu, vychovával a vedl „k jednotě víry a poznání Syna Božího“ a který nás učil, abychom byli „pravdiví v lásce a ať ve všem dorůstáme v Krista“ (Ef 4,13-14).

Každý z nás si otce Jozefa spojuje s něčím odlišným, ale všichni máme stejnou zkušenost. Poznali jsme v něm oddaného a obětavého pastýře, který soucítí se svým církevním lidem. Otec Jozef každému z nás nikoli jednou, nýbrž mnohokrát v našem životě pomohl, poradil, utěšil nás a vždy nesl naše břemena a trápení spolu s námi a s našimi rodinami.

Pro otce Jozefa zcela nepochybně platí výrok svatého Apoštola Pavla, který pravil: „Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé…“ a dále „Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.“ (1 Kor 9,22)

Vidouce dobrý příklad našeho pastýře a jeho současných pomocníků, jsme si vědomi, jak oddaně o nás pečují a bez ustání se modlí za každého z nás.

Když se Izraelité vraceli ze svého vyhnanství v Babylonii zpět do Jeruzaléma, byli si vědomi, že je Hospodin neopustil ani v době jejich těžké zkoušky: „Byli jsme otroky, ale náš Bůh nás v našem otroctví neopustil.“ (Ezd 9,9)

Ani my se necítíme být v našem prozatímním vyhnanství opuštěni. Věřících, sláva Bohu přibývá, a pravidelné bohoslužby a různorodé aktivity naší farnosti jsou toho důkazem.

Stačí pohlédnout do tváře našich nejmenších ratolestí!

„Ale kdož by setrval až do konce, ten spasen bude.“ (Mt 24,13)

připravil Michal DvořáčekPokračovat ve čtení →

Naše farnost se poklonila největšímu z proroků a přinesla svatému Předchůdci chvalozpěvy, ačkoli jemu „postačí svědectví Páně“!

Stětí čestné hlavy svatého Křtitele a Předchůdce Jana

Památka spravedlivého je zdobena chvalozpěvy, tobě však, Předchůdce, postačí svědectví Páně, neboť jsi byl vpravdě ctěnější nad proroky a stal ses hodným pokřtít Toho, jehož jsi zvěstoval. S radostí jsi trpěl za pravdu a těm, kdo jsou v podsvětí, hlásal jsi Boha, který se zjevil v těle a přijal hřích světa na sebe a dává nám milost velikou. 

Naše svatá Církev v těchto dnech oslavila mučednickou smrt svatého Jana Křtitele, tedy toho, který nejen pokřtil Pána Ježíše Krista ve vodách Jordánu, ale také připravil cestu pro Jeho příchod, kázal světu pokání a dal všem příklad svého asketického života.

Svatý evangelista Marek, z jehož historického záznamu událostí svatá Církev tento den předčítá, popisuje, že Herodes, vládce Judeje, uvěznil Jana, protože ho kritizoval kvůli nezákonnému sňatku, který uzavřel s manželkou svého bratra. Poznal však, že Jan je svatý a spravedlivý muž, a proto se jej neodvážil potrestat, a dokonce se zájmem naslouchal jeho slovům.

Pak nadešly Herodovy narozeniny a na velké hostině, kterou připravil, tančila dcera jeho „nezákonné“ manželky, které slíbil, že jí dá všechno, oč ho požádá, dokonce i polovinu svého království. Salome, jak se tato nechvalně známá dívka jmenovala, požádala svou matku Herodiadu o radu, a ta jí řekla, aby Heroda požádala o hlavu svatého Jana Křtitele.Pokračovat ve čtení →

Jedna věc je přirozená prostota, a zcela něco jiného je duchovní prostota „podle Boha“!

Svatý starec Paisij potvrzuje, že zlato i srdce se čistí v ohni…

Starče Paisiji, co je to přirozená prostota?

„Přirozená prostota je jednoduchost malého dítěte. Když se dítě chová špatně a vy mu nadáte, tak se rozpláče. Když mu pak dáte nějakou hračku, tak na vše zapomene! Neuvažuje už o tom, proč jste mu nejprve vynadali a pak jste mu dali autíčko na hraní. Malé dítě pracuje srdcem, zatímco dospělý člověk pracuje s logikou.“

Starče, jsou také nějací dospělí, jejichž povaze je vlastní prostota?

A lze ji považovat za ctnost?

„Ano, ale přirozená jednoduchost podobně jako všechny přirozené ctnosti potřebuje jisté zušlechtění (aby se stala průzračnou a čistou).

Prostý člověk má od přírody nevinnost, dobrotu, laskavost apod. Má však také lstivost dítěte. Může např. nemyslet ve zlém o svém bližním, ale musí-li si vybrat mezi dvěma věcmi, vezme si pro sebe to lepší, a to horší přenechá druhému. Dá se to přirovnat ke kusu zlata, který v malém rozsahu obsahuje také jiné příměsi, a musí proto projít výhní pece, aby zůstalo čistým zlatem.

Jinými slovy, srdce musí být očištěno.“

Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Z podivuhodných vyprávění pravoslavných misionářů v Africe…

„Holubice při svatém křtu“, „Jiskra v srdci“ a „Kostěný kříž“

Holubice

V minulosti se událo mnoho podivuhodných příhod spojených s pravoslavnou misií ve vzdáleném Kongu pod záštitou Posvátného monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos!

Mezi duchovními a pracovníky misie v konžském Kolwezi působí i otec Lazaros. Vyniká svou velkou poslušností, pokorou a pracovitostí. Jednoho dne jsem za ním přišel a zeptal se ho:

– Otče, jak ses stal pravoslavným?

– Já jsem byl až do roku 1983 nepokřtěný. Nejprve jsem zaslechl něco o aktivitách metodistické protestantské komunity a v zásadě jsem pak docházel k nim. Poslouchal jsem jejich přednášky, ale na jejich návrh, abych přijal jejich vlastní křest, moje duše zareagovala negativně. Pak jsem šel k letničním, ale od nich jsem odešel ze stejného důvodu. Nikde moje duše nenalézala uspokojení.

Jednoho dne, když jsem procházel kolem pravoslavného chrámu, mě můj vnitřní hlas přiměl vstoupit dovnitř. Cítil jsem radost a vnitřní klid. Hlas v mém nitru mi naznačil, že „toto je Církev, kterou hledáš“.

A skutečně jsem tehdy vyhledal místního kněze.

Tehdy zde působil otec Kosmas.

Poslouchal jsem jeho katechetické lekce a po roce jsem byl spolu s dalšími bratry pokřtěn. Když jsem opustil baptisterium, viděl jsem na vlastní oči holubici letící nad hlavami nově osvícených bratří. Viděli to i další bratři.

Otec Kosmas nám vysvětlil, že holubice symbolizuje sestoupení Ducha Svatého, jak se to stalo při křtu Krista na řece Jordán.Pokračovat ve čtení →

Když jako rodiče selžeme v péči o naše děti, čeká nás ten nejhorší trest…

Svatý Jan Zlatoústý nás nabádá, abychom nezanedbávali péči
o naše děti!

Rodiče musí pečlivě hlídat, kam jejich děti chodí a na koho se obracejí, kde tráví svůj volný čas a s kým se stýkají.

Toto všechno musí rodiče dobře znát, neboť když zanedbají péči o své děti a nebudou se snažit a nepovedou své děti ke zbožnosti, nepřijmou žádné slitování od Boha a za svůj hřích přijmou ten nejhorší trest.

A také z toho důvodu musíme děti vzdálit od zdroje obscénního poslechu, obrazů a hříšné zábavy.

Současně bychom měli našim dětem jako příklad ukázat jejich vrstevníky, kteří žijí ctnostně, aby jim naše děti (v dobrém) záviděly a následovaly (jejich příklad).

Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας

Polské Gorlice v těchto dnech oslavily památku svatého Maxima Sandoviče a pozváni byli také představitelé naší farnosti!

Svatý otče Maxime, pros Boha za nás!

Již včera, 5. září 2022, proběhlo v polských Gorlicích všenoční bdění při příležitosti svátku a církevní památky svatého mučedníka Maxima Gorlického (Sandoviče), jednoho z nejznámějších světců Polské pravoslavné církve.

Jak včerejší všenoční bdění, tak i dnešní svatá liturgie, se konaly v pravoslavné katedrále Svaté Trojice ve městě Gorlice, jež jsou součástí Malopolského vojvodství.

S požehnáním Jeho Vysokpřeosvícenosti Paisije, arcibiskupa Přemyšlského a Gorlického, se tohoto krásného pravoslavného svátku v Polsku zúčastnil také náš otec Jozef a bratr David.

Spolu s domácím vladykou Paisijem sloužili další tři biskupové, konkrétně Jeho Vysokopřeosvícenost Ábel, arcibiskup Lublinský a Chelmský, dále Jeho Vysokopřeosvícenost Alexij, metropolita Vozněsenský a Prvomájský, a Jeho Vysokopřeosvícenost Viktor, arcibiskup Baryšivský.

Svatý mučedník Maxim (Sandovič) byl kanonizován ve stejném roce, kdy Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku kanonizovala svatého a bohabojného knížete Rostislava.

Aktualitu připravil Michal Dvořáček.Pokračovat ve čtení →

Vzácná pláštěnice Přesvaté Bohorodice byla opět přenesena z Getsemanské zahrady zpět do chrámu v blízkosti Božího hrobu…

Hrob Přesvaté Bohorodice je opět prázdný!

Také my nyní prosme, aby Přesvatá Bohorodice požehnala i naši farnost a všechny její věřící, aby toto místo bylo slovy ctihodného starce Georgia Grigoriatského „vždy pod její záštitou a milostí“.

Prosme Panagii, aby byla vždy „tvrzí a pevností naší pravoslavné víry“.

Modleme se k ní všichni, „aby Vládkyně Bohorodice byla vždy „mezi námi“ tak, jak byla kdysi uprostřed svatých Apoštolů“.

A také my se snažme být „vždy kolem naší Vládkyně Bohorodice jako naší něžně milující matky“.

A nikdy nedopusťme, „aby se od nás Přesvatá Bohorodice vzdálila“.

Ale jak radil starec Georgios, „chyťme se jejího posvátného oděvu, svatého maforije, a toho se držme a nikdy ho nepouštějme. Jen tak budeme mít vždy její milost, její požehnání a její záštitu“.

Zdroj:

Pokračovat ve čtení →