Svatý starec Paisij učil, že díky duševní čistotě a prostotě lze spatřit Boží tajemství…

„Sebe samého ostříhej v čistotě.“ (Tim 5,22)

„Starče, je tedy možné, aby člověk bez nějakého velkého studia poznal Boží tajemství?

– Ano, má-li svatou prostotu, může nejen poznávat, ale také prožívat Boží tajemství. Pamatujete si na toho velmi prostého mnicha, který byl učiněn hodným jíst s Kristem?

Než se stal mnichem, byl pastýřem a jediné, na čem mu záleželo, bylo, jak bude spasen. Jednou kolem jeho místa prošel poustevník a řekl mu: „Chceš-li být spasen, jdi po přímé cestě.“ A on jeho slova vzal do slova a do písmene.

Vydal se tedy po cestě a tři dny šel stále rovně, až konečně došel do jednoho kláštera. Tam z něj místní igumen, když viděl jeho touhu po spáse, okamžitě učinil mnicha a dal mu jako službu péči o chrám. Jednoho dne, když tento nově postřižený mnich uklízel chrám, šel kolem igumen, který ho nabádal, aby svou práci dělal dobře a svědomitě.Pokračovat ve čtení →

Svatý Jan Šanghajský radil, jak najít radost, po které touží naše duše a po které žízní naše srdce…

Z poučení svatého Jana Šanghajského
a Sanfranciského

„Buďte opatrní! Dávejte pozor na svou duši! Odvraťte své myšlenky od věcí, které jsou pomíjivé, a upřete je na ty, které jsou věčné!

Tak najdete radost, po které touží vaše duše a po které žízní vaše srdce!

Pevně ​​zachovávejte duchovní bdělost, protože nevíte, kdy vás Pán k sobě povolá!

Během svého pozemského života buďte připraveni se Mu v každém okamžiku zodpovídat!

Dávejte pozor, aby vás nepřítel nechytil do své sítě a neobelstil, abyste neupadli do pokušení!

Denně zpytujte své svědomí a zkoušejte čistotu svých myšlenek a záměrů!“

Svatý Jan Šanghajský a Sanfranciský (1896 – 1966)

Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας

připravil Michal Dvořáček

Oddejme se Kristu, nestrachujme se a prosme, aby se děla Boží vůle…

„Církev nemůže existovat bez svatých“
Otec Simeon Kragiopoulos (†)

„Církev, která činí vše dobře a v dokonalé míře, ustanovila i tento svátek (viz „Všech svatých“). Takže máme Svatý (strastný) týden, Velikonoce, Letnice, máme i ostatní svátky, máme také svátek Všech svatých.

Žádné Boží dílo, od Narození Páně až po Sestoupení Ducha Svatého, nebylo konáno nadarmo. Svým způsobem bylo vše potřebné ke vzniku plodů, a tyto plody existují dodnes. Plody mají za úkol lidi posvěcovat. A lidé se stávají posvěcenými od prvního okamžiku až dodnes. A takto má křesťanský život smysl, pokud přijmete za svůj tento záměr a očekáváte, až Duch Svatý přinese toto ovoce do vaší duše, to znamená, že vás posvětí a spasí.Pokračovat ve čtení →

„Každý dočasný duch určité doby, který povstává proti Kristu, staví se proti Kristu, není z Boha, není z Pravdy!“

Věnováno „každému, kdo hledá pravdu“
o Duchu Svatém

(svatý Nikolaj Velimirović)

„Církev učí, že je Duch Svatý, který je „Bůh z Boha“, „Sladký ze Sladkosti“, „Nesmrtelný z Nesmrtelnosti“, „Světlo ze Světla“, „Život ze Života“…

Vy byste však chtěli, aby lidé žili podle ducha doby. Ale duch doby je duch, který se mění, je jako vanoucí vítr. S tím rozdílem, že obyčejný vítr vyvrací a ničí stromy, zatímco vítr ducha doby vyvrací a ničí lidské duše. Kdyby se lidé řídili pouze duchem doby, byli by zase tam, kde začali, jak říká jedna kovářská anekdota.

Poslechněme si ji:

Kovář poslal svého syna do světa, aby hledal nějakou lepší a jednodušší práci, než je být kovářem, aby dokázala uživit jeho syna, až zestárne, a také jeho samotného, neboť kovář už také zestárnul. Před rozloučením pak řekl kovář svému synovi: „Dodržuj jedno základní pravidlo doporučené cestovateli: ,Spoutej se s větrem!´“Pokračovat ve čtení →

Poučení svatého Siluána Svatohorce o Duchu Svatém a Království nebeském!

„Poklade blaha a dárce života, přijď a usídliž se v nás.“

Svatý Siluán Svatohorec pravil:

„Kdo by mohl porozumět nebi?

Ten, kdo má v sobě Ducha Svatého, mu může aspoň trochu porozumět, protože Nebe je Království Ducha Svatého a Duch Svatý je stejný v nebi jako i na zemi.“

Zdroj: Ρώσοι Άγιοι

připravil Michal Dvořáček

Jedno, dvě, pět století… Co je to ale před starobylostí Církve, která je „souvěčná“ a „soupočátečná“ s Bohem?

Svatá Padesátnice (Letnice) aneb Církev Kristova!

(+) Archim. Athanásios Mytilénský (1927-2006)

„Dnes, moji milí, slavíme svatý den Letnic (tj. svátek Padesátnice). Tento svátek, stejně jako Velikonoce (tj. svátek Paschy), pochází svým původem z doby Starého zákona. Byl to svátek, který se slavil padesát dní po Velikonocích a připadal na začátek sklizně obilí, a proto byl nazýván „Svátkem sklizně prvních plodů“, jak nám říká kniha Exodus. Dokonce se mu říkalo „Svátek týdnů“, protože se musel slavit sedm týdnů po Velikonocích. Byl také nazýván „Den prvotin“, jak vyplývá z knihy Exodus (ale i z Deuteronomium a Numeri), protože v tento den byly obětovány první chleby z nové sklizně pšenice (tj. oběť prvních plodů, řec. πρωτόλια).

Slavnost Letnic také Židům připomínala velkou událost udělení zákona (na Sinaji). Bůh řekl, že lidé by se měli očistit, aby Mojžíš mohl vystoupit na Horu Sinaj a obdržet zákon. Doba mezi projitím Rudého moře, tedy Paschou (hebr. Pesach, což znamená přechod), do přijetí zákona Mojžíšem na Hoře Sinaj, trvala padesát dní. A proto tato slavnost připomínala událost, kdy sám Bůh dal Židům svůj zákon, který měli dodržovat – a to bylo samo o sobě velmi důležité výročí! A v neposlední řadě svátek Letnic připomínal Židům nesčetnou přízeň, kterou Bůh svému lidu věnoval, a proto to byl rovněž svátek díkůvzdání Bohu.Pokračovat ve čtení →

Starec Georgios učil, abychom vždy, když nastanou nějaké těžkosti v rodině, začali říkat slova Ježíšovy modlitby…

O síle Ježíšovy modlitby

Sinajská ikona Krista Pantokratora (Všedržitele). Jednou rukou uděluje Kristus požehnání a v druhé drží otevřené Evangelium, které zní: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jn 8,12)

Starec Georgios jednou řekl:

„Jakmile v rodině vznikne nějaký spor, rozepře či pobouření, rychle se začněme modlit slovy:

„Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi“;

„Pane Ježíši Kriste, osvěť naše děti“;

„Pane Ježíši Kriste, naplň nás pokojem…

A pak přichází blahodať, požehnání a pokoj.Pokračovat ve čtení →

Všichni přítomní na „Dni pravoslavné rodiny“ dosvědčili předivnou moc lásky a pouto jednoty naší farnosti!

„Rodina rodině vychvalovati bude skutky Tvé, a předivnou moc Tvou zvěstovati.“ (Ž 145,4)

7. Neděle po Pasše, zasvěcená památce 318 svatých Otců Prvního všeobecného sněmu v Niceji (roku 325 po Kr.), měla pro naši farnost na programu ještě jednu významnou událost. A tím nebylo nic jiného než letní oslava „Dne pravoslavné rodiny“, která v řadách našich věřících získala na velké oblibě, takže si dnes již bez tohoto spontánního setkání všech našich pravoslavných rodin, mládeže i dětí závěr června ani nedokážeme představit.

Opět a opět musíme poděkovat a pochválit organizátory celé akce, zejména pak našeho duchovního pastýře – otce Jozefa, který s vědomím blížících se prázdnin a rovněž svátku svaté Padesátnice ve vhodnou chvíli „shromáždil“ členy naší farnosti pod jednou „stanovou střechou“, kde bylo možno chvíli posedět, pohovořit, odpočinout si a pochutnat si na dobrém obědu. Po jídle jsme všichni s dychtivostí očekávali letošní zákusek v podobě tradičního farního „rodinného dortu“ sestry Mariny! Někteří členové naší farnosti pak ještě s sebou přivezli také meloun, který byl příslovečnou sladkou tečkou za dobrým pohoštěním letošní akce.

A nutno říci, že také počasí nám v dnešní nedělní den přálo! Po deštivé noci jsme si užili krásně slunečný den!

Po jídle a dobrém pití byl konečně čas k odpočinku, pro jedny aktivního, pro druhé pasivního, přičemž každý si našel své oblíbené místo či aktivitu, a takto jsme v zaujetí pro dobrý prožitek dnešního krásného programu společně strávili zbytek odpoledne.Pokračovat ve čtení →

Ti, kdo věří, že člověk může být spasen pouze díky Boží blahodati nebo pouze z vlastní vůle, bez Boží blahodati, se mýlí…

„Při spáse člověka spolupůsobí jak Boží blahodať (milost), tak současně i lidská vůle.“

(Svatý Nektários Eginský, metropolita Pentapolský)

„Žádný nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn,
a komuž by chtěl Syn zjeviti.“ (Mt 11,28)

I když je božská lidumilnost nekonečná a Boží blahodať ke spáse člověka přebohatá, přesto je spása nemožná bez souhlasu a spolupráce stran člověka.

Nejprve si musí člověk uvědomit, že zhřešil, musí činit pokání, zatoužit po spáse a hledat ji, aby ho (touto spásou) sama Blahodať odměnila.

Jelikož vnitřní uvědomění a kajícnost, jakož i touha po spáse a její hledání je znamením návratu člověka k Bohu, stejně tak je tímto znamením i odpor k hříchu a sklon ke cvičení se v ctnostech, a to je svým způsobem vzývání Božího milosrdenství, které spěchá k (člověku) pomýlenému, aby se nad ním smilovalo.

Pokračovat ve čtení →