„Sebe samého ostříhej v čistotě.“ (Tim 5,22)
„Starče, je tedy možné, aby člověk bez nějakého velkého studia poznal Boží tajemství?
– Ano, má-li svatou prostotu, může nejen poznávat, ale také prožívat Boží tajemství. Pamatujete si na toho velmi prostého mnicha, který byl učiněn hodným jíst s Kristem?
Než se stal mnichem, byl pastýřem a jediné, na čem mu záleželo, bylo, jak bude spasen. Jednou kolem jeho místa prošel poustevník a řekl mu: „Chceš-li být spasen, jdi po přímé cestě.“ A on jeho slova vzal do slova a do písmene.
Vydal se tedy po cestě a tři dny šel stále rovně, až konečně došel do jednoho kláštera. Tam z něj místní igumen, když viděl jeho touhu po spáse, okamžitě učinil mnicha a dal mu jako službu péči o chrám. Jednoho dne, když tento nově postřižený mnich uklízel chrám, šel kolem igumen, který ho nabádal, aby svou práci dělal dobře a svědomitě.
Když mnich vyslechl igumenovu radu, zeptal se starce a ukázal na Ukřižovaného: „Starče, kdo to tam stojí nahoře (na Kříži)?“ Jsem zde už tolik dní, a on (Kristus) zatím nesestoupil dolů, aby se mnou pojedl a napil se se mnou.“ Igumen obdivoval mnichovu prostotu a řekl mu: „Potrestal jsem ho a nechal ho tam stát za to, že svou práci nedělal dobře.“
Mnich ho beze slova vyslechl a odešel.
Večer si vzal jídlo a zavřel se v chrámu. Šel znovu pod Ukřižovaného a s bolestí mu řekl: „Sestup, bratře, abychom se společně najedli.” A Kristus tehdy skutečně sestoupil a poobědval s tímto prostým mnichem a slíbil mu, že ho vezme do domu svého Otce, aby se tam věčně radoval.
Po několika dnech tento prostý mnich v pokoji zesnul.
Vidíte, žil sice v naprosté nevědomosti, ale čeho byl nakonec učiněn hodným díky tomu, že žil ve velké prostotě a čistotě, kterou měl.”
Podle: Svatý Paisij Svatohorec: SLOVA V., „Vášně a ctnosti“ (s. 142).
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
