Od roku 1946 do roku 1961 byl vladyka Lukáš hlavním archijerejem krymské eparchie.
Svatý Lukáš Krymský zesnul v Pánu 11. června 1961 v den Všech svatých, kteří zazářili v zemi ruské.
Jako pastýř však nikdy neopustil své věrné stádce: díky jeho mocným přímluvám byli lidé zázračně uzdravováni i po jeho zesnutí. Dodnes jsou známy četné zázraky a podivuhodná uzdravení na přímluvy tohoto světce a lékaře-nezištníka.Pokračovat ve čtení →
jedno známé japonské přísloví praví: “Na plody své práce čekej trpělivě, můžeš si však zdřímnout.” V dnešní spěchem ovlivněné společnosti to lze brát snad s úsměvem, jenže opak je pravdou, neboť trpělivost je něčím, čím můžeme ozdobit právě naše úspěchy, které nepřicházejí nijak samočinně, ale vyžadují jak úsilí, tak vyzrálost.
Jiné přísloví ze země “vycházejícího slunce” říká: “Sto dní práce, jeden den radosti.” A podle mého skromného mínění i ten jeden den radosti stojí za všechno to úsilí, s nímž konáme naši práci.
Jak nejlépe vystihnout genia loci Japonska a jeho obyvatel? A jak nejvhodněji pokračovat v zápiscích z cesty do Japonska, které jsem se mohl díky své civilní profesi zúčastnit?
Snad právě podle výše citovaných přísloví, společným jmenovatelem kterých je z pohledu japonské mentality především: trpělivost, vytrvalost, pracovitost a ušlechtilost…
Přese všechno si kladu otázku, jak neopomenout to podstatné a neuváznout v tom, co je všeobecně známé?
Za pokus mi to ale věru stojí.Pokračovat ve čtení →
V neděli 2. června, jen den poté, co odezněl Mezinárodní den dětí, uspořádala naše farnost s požehnáním otce Jozefa sportovně laděné odpoledne v Mariánském údolí v Brně v Líšni.
Po skončení svaté liturgie jsme se opět setkali na louce v Mariánském údolí, v prostoru oddechového centra Eldorádo. Díky obětavým organizátorům z řad našich farníků na nás čekalo chutné pohoštění a nápoje pro malé i dospělé. V příjemném chládku a stínu letního stanu jsme mohli strávit krásné chvíle a vést podnětné rozhovory s těmi, které jsme dosud příliš dobře neznali, ačkoli jsou členy naší brněnské farnosti jako my.Pokračovat ve čtení →
„Dílo temnoty“ není takto nazváno proto, že by se dělo po tmě, neboť i ve dne někteří lidé smilní, kradou a přestupují různými způsoby zákon, ale proto, že nás, kteří se (tohoto temného díla) dopouštíme, předávají věčné temnotě pekla.
Zdroj: Pemptousia.gr
Zármutky nepřicházejí na Boží služebníky bez nějakého konkrétního cíle, nýbrž jako nějaká zkouška naší pravé lásky k Němu.
Zdroj: Pemptousia.gr
Svaté Písmo a díla svatých Otců, ale také životy svatých a církevní bohoslužby, zkrátka všechny tyto věci mají za cíl nikoli náš každodenní světský život, ale nasměrování naší cesty do nebe.
Jestliže tedy nasměrujeme náš pohled k tomuto vysokému cíli, pak získáme správné úsilí a horlivost, tj. způsobnost vidět něco víc v tomto pomíjivém a marnivém světském životě, který zasévá sklíčenost, oslabuje, vyčerpává a nutí padat na duchu, a už vůbec nevede ke spasení.Pokračovat ve čtení →
Stalo se již s Božím požehnáním krásnou tradicí, že v době paschální a současně před svátkem Svaté Padesátnice navštěvuje brněnskou farnost a její věřící divotvorná, myrotočivá ikona Přesvaté Bohorodice „Obměkčení zlých srdcí – Sedmibolestné“.
Při té příležitosti je na prosby věřících přinášena také do dalších farností, ať blízkých či vzdálených, kde na ni čekají prahnoucí lidská srdce toužící po doteku Boží milosti.
Tato myrotočivá ikona, která vydává svaté a libě vonící myro (olej), je litografií, která vychází z originálu ikony, která se proslavila uzdravením nemohoucích a byla velkou pomocí pravoslavných věřících v Rusku v době epidemie cholery v 19. stol.
Přívlastek „myrotočivá“ pochází z církevně slovanského slova „мироточивая“ tj. vydávající myro (působící vytékání blahodatného myra), přičemž slovo „myro“, tj. olej, pochází z řeckého slova „μύρον“.
„Obvykle Boha poznává většina lidí více tím, když zažívají různé zkoušky, než když přijímají Jeho dobrodiní.“
Zdroj: Pemptousia.gr
