K Pánu odešel v blaženém zesnutí
starec Emilián (Vafeidis)
(1934-2019)

Bývalý igumen Monastýru Simonopetras
na Svaté Hoře Athos
Když se otec a matka rmoutí, protože jejich dítě se dopouští hříchu…
Temnota, jako důsledek pádu člověka, nikdy nepřichází na světlo. Světlo však rozptyluje temnotu, protože temnota neexistuje, nemá žádnou podstatu. Ale je tu však určitý případ, který využívá „ten lstivý“, když všemohoucí Bůh činí pro naše dobro z toho, co je zlé, něco dobrého, čili z temnoty působí světlo.
Jak?
Skrze pokání…
Vidím svou špatnost, svou hříšnost, činím pokání, pláči, truchlím, přibližuji se k Bohu, přijímám smysl pro své povinnosti, bdím, konám ve všem trpělivost, a v mém nitru se tak zušlechťuje nový člověk, který vychází z tohoto pokání.
Nenechme se mýlit. Dobro nikdy nepochází ze zla, nýbrž z pokání, které formuje novou mysl, mysl, kterou Bůh vkládá do našeho srdce.Pokračovat ve čtení →