Jedná se skutečně o čestný oděv čili chitón (starořecky Εσθήτα), který byl uchováván ve Vlachernách (v Konstantinopoli)?
Pravděpodobně nikoli, pokud se ovšem nejednalo o tzv. maforion (řec. μαφόριο), to jest purpurovou pokrývku hlavy, a nikoli o chitón.
Spíše se ale jedná o druhý oděv Přesvaté Bohorodice, který někomu darovala ještě před svým zesnutím.Pokračovat ve čtení →
„Svatořečení světitele Jana, které se uskutečnilo 2. července 1994 v San Franciscu, nám zjevilo ještě jasněji význam tohoto velikého ruského světce našich dnů. Vladyka žehná všem pravoslavným křesťanům, těm, kteří touží po setkání se svatostí, vnáší do srdcí věřících naději, že není možné stále se Bohu rouhat, že místo smutku musíme silněji milovat Hospodina, pevněji se držet života pravoslavné Církve, upravit svůj život dle jejích pravidel a kánonů a zbožně přistupovat ke všem jejím spasitelným Tajinám.“
Svatá Matka Církev slaví památku jednoho z největších světců naší doby 19. června / 2. července.
Svatý otče Jane, pros Boha za nás!
(Uveřejněno v Pravoslavném kalendáři 1997)Pokračovat ve čtení →
Podmínky života v současném světě jsou zcela odlišné od těch, které panovaly dříve, kdysi dávno. Samotný fenomén apostaze, fenomén odpadnutí od pravdy, spočívá v tom, že lidé nedokáží snadno přijímat zbožnost. Už o ní slyšeli a jsou proti ní naočkováni. Proto jen velmi málo z těch, kdo slyšel nějaká slova o Pravoslaví, se k němu obrací.
Druhou příčinou, dalším charakteristickým rysem ducha současné doby, která se tak mnoho odlišuje od toho dávného, se zdá být atmosféra myšáka Mickeyho (viz Mickey Mouse). Serióznost, to je něčím, co chybí duchu dnešní doby. A tento nedostatek serióznosti už vešel ve zvyk a stal se životním stylem. Jako by nás nabádal: Uvolni se, ke všemu se chovej s lehkostí, nic vážného se neděje, a ať se stane cokoli, neber si to tolik k srdci.Pokračovat ve čtení →
Když jsme nedávno po mnoha set kilometrové cestě po dálnici dorazili do města Bitola v Severní Makedonii, vzpomněl jsem si na vyprávění některých mých přátel o bohosloveckých počátcích našich krajanů a navíc pravoslavných bratří, kteří zde kdysi dávno studovali základy svatého pravoslaví.
Mám na mysli mnohé Čechy a další Slovany, kteří na Bitolském teologickém semináři absolvovali základy pravoslavné ortodoxie a ortopraxie z úst věhlasných biskupů a mnichů – místních učitelů, kteří zde působili. Jednalo se sice o poměrně krátkou, byť plodnou éru, která započala v roce 1921 a trvala až do roku 1941, tedy do nástupu pronásledování a válečných pohrom.
Jednou z těchto našich dodnes nepříliš známých osobností je nedávno kanonizovaný svatý – novomučedník Stanislav (Nasadil).Pokračovat ve čtení →
Svatý nový mučedník a jerej Stanislav (Nasadil) Ličko-jeseničký se narodil v roce 1907 ve městě Loštice na Moravě, v tehdejším Rakousko-Uhersku.
V roce 1923, při obnově pravoslaví u nás, využil otec Stanislav, tehdy ještě jako laik, zcela jedinečné možnosti a odešel studovat pravoslavnou teologii do města Sremski Karlovci (česky Sremské Karlovice). Později ve svém studiu pokračoval také v duchovním semináři sv. Jan Teologa v Bitoli¹. Na kněze byl otec Stanislav vysvěcen vladykou Irinejem (Ćirićem), biskupem Bačským v Novém Sadu. Svou kněžskou službu tehdy zahájil v chrámu sv. proroka Eliáše ve městě Lička Jesenica² v Gornjokarlovačké eparchii³. Pokračovat ve čtení →
Člověče, vím, že jsi král, diktátor, patriarcha, metropolita, premiér, ministr, profesor, právník, mechanik, důstojník, lékař, významný člověk, mladý muž, chudák, boháč.
Nejsi-li však Božím dítětem, nejsi nic!
Jsi nula, jen ubohý člověk hoden slitování a slz!
Ale pokud jsi Božím dítětem, pak jsi ten nejšťastnější muž na světě.
Raduj se a vesel.
Vždyť můžeš spolu se svatými Apoštoly říci: Jsem chudý, ale mnohé obohacuji, nic nemám, ale vším vládnu, neboť jsem Božím dítětem…
Mým Otcem je Bůh.
Existuje snad něco šťastnějšího, radostnějšího, čestnějšího, slavnějšího a blaženějšího?
Zdroj: Γέροντος Φιλόθεου Ζερβάκου
FB
Uplynulý víkend (15.-16. června) se nesl ve znamení mimořádně významného svátku, který bezesporu patří k těm nejdůležitějším oslavám svatého Pravoslaví a který se jednou provždy zapsal do dějin naší Církve jako den, kdy se na tomto světě zrodila svatá Církev.
Ocitli jsme se ve Vídni, bývalém centru Rakousko-uherského mocnářství. A tam jsme měli možnost pozorovat nikoli pouze onu viditelnou, na první pohled pozorovatelnou krásu smyslovou, nýbrž i tu duchovní, která vyzařuje z hlubin Církve, kam je třeba se ponořit.
Zavítali jsme do řecké pravoslavné farnosti u sv. Trojice, tedy do katedrálního chrámu, kde sídlí vladyka Arsenios, Metropolita Rakouský z Ekumenického patriarchátu. Pro tuto farnost byl tento den dvojnásob výjimečný. Vždyť oslavovala svůj chrámový svátek.Pokračovat ve čtení →
Co vlastně znamená svatá Padesátnice?
Odpověď na tuto otázku lze najít uvnitř posvátného organismu, díky kterému a kvůli kterému se tato velká církevní událost uskutečnila.
Svatá Padesátnice čili svátek Svaté Trojice je den, kdy se zrodila Církev Kristova.
A do této Církve patří všichni věřící, to jest společenství lidí věrných Kristu, kteří jsou spojeni skrze svaté tajiny v Jedno Tělo Kristovo a kteří zachovávají pravé učení Pána Ježíše Krista.
V tento slavný den, konkrétně v neděli 16. června, jsme si v Brně připomínali a současně prožívali evangelní událost, kdy byl Duch Svatý seslán na apoštoly.
„A když přišel den padesátý, byli všichni spolu na jednom místě.“ (viz Sk 2, 1)Pokračovat ve čtení →
Když Mája Prozovovská, vnučka svatého Lukáše Krymského, velkého světce Pravoslavné církve současnosti, svědčí o svém dědečkovi, její slova přivádějí k pohnutí.
„Dědeček měl krásný úsměv. Nesmála se pouze jeho ústa, celý jeho obličej zářil radostí. Mnohokrát se jeho úsměv přenášel i na ostatní.
Nebylo nic neobvyklého, když říkal různé úsměvné historky o dětech a zvířatech.
Soudí-li někdo pouze podle fotografií, které se většinou dochovaly, pak může snadno nabýt dojmu a myslet si, že svatý Lukáš byl velmi vážným a přísným člověkem.Pokračovat ve čtení →
Svatý Boží (Lukáši Krymský), uděl zdraví každému nemocnému k Boží slávě.
V každé nemocnici veď všechny lékaře, aby mohli jako ty, který sám jsi lékařem, vyléčit nemocné na přímluvy Přečisté Bohorodice.
Zdroj: FB
Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου