Svatý strastotěrpec Jevgenij (Botkin),
oddaný lékař svaté carské rodiny

27. března 1865 (Petrohrad) – 17. července 1918 (Jekatěrinburg)

Slovo úvodem

Petr Sergejevič, bratr svatého Jevgenije Botkina, nedávno kanonizovaného světce Ruské pravoslavné církve, vzpomínal na svého bratra těmito slovy: “(Jevgenij) byl neskonale dobrý (člověk). Snad by bylo možno říci, že Jevgenij přišel na tento svět kvůli lidem a také proto, aby se obětoval pro druhé.”

Jak jinak a jak lépe uvést tento nový farní příspěvek, který symbolicky uvádí naše staronové téma svatých carských strastotěrpců, obzvláště v těchto výročních dnech, kdy si připomínáme tragickou smrt svaté carské rodiny a těch, kteří jí zůstali věrni až do smrti. (4./17. července).

K nim patřil, ačkoli nebyl členem rodiny, také jejich oddaný lékař – Jevgenij Botkin, jenž byl připočten k zástupu našich pravoslavných svatých a má u Boha smělost přimlouvat se i za nás!

Svatý starozákonní prorok Nehemiáš ve své knize praví: „By pak někteří z Vás až na kraj světa zahnáni byli, i odtud shromáždím je, a přivedu zase na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo jméno mé.“ (Nehemiáš 1,9)

Až na samý kraj světa, do vyhnanství spolu se svatou carskou rodinou, byl zahnán také jejich lékař, doktor Botkin. Byl opuštěn všemi… Zůstaly mu pouze jeho děti, ty však musel také zanechat v Tobolsku, když se rozhodl oddaně doprovázet svatý carský pár do Jekatěrinburgu.

Dobře víme, jaké je nejvyšší Pánovo přikázání a jaké je největší milování, jehož člověk může dokázat: „Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.“ (Jan 15,13) A doktor Botkin takové Pánovo přikázání o lásce k bližnímu naplnil bezezbytku.

Svatý Jevgenij (Botkin) si svatost získal svou něžnou, ušlechtilou povahou, silnou vírou, dobrými skutky a láskou k těm, kterým oddal svůj život.

Zanechal za sebou to nejcennější, co měl, své děti, které s ním zůstaly i poté, co ho opustila jeho manželka. A Jevgenij neváhal projevit svou povinnost, která byla jen jiným vyjádřením jeho sebeobětující se lásky k bližnímu.

Rozhodl se proto následovat cara Mikuláše a jeho trpící rodinu až do samého jejich pozemského konce.

Jeho život byl naplněním Pánova proroctví o „dědičném požehnání“, které získají ti, kteří dají najíst těm, kteří hladověli, kteří dají napít těm, kteří žizní… a kteří navštíví ty, kteří jsou nemocní. Svatý Jevgenij se proto ocitl po Kristově pravici, spolu s vyvolenými svatými, s beránky, které Pán požehnal a pochválil.

„Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne; Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně…“ (Mat 25,34-36)

Čtveřice služebných, včetně doktora Botkina, je na ikoně svatých carských strastotěrpců zobrazena v levé horní části
(Sv. Jevgenij Botkin je hned nad postavou svaté carevny Alexandry)

Pokračovat ve čtení →

Medailon o svatých a všemi chválených
Apoštolech Kristových

Příspěvek při příležitosti jejich slavného svátku!

Pozemský skon svatých Apoštolů
Víme, jak zakončili svůj život svatí Apoštolé?
Zmiňuje se Písmo Svaté o smrti svatých Apoštolů?
Jak, kde a kdy vlastně zemřel každý z nich?

Jediný apoštol ze Dvanáctera (v odlišení od těch ze Sedmdesátera), o jehož mučednické smrti se Písmo Svaté zmiňuje, je Jakub (viz Sk 12,2), přičemž jde o Jakuba, který byl bratrem Jana Zebedea.
Král Herodes zabil Jakuba „mečem“ – pravděpodobně s odkazem na popravu. „A při tom času dal se v to Herodes král, aby sužoval některé z církve. I zamordoval Jakuba, bratra Janova, mečem.“

Okolnosti úmrtí ostatních svatých apoštolů mohou být vystopovány pouze pomocí církevní tradici, a proto není nutné klást silný důraz na jiné teorie mimo prostor svatého podání.

Zde jsou některé z dochovaných „tradic“ týkajících se smrti jednotlivých apoštolů, zejména z řad Dvanáctera.Pokračovat ve čtení →