Tajemstvím opředený dopis sv. Serafíma Sarovského caru Mikulášovi…
Velké proroctví sv. Serafíma Sarovského a jeho dopis adresovaný carovi, který ho přijde uprostřed
letní Paschy oslavit
Svatý Serafím Sarovský prorokoval jasnými slovy o tragickém osudu, který Bůh předurčil pro cara, který bude přítomen v Sárově při „slavnosti víry“, až bude slavena „Pascha“ uprostřed léta (jednalo se o proroctví týkající se kanonizace sv. Serafíma Sarovského, k níž došlo v létě roku 1903 za přímé účasti cara Mikuláše II.).
Podle jeho proroctví, pokud by ruský lid činil pokání, Bůh by se nad ním ještě smiloval, ale nejprve by (Bůh) na čas umožnil vítězství „bezprávných mužů“ (tj. bolševiků): a car by byl svržen a zabit, aby ruský lid pochopil a uvědomil si, jaký život byl pod vládou cara, Božím pomazaným, a jaký pod vládou lidí, kteří pošlapali Boží zákon a zneuctili ho.
Svatý Serafím Sarovský napsal na základě Božího osvícení vlastnoruční dopis carovi, aby za ním přijel do Sárova a Divějeva. Tento dopis svěřil svému příteli Motovilovovi, který jej předal matce představené Marii, která ho následně a osobně předala caru Mikulášovi II. při jeho přítomnosti v Divějevu dne 20. července roku 1903, kam car přijel při příležitosti slavné kanonizace Sarovského divotvůrce.Pokračovat ve čtení →
Osud cara je také osudem Ruska
Proroctví ctihodného starce Anatolije Optinského Mladšího o osudu Ruska ve spojení
s carem Mikulášem II.
„Osud cara je také osudem Ruska. Jestliže se car raduje, raduje se také celá Rus. Je-li car zarmoucen, i celá Rus se rmoutí. Avšak podobně jako člověk s useknutou hlavou přestává být člověkem a stává se nevábně zapáchajícím umrlcem, podobně i Rusko bez svého cara se stane pouhou mrtvolou, která zapáchá.“
Zdroj: FB
„K žádné zemi nebyl osud tak krutý jako k Rusku.“ (Winston Churchill)
Svatí carští strastotěrpci a mučedníci:
car Mikuláš II., carevna Alexandra, carevič Alexej, velkokněžny Olga, Taťána, Marie a Anastázie
(památka 4. / 17. července)
Každý vladař může vládnout,
ale jen císař může zemřít za svůj národ.
(Svt. Basil Veliký)
Svatý car a strastotěrpec¹ Mikuláš (Nikolaj) II. se narodil 6. / 19. května roku 1868 v Carském Selu, v blízkosti Petrohradu. Poslední ruský car z rodu Romanovců byl nejstarším synem cara Alexandra III. a jeho manželky carevny Marie Fjodorovny. Mikuláš se už od dětství vyznačoval silnou zbožností a staral se o to, aby se v ctnostech podobal jak spravedlivému Jobu Mnohostrádajícímu, v den jehož svátku se narodil, tak i svatému Mikuláši Divotvorci, jehož jméno přijal ve svaté tajině křtu. Následník trůnu vyrostl v milosrdného a skromného člověka. Vzdělání syna se podle přání otce Alexandra III. vedlo přísně v ruském pravoslavném duchu. Učili jej, aby byl ušlechtilý, velkorysý, svědomitý, aby si pečlivě plnil své povinnosti a nedovoloval si stavět své zájmy nad zájmy ostatních lidí. Carevič Mikuláš věnoval mnoho času knihám, měl dobrou paměť a byl nadaným žákem; kromě ruského jazyka ovládal ještě čtyři další: anglický, francouzský, německý a dánský.Pokračovat ve čtení →
Proroctví jurodivé Pasy Sárovské o svatém caru Mikulášovi II.
„Tento car vystoupá mnohem výše
než všichni ostatní!“
Jurodivá a ctihodná Paraskeva „Pasa“ Ivánovna Sárovská
Svatý vládce země ruské!
„Se svým vojskem musím sdílet všechna
nebezpečí i strádání.“
Svatý car Mikuláš II. Ruský
(✞ 17. července 1918)
Něžné srdce a čistá mysl svatého carského mučedníka a strastotěrpce Alexeje
„Až se stanu carem, tak už nebudou žádní chudí ani nešťastní lidé. Chci, aby byli všichni šťastni!“
Svatý carský mučedník a strastotěrpec Alexej
(12. srpna 1904 – 17. července 1918)
“Ne za něj, ale k němu. Vždyť on je mučedník!“
Vzpomínky velkokněžny Olgy Alexandrovny
na svého bratra a cara Mikuláše II.
Když se jednou velkokněžny Olgy Alexandrovny její životopisec (Jan Vorres) zeptal na její vztah k bratru Mikulášovi, konkrétně, zda se za něj v době po jeho zavraždění modlí k Bohu, ona na chvíli popřemýšlela a pak pravila:
“Ne za něj, ale k němu. Vždyť on je mučedník!“
Nezapomeňme, že celkem 27 osob z carské rodiny, přímých i vzdálených příbuzných cara Mikuláše, včetně jeho samotného, bylo zavražděno bolševiky.
„Lidé nechápali, nebo nechtěli pochopit, jakým (Mikuláš) byl,“ psala Olga ve svých memoárech. „Jeho střídmé vystupování přijímali spíše za chladnost či uměřenost, a to stejné si mysleli o jeho ženě.“Pokračovat ve čtení →
Raduj se, care Mikuláši, jenž jsi vládl svému lidu skrze Krista Boha našeho!
Vzpomínka na svatého cara Mikuláše a jeho rodinu v den jejich mučednické smrti!
17. července
Proč vám mám podávat teoretické důkazy, když dnes po ulicích Paříže chodí svatý „Jan Bosý“?
Svatý Jan Šanghajský a Sanfranciský, divotvůrce
(1896–1966)
památka 19. června / 2. července v den zesnutí
a 29. září / 12. října v den vyzdvižení svatých ostatků
Dětství
Svatý Jan Šanghajský a Sanfranciský, nový divotvůrce, se narodil jako Michail Maximovič roku 1896 ve vesnici Adamovka v Charkovské gubernii (dnes Slavjanskij rajón Doněcké oblasti na Ukrajině). Ve svatém křtu dostal jméno na památku archanděla Michaela. Měl původ v dvořanském rodu Maximovičů, ze kterého pocházel také jeho prapředek osvětitel Sibiře – svt. Jan Tobolský. Rodiče malého Michaila se jmenovali Boris a Glafira a ti svého syna vychovávali ve zbožnosti a lásce k vlasti.
Od dětství se Michail vyznačoval hlubokou zbožností, po nocích se modlil, pečlivě sbíral ikony a církevní knihy, nejraději četl životy svatých. Takovýto zbožný život dítěte měl pak i velký vliv na jeho francouzskou guvernantku – římskou katoličku, která nakonec přijala svaté Pravoslaví.
Michail se rozhodl pro službu vlasti a chtěl vstoupit na vojenskou anebo státní službu. Nejprve vstoupil do Petrovského Poltavského Kadetského korpusu, který zakončil v roce 1914. Potom studoval na Právnické fakultě Charkovské carské univerzity, kterou zakončil roku 1918.Pokračovat ve čtení →