Na Krista musíme vzpomínat a přemýšlet o Něm vždy a pouze s láskou.
Může se stát, že v rukou držíme fotografii nějakého člověka, ale protože ho nemilujeme ani neznáme, nijak nás tento člověk nedojímá.
Zatímco když vezmeme do rukou fotografii své matky, naše duše okamžitě zajásá a začne plakat z lásky k ní.
A podobně je to i v případě našeho Spasitele.
Zdroj: Pemptousia.gr
Existuje jedna velmi zajímavá kniha s názvem Historie Franků, sepsaná v době abba Dorothea (4. stol.) svatým Řehořem, biskupem Tourským. V této knize se vypráví o životě na královském dvoře a o křesťanech té doby. Kniha podává obraz o životech mnoha svatých, ale také různých králů. Monarchy té doby nelze vůbec nazvat příkladem ctností. Neustále totiž nechávali jeden druhého otrávit, a jejich ženy byly ještě horší.
V té době žily také dvě ženy, nějaká Brunhilda a její sestra Fredegunda. Ty se snažily dosadit na trůn své syny a vnuky. Co všechno neudělaly pro to, aby svého cíle dosáhly! Přivazovali lidi ke koňským oháňkám, a takto je zabíjeli, byli ohavnými křivopřísežnicemi a uměly utkávat fantastické sítě lží a klamů, no, byla to strašná podívaná. Pokračovat ve čtení →
Rodiče napomínají své děti pro sebemenší věc.
Je to, jako by nevěděli, jak s nimi tiše a něžně mluvit.
Je-li nezbytné, aby rodiče určili meze v rámci kázně svého dítěte, pak musí dítě cítit, že za touto přísností se skrývá láska.
Je velkou chybou trestat děti ve chvíli, když dělají něco špatného, protože tím nic nedosáhneme.
Zdroj: Pemptousia.gr
Podle toho, jak budeme jednat s naším bratrem, bude jednat také Bůh s námi.
A rovněž mírou, jakou budeme měřit my druhým, budeme poté souzeni i my sami.
Zdroj: Pemptrousia.gr
V den svátku Kazaňské ikony Matky Boží zavítala do našeho chrámu vzácná návštěva z Ruské pravoslavné církve v zahraničí (RPCZ). Arcibiskup Medonský a biskup Západoevropské eparchie RPCZ, vladyka Michail (Donskov), přijal pozvání vladyky Olomoucko-brněnského Simeona a Šumperského Izaiáše, aby společně s námi sdílel radost při příležitosti 80. výročí posvěcení olomouckého katedrálního chrámu, kde sloužil již v sobotu při hlavních oslavách.
V horký nedělní den, zalitý sluncem už od prvních veršů jitřní bohoslužby, se náš brněnský chrám, nehledě na letní období dovolených, zaplnil zástupem věřících. Před začátkem svaté liturgie dorazili oba arcibiskupové, které jsme uvítali za zvuku zvonů tradičně chlebem a solí a pugétem květin, jež vladykům předali naši nejmenší.Pokračovat ve čtení →
Místo úvodu
Dne 18. července 1918, jen jeden den po popravě Mikuláše II., cara celého Ruska, a jeho rodiny, byla velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna (zvaná též „Ella“) věku 53 let spolu s dalšími svými druhy krutě popravena bolševiky. Jednalo se o tyto muže a ženu, kteří byli spolu s velkokněžnou Jelizavetou zabiti: Romanovce a knížete Sergeje Michailoviče (59 let), knížete Jana Konstantinoviče (věk 32), knížete Konstantina Konstantinoviče (věk 28), knížete Igora Konstantinoviče (24 let) a knížete Vladimíra Pavloviče Paleje (21 let), Varvaru Alexejevnu Jakovljevu, mnišku z Domu milosrdenství, a konečně také Fjodora Semjonoviče Remeze, tajemníka velkovévody Sergeje Michailoviče.
Podrobnější „Život“ svaté Jelizavety velmi dobře zpracoval a o některé cenné podrobnosti doplnil o. Marek Malík.Pokračovat ve čtení →
Soužení a zármutky jsou nezbytné, protože pouze takto lze omezit hříšné nálady lidského srdce.
A když je srdce omezeno a zkoncentrováno, slzy se pak vylévají snadněji.
Zdroj: Pemptousia.gr
Velkokněžnu Jelizavetu Fjodorovnu můžeme právem nazvat svatou myronosicí
20. století. Neboť podobně jako novozákonní ženy myronosice přišly s vonnými mastmi pomazat tělo Pána Ježíše Krista a byly mezi prvními, jež hlásaly jeho Vzkříšení, stejně tak i svatá Jelizaveta po celý svůj život ošetřovala nemocné, starala se o sirotky a rozdávala almužnu chudým. Svým životem a láskyplnými skutky neustále šířila Kristovo učení. „Odpouštěj svým nepřátelům a buď všem sluhou,“ bylo její životní zásadou, jíž se plně oddala a jíž se po celý život řídila.
Úryvek níže uvedeného článku, jehož autorkou je Mgr. Taťána Fejsaková, byl zveřejněn před lety a napsán pro tehdy vycházející Brněnský pravoslavný věstník „Dobrý pastýř“ (č. 14, roč. 2006).Pokračovat ve čtení →
“18. srpna [1916]. Absolvoval jsem dvě lekce vyučování. Napsal jsem matce (dopis). Měl jsem snídani ve společnosti všech ve stanu. Dnes je velmi horko. Odpoledne jsem jel na projížďku kolem Dněpru. Před procházkou u pobřeží ke mně přiběhl Makarov, aby se se mnou ještě jednou rozloučil. Po večeři jsem si hrál na zahradě a pak šel dolů do města. Na večer přišla bouřka a propukla v hrozný liják. Sig (Gibbs) mně četl z knihy. Poté jsem studoval. Do postele jsem šel brzy.“Pokračovat ve čtení →