PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC

Osobní svědectví jednoho pravoslavného křesťana
o zázracích a zjeveních sv. Nektária

Svatý apoštol a evanglista Jan, Miláček Páně, který měl k Pánu Ježíši nejblíže a který Ho nikdy neopouštěl, potvrzoval toto své úzké pouto a svědectví o Pánu Ježíši Kristu svým spolubratřím slovy:

„Což bylo od počátku, což jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly…“ (1Jn 1,1) O tomto „Slovu života“, o tomto „věčném Životě“ svatý Jan svědčil a zvěstoval druhým, aby také oni měli s Kristem plné obecenství a aby také jejich radost „byla úplná“ (viz 1Jn 1,4).Pokračovat ve čtení →

Zázračné uzdravení kvadruplegika
Stavrose Kalkandise (†1996)

Fotografie Stavrose Kalkandise už z pozdní doby jeho života

Druhým zázrakem, který se stal všeobecně známým nejen v Řecku, ale také za jeho hranicemi, je uzdravení kvadruplegika[1] a podplukovníka letectva Stavrose Kalkandise (†1996).[2]

Tento hrdina, voják a řecký patriot byl nejprve zraněn na krční míše v roce 1941, během prvních měsíců První světové války, kdy byl zpočátku parylzován při ochrnutí obou dolních končetin (by tedy zpočátku paraplegik).Pokračovat ve čtení →

Příhoda ze života starce Filothea Zervakose

Starec Filotheos Zervakos
Igumen Monastýru Longovardas na Parosu († 1980)

Jednou za sv. Nektáriem na Eginu přišel jeho duchovní syn, který jej poznal v době své vojenské služby v Athénách, kdy byl světec stále ještě ředitelem Církevní školy Bratří Rizariových, a s nímž jej pojilo silné duchovní pouto. Řeč je o dnes již věhlasném starci Filotheovi Zervakosovi (1884–1980) z ostrova Paros[1].

Jelikož si ještě jednou přál setkat se se svým duchovním otcem a zpovědníkem a při svém pobytu v Soluni se dozvěděl, že se sv. Nektários nachází na Egině, okamžitě za ním zamířil.Pokračovat ve čtení →

Zázračná uzdravení na přímluvy sv. Nektária

Uzdravení zhoubného nádoru starce
Nektária (Vitalise, †2018)

O neustálém, pozorovatelném a podivuhodném zázračném působení svatého divotvůrce Nektária Eginského svědčí životy těch, které na přímluvy tohoto velkého světce 20. století přijali zázračnou pomoc, útěchu a uzdravení. Jednou z takových osob je také výjimečný klerik Řecké pravoslavné církve – starec Nektários Vitalis (†2018). Tento podivuhodný starec, jenž trpěl v 70. letech nevyléčitelnou chorobou a měl podstoupit náročnou operaci rakoviny plic, se trpělivě a neustále obracel ke svatému Nektáriovi, který jeho prosby vyslyšel.[1]

Celoživotním dílem starce Nektária Vitalise (Pireus, 1930 – Agios Konstantinos Lavreotikis, 8. února 2018) bylo celonárodní řecké poutní místo, zasvěcené svatému Nektáriovi Eginskému, v Kamarize (Lavriou), a nacházející se na malebném vrcholu hory, kam kdysi, po chirotonii jednoho ze svých žáků (Michaela Kapetanaka) z Rizarijské církevní školy, odešel svatý Nektários Eginský, aby zde odpočinul od každodenní námahy. Svatý Nektários se tehdy nostalgicky vyjádřil v tom smyslu, že zde, v prostředí chrámu sv. Ondřeje, by rád jednou postavil malý dům a vedl zde svůj mnišský život. Starec Nektários (Vitalis) toto místo vzbudoval ze své vděčnosti za velký zázrak svého života, věnovaný svému „zachránci“ z Eginy.Pokračovat ve čtení →

Láska svatého Nektária k mnišství a jeho účast
v teologii a životě mnichů

Jak uvádí ve svém díle starec Georgios Grigoriatský, „svatý Nektários se na počátku předminulého století stal ochráncem a obnovitelem mnišského zřízení“[1]. Mnišství bylo napadáno ze všech stran tehdejší vládnoucí vrstvy řecké společnosti, to jest ze strany tzv. Bavorů, mezi nimiž nejvyšší pozici zastával nový řecký král Ota I.

Roku 1833 dorazil mladý král Ota I. do země. Vzhledem k tomu, že ještě nedosáhl plnoletosti, vládla za něj regentská vláda, jejíž členové byli bez výjimky bavorského původu. Bavoři se začali uplatňovat i na dalších důležitých postech nového státu. Cílem režimu bylo, podobně jako za Kapodistria, centralizovat správu a omezit vliv tehdejších významných skupin řeckého obyvatelstva. Mezi opatření směřující ke stabilizaci vnitrostátní i zahraniční situace státu sloužilo krom budování úřednického aparátu i vytvoření pravidelné armády, odtržení církve řeckého státu od konstantinopolského patriarchátu, konfiskace značné části majetku tehdejších řeckých klášterů či budování nové infrastruktury.[2]Pokračovat ve čtení →