Ctihodný a svatý, v Bohu pokorný a blahodatí Boží naplněný „blázen pro Krista“ a „vyznavač gruzínský…
Sláva Bohu v Kristu!
„Žádám o odpuštění a požehnání od Jeho Svatosti a Blaženosti, katholikose a patriarchy celé Gruzie, Elijáše II.
Žádám o odpuštění od duchovních, mnichů a mnišek a současně jim všem zanechávám své vlastní požehnání.
Bůh je láska.
Velmi jsem o to usiloval, ale nebyl jsem schopen dosáhnout lásky k Bohu a k bližnímu podle přikázání našeho Spasitele.
Láska je jediným cílem člověka v tomto viditelném světě, aby se mohl stát dědicem Nebeského království a dosáhnout pokoje ve Věčnosti.
Přeji si, abyste mě pohřbili bez rakve a zabalili do mé mantije.
Buďte laskaví a skromní.
Bůh se na nás rozpomněl v našem ubohém stavu.
Bůh dává svou blahodať pokorným.
Buďte pokorní a laskaví a milujte všechny kolem sebe.
Ve svém nitru nosím lásku pro vás pro všechny – pro pravoslavné křesťany a každého člověka narozeného na tomto světě.
Smyslem tohoto života je stát se dědicem Nebeského království; být blízko u Boha a spočinout ve Věčnosti.
A já vám toto všechno také přeji.
Vám všem dávám své požehnání, abyste neztratili Boží blahodať.
Nechť jsou všichni hodni stát se dědici Nebeského království.
Na zemi není nikoho, kdo by si zasloužil spásu a kdo by nezhřešil.
Jsem jen velký hříšník, nehodný a slabý.
Když budete procházet kolem mého hrobu, prosím vás se vší svou láskou, abyste se modlili za pokoj duše jednoho hříšníka.
Byl jsem prach a v prach jsem se navrátil.
Pravda spočívá v nesmrtelnosti ducha.“
Mnich Gabriel
Zdroj:
https://www.monkgabriel.ge/eng/lastwill.htm
Z poučení starce Gabriela
„Tohle je moje poslední vůle a závěť: Pozvedněte své modlitby za všechny; vaše modlitby totiž pohnou horami.“
Svatý Gabriel, Nový vyznavač gruzínský (+1995)
Užitečné odkazy:
Doslov
Často uvažuji o tom, jak podivuhodné jsou Boží soudy a jak nezměrná je Jeho láska k nám, ubohým a nedokonalým křesťanům, „z nichž první jsem já“.
Jak to, že i v těch nejsložitějších chvílích přichází jakoby z nenadání čísi podaná ruka, když už jsme si začali myslet, že „spása je ztracena“.
Znovu a znovu nás Přemilostivý Hospodin poučuje, utěšuje a dodává naději, pozvedává z našich pádů a naznačuje způsob, jak v tomto světě dosáhnout jednoty s naším Spasitelem, a při tom zůstat Bohu milým, zachovat to, „co jest císařovo“ a následovat vší duší i srdcem to, „co jest Božího“.
Ctihodný Gabriel, nový gruzínský vyznavač, svatý „blázen pro Krista“, prožil pozoruhodný život, podobný tolika jiným pravoslavným světcům, které označujeme za „jurodivé“.
Podle kritérií tohoto světa to byl „blázen“ a „psychicky nemocný člověk“, někde bylo uvedeno, že ho tehdejší komunistický režim, obzvláště poté, co veřejně a demonstrativně spálil Leninův portrét, označil za „schizofrenika“, který „věří v Boha a ve svaté anděly a s nimi také rozmlouvá“. To mu snad i tehdy zachránilo život, ačkoli jeho život se neustále nacházel v Božích rukou a pod Jeho mocnou ochranou.
Svatý starec Gabriel však jednal v duchu evangelní moudrosti:
„Ale to, což mi bylo jako zisk, položil jsem sobě pro Krista za škodu. Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše Pána mého, pro nějž jsem to všecko ztratil, a mám to jako za smetí, jedné abych Krista získal.“ (Fil 3,7-8)
U Boha získává všechno svůj zvláštní rozměr. A neplatí to vždy pro každého stejně. Co je jednomu ke spáse, druhému být nemusí. Hospodin jako výborný „znalec našich srdcí“ dává každému z nás příležitost k obrácení, a pravda, nám se jeho „pedagogický přístup“ často nezamlouvá. Bouříme se, jsme zatvrzelí, bojujeme jako kdysi praotec Jákob s andělem, ale ať chceme nebo ne, nakonec přece jen připouštíme, že s Bohem není možné bojovat, nýbrž Ho milovat. Také proto nás všichni svatí naléhavě nabádají, abychom „milovali Boha a milovali také svého bližního“. Milovat Boha, řekli bychom, může být snadné, ale opak je pravdou.
Jak můžeme milovat Boha, kterého nevidíme, když svého bratra, kterého vidíme, milovat cele a odevzdaně nedokážeme?
„Řekl-li by kdo: Miluji Boha, a bratra svého nenáviděl by, lhář jest. Nebo kdož nemiluje bratra svého, kteréhož viděl, Boha, kteréhož neviděl, kterak může milovati? A totoť přikázání máme od něho, aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého. (1Jn 4, 20-21)
Je tomu tak proto, jak nás učí svatí Otcové, že v nás zůstává pýcha a sebestřednost. Ještě jsme „nesvlékli toho starého člověka“, s nímž je spjata naše náklonnost ke hříchu. Jak by pak bylo možné milovat dokonce někoho, kdo je naším nepřítelem. To už je nad běžné „zákony jakékoli přijatelnosti“. A přece, svatí, včetně ctihodného Gabriela, tento nadlidský zápas za dosažení lásky i k nepřátelům dokonali a dosáhli čisté lásky ke všem.
„Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátele vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlete se za nepřátele a protivníky vaše. Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích.“ (Mt 5,44-45)
Starec Gabriel pravil: „Dávám své požehnání všem vám, abyste neztratili Boží blahodať.“ Neztratit Boží blahodať. Jak hrozné je ji ztratit. Smutno pomyslet…
Všichni svatí, když na chvíli pocítili, jako by Boží blahodať „odešla“, ačkoli ta byla stále s nimi, jen se projevovala skrytě, před nimi nepozorovaně, vždy s bolestí v srdci volali a toužili po znovu získání této nadpřirozené energie Ducha Svatého zpět do jejich srdcí. Vzpomeňme na svatého starce Siluána Athoského.
Vzpomeňme také na svatou Sofii z Klisuri, která říkávala: „Kde přebývá nadpřirozený Bůh, tam se stává nadpřirozenými většina lidských věcí.“
Ctihodný Gabriel Gruzínský velmi často během svého života upíral své oči k nebi, kam také vztahoval své ruce a upínal svůj duchovní zrak…
„Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.“ (Žalm 25,15)
Ctihodný starec Gabriel byl v Bohu moudrý, ačkoli ho mnozí považovali za „nemoudrého“ a „neurozeného“, soudíce podle jeho vzezření a někdy zcela zvláštních skutků, které činil, aby upozorňoval na nepravost a klam, na licoměrnost a pokrytectví některých lidí.
Nezapomeňme však na to, koho si Bůh mezi lidmi vyvolil, aby naplnil Jeho plán spásy. Byli to právě „nemoudří a neurození“:
„Vidíte zajisté povolání vaše, bratří, že nemnozí moudří podle těla, nemnozí mocní, nemnozí urození. Ale což bláznivého jest u světa, to sobě vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a to, což jest u světa mdlé, Bůh vyvolil, aby zahanbil silné. A neurozené u světa a za nic položené vyvolil Bůh, ano hned, kteréž nejsou, aby ty věci, kteréž jsou, zkazil. Proto, aby se nechlubilo před obličejem jeho žádné tělo.“ (1 Kor 1,26-29)
Díky pokoře získal svatý starec Gabriel kdysi lidstvem ztracený Ráj. Díky své pokoře poučil ty, kteří se domnívali být moudrými podle těla, a naplnil svou láskou srdce těch, kteří v sobě nosili srdce kamenné.
Bůh je podivuhodný ve svých svatých!
Bůh se stal vpravdě podivuhodným v osobě svatého starce Gabriela.
Jak silná je blahodať, kterou Bůh rozlévá na svět skrze své svaté!
Až ji nelze unést!
Bože, buď milostiv mně hříšnému!
Svatý otče Gabrieli, pros Boha o nás!
