Přednáška o svatém divotvůrci Nektáriovi Eginském (Díl 2.)

Svatý Nektários Eginský

Velký duchovní Pastýř a
dokonalý vzor křesťanských ctností

Když se svatého otce Nektária ptali na to, co je to ctnost, odpověděl, že „ctnost je naplnění Božího zákona a sjednocení s ním“[1]. Ctnost je podle svatého Nektária „plodem naděje v Bohu“. „Skrze trpělivost se duchovní pastýř může projevit vyšší nade všechna pokušení a zármutky, a bezpečně pak dostihnout vytouženého cíle.“[2]

Není pochyb o tom, že svatý Nektários byl hlubokým znalcem svatootcovské literatury a duchovní asketické tradice Pravoslavné církve. Ve svém díle Poznej sám sebe (Το γνώθι σαυτόν) světec napsal: „Zkoušky a utrpení přicházejí z nutnosti kvůli lidské nedokonalosti, přinášejí však vysoké a nedocenitelné služby těm, kteří je snášejí.“ Nejvyšším přínosem v duchovním životě je nicméně vědomí blízkosti Boží přítomnosti v srdci člověka. Také proto mohl svatý Nektários říci: „Srdce se raduje, neboť obdrželo od Boha tajemnou zprávu, že si ho Bůh zamiloval.“[3]Pokračovat ve čtení →

Přednáška o svatém divotvůrci Nektáriovi Eginském (Díl 1.)

Pravoslavná církevní obec při chrámu sv. Václava v Brně

„Svatý divotvůrce Nektários Eginský:
Život, dílo a zázračná uzdravení“
(1846
1920) 

 

Michal Dvořáček

Tropar, hlas 1.

Výhonek Silivrie a ochránce Eginy,
který se zjevil v posledních letech,
Nektária, ryzího přítele ctností uctěme, věřící,
jako bohabojného služebníka Kristova.
Neboť skýtá rozličná uzdravení všem, kteří zbožně volají:
Sláva Kristu, jenž tě oslavil, sláva Tomu, jenž daroval ti moc činit zázraky,
sláva Tomu, jenž podává skrze tebe hojná uzdravení.

Kondak, hlas 4.

V radosti srdce opěvujme nově rozzářenou hvězdu Pravoslaví
a nově zbudovanou hradbu Církve,
neboť byla oslavena působením Ducha,
jenž skrze hojnou blahodať skýtá uzdravení všem, kdož volají:
Raduj se, Otče Nektárie!Pokračovat ve čtení →

Jak odešel otec Serafím Rose k Pánu!

Doslov Mary Mansur v knize o. Alexeje Younga
„Dopisy otce Serafíma Roseho“

 V srpnu roku 1982

Celé léto toho roku bylo krásné počasí, stejně tak krásným byl i večer před svátkem Proměnění. Když jsme vystoupili na vrchol hory, naše procesí sestoupilo k velkému kříži, na kraji monastýrského pozemku. Všichni zhasli svíčky a otec Serafím začal hovořit.

Proměnění Páně byl jeho oblíbený svátek. Stejně jako svt. Tichon Zadonský miloval i on pohled na nebe plné hvězd, spatřoval tam tajinu našeho vystoupení do Božích výšin, tajinu Proměnění. O této tajině hovořil i onoho večera: Náš dům je v nebesích. Prosím vás, nezapomeňte: jsme stvořeni pro nebe… Nechť nám všechna tato krása a celý svátek připomínají, že náš život je jen putování na cestě domů. Kdo by si byl pomyslel, že další den bude sloužit svoji poslední liturgii na této zemi?Pokračovat ve čtení →

Vždy je třeba se radovat

Duchovní poučení svatohorských starců

Starec Emiliános Simonopetrsský

Abychom se modlili, je třeba v sobě zdokonalovat jedno, a sice kvalitu.

Stejně tak, jako když se staráme o své fyzické zdraví, je třeba se starat i o to duševní rozpoložení.

Vždy je třeba se radovat.

A když se neustále modlíme, tak je nám Kristova radost darována v ještě větší míře.

Když jsi zkroušený, skleslý a zarmoucený, znamená to, že v tvém nitru něco nefunguje tak, jak by mělo.

Dávej na to pozor a buď k tomu vnímavý, protože charakter, tvoje povaha, a osobní vlastnosti člověka v tom hrají velmi důležitou roli.

přeložil o. Marek Malík

Naše srdce jsou slabá a citlivá

Duchovní poučení svatohorských starců

Starec Emiliános Simonopetrsský

My všichni, všichni lidé bez rozdílu, se snadno zlomíme, hned padáme, ztrácíme síly.

Nejsme dostatečně odolní. Máme své nervy, srdce, a měníme se každou hodinu.

Jdeš se například s někým projít, abys měl z procházky radost, ale ten, se kterým se procházíš, si po cestě neustále něco připomíná, mění se a stává se zamračeným, zachmuřeným.

Stačí, abys mu řekl jednu větu, a on ji nesprávně pochopí, a od té doby se už vyhýbá tomu, aby se s tebou setkal.

Takoví jsou všichni lidé.

Naše nervy nevydrží, srdce, která máme, jsou velmi citlivá, a proto je třeba, abychom se sjednotili s Bohem, abychom nalezli a získali od Něj sílu.

přeložil o. Marek Malík

Význam odpuštění pro náš duchovní život

Poučení svatých a ctihodných Otců
Pravoslavné církve

Ctihodný starec Jakovos Tsalikis
„Starec odpuštění“

Odpuštění musíme udělit všem, stejně jak to činí samotný Bůh.

„Vždyť (On) sesílá déšť na spravedlivé i na nespravedlivé,“ jak říká Evangelium (Mat 5,45).

Protože my všichni jsme hříšníci a všichni bychom měli být odsouzeni za naše hříchy, ať už jich je málo nebo hodně.

To je také důvod, proč musíme odpouštět a modlit se k Bohu, aby odpustil jak hříšníkovi, tak i nám, proti němuž se hříšník prohřešil.

Mnohokrát totiž vůbec nechápeme, čeho jsme se dopustili, nebo co jsme naopak neudělali (ale měli jsme).Pokračovat ve čtení →

Křesťan bude vždy opuštěný. Bude jen on a Jeho Bůh!

Duchovní poučení svatohorských starců

Starec Emiliános Simonopetrsský

Popřemýšlejte o Kristu, který je Životem všech lidí, který je Stvořitelem světa.

Pomyslete na Krista, který se jediný v průběhu věků narodil bez nečistoty, bez hříchu.

Byl sám. Přišel a zůstal všemi opuštěn.

Sám mezi němými zvířaty, sám v Getsemanské zahradě. Sám v krvavém potu, kdy apoštolové spali, sám v hrobu, protože nakonec všichni od něj utekli.

Vždyť On jim byl nucen říci: Ještě nerozumíte a nechápete? (Marek 8, 17)

Sám na Kříži, sám pracující.

Lidé spali anebo od něj utekli. Všude byl sám. Sám sestoupil do pekel. Vždy sám.

A proč?

Protože nám chtěl ukázat to, že křesťan bude vždy opuštěný.

Nikoho kromě Boha v jeho životě nebude.

přeložil o. Marek Malík

Vždy je třeba se radovat!

Duchovní poučení svatohorských starců

Starec Emiliános Simonopetrsský

Učiň lidi kolem sebe takovými, ať jsou na tebe hrdí, ať tě mají rádi, ať jim srdce poskočí od radosti, když tě potkají.

Protože všichni lidé mají ve svém životě, ve svém domě, ve svém těle velkou bolest, trápení a těžkosti.

A každý svou bolest skrývá ve schránce uvnitř svého srdce, uvnitř svého domu, aby o tom ostatní nevěděli.

Takto já nevím nic o tvé bolesti, kterou máš, a ty zase neznáš bolest, kterou mám já.

Mohu se smát, křičet i tancovat, ale v hloubi duše cítím bolest. Často se směji a křičím, abych svou bolest skryl.

A proto se ze všeho nejdříve usměj anebo úsměv daruj druhému.

přeložil o. Marek Malík