„Blahoslaveni, kteříž neviděli, a uvěřili.“
Malá holčička vede v roce 1939 svého slepého otce uličkou Jeruzaléma (foto Elia Kahvedjian). Tvář slepého Palestince vyzařuje něco, co on sám spatřit nemůže: pokoru a krásu jeho duše. Mohl by však nějaký slepec „spatřit“ Svaté světlo? Apoštol Tomáš se dotkl boku vzkříšeného Ježíše a uvěřil. A Ježíš mu tehdy odpověděl: „Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslaveni, kteříž neviděli, a uvěřili“ (J 20,29). Svaté světlo není přístupné a dosažitelné pouze tělesnýma očima, ale je uchopitelné především vírou, očima čistého srdce a ctnostné duše. „Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou,“ praví Ježíš ve svém Kázaní na Hoře (Mt 5,8).
Zázrak Svatého světla
Zázrak Svatého světla, jak bylo již v dřívějších příspěvcích naznačeno, je důsledkem ještě většího zázraku, jímž je Vzkříšení Ježíše Krista. Oba tyto zázraky jsou navzájem propojené a jeden od druhého nelze oddělit. Také proto je dnes poselství, které přinášejí, aktuálnější než kdykoli dříve.
Žijeme dnes ve zvlášť složité době, kdy se stále více ozývají hlasy, které hovoří o tzv. ekonomické krizi a jejích důsledcích. Tato krize, ačkoli je prezentována jako náhodný vývoj, který se prostě vyskytl, představuje ve skutečnosti vývoj, který je řízen uměle. Jedná se o určitý (finanční) pákový efekt, nástroj globalizace a „nového řádu“ věcí, jehož účelem je pěstovat ve společnosti umělé neštěstí a usilovat o proměnu občanů v poslušné poddané, kteří budou obracet svou pozornost nikoli k věcem nebeským a duchovním, nýbrž k věcem pozemským a tělesným.[1] Současný člověk, uvězněný v materialistickém způsobu života, se podobá bytosti rozrušené a otupělé, s omezenou morální rezistencí a bez vážného duchovního smyslu života.Pokračovat ve čtení →
