Pán říká: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou.“ (Mt. 5,8)
Pokud jde o tato Pánova slova, pak máme náležité právo se ptát:
„Jak budou tito lidé „čistého srdce“ vidět Boha?
Takovým, jakým je, nebo takovým, jakým není?“ Vědecká mysl učeného člověka bude zcela jistě inklinovat k myšlence „Jakým On není“.
Kristus nicméně uvažuje jinak, a my se musíme snažit následovat právě Krista.Pokračovat ve čtení →
Ať slova „Sláva Tobě, Bože!“ nikdy nechybí na našich rtech.
Já, když mám bolesti, mám „Sláva Tobě, Bože!“ jako lék na tuto svou bolest. Nic jiného tehdy nezabírá.
„Sláva Tobě, Bože!“ je totiž vyšší než „Pane Ježíši Kriste, smiluj se!“
Nezapomenutelný Papa-Tichon kdysi říkával:
„Pane, smiluj se (Kyrie, eleison)!“ má cenu sta drachem, zatímco „Sláva Tobě, Bože!“ má cenu tisíce drachem. Je tedy ve svém významu a hodnotě daleko cennější!“Pokračovat ve čtení →
My lidé, když máme v životě potíže, žádáme o pomoc naše svaté a Přesvatou Bohorodici. Proč ale tito svatí někdy na naše požadavky reagují, a někdy ne?
Starče, proč mi Přesvatá Bohorodice někdy okamžitě dává to, co po ní žádám, a jindy nikoli?
Kdykoli je nám skutečně potřebná nějaká pomoc, tak nám Přesvatá Bohorodice ihned odpovídá na naši modlitbu, avšak tehdy, když taková (nezbytná) potřeba neexistuje, pak nás ponechává sobě samým, abychom sami získali větší odvahu (doslova „chrabrost“).
Když jsem byl ještě v klášteře Filotheos (na Svaté Hoře Athos), jednou mě hned po Všenočním bdění ke svátku (Zesnutí) Přesvaté Bohorodice poslal náš představený, abych odešel do Ivironského kláštera.Pokračovat ve čtení →
Tento svatý a ctihodný otec se narodil roku 1913 v Rumunsku, v rodině hluboce věřících rolníků Maxima a Kateřiny Jakob, a pokřtěn byl se jménem Ilja. V dětství zůstal sám bez rodičů a v jedenácti letech mu potom zemřela i babička, která ho do té doby vychovávala. Přestože vyrůstal jako sirotek, v roce 1932 zakončil s vyznamenáním střední školu.
Ve svých dvaceti letech vstoupil do starověkého rumunského kláštera Neamț (Mănăstirea Neamţ). S velkou horlivostí zde přijal poslušenství v monastýrské lékárně. Kvůli vlhkému prostředí monastýru onemocněl revmatickou artritidou, kterou pak trpěl po celý svůj život. Na dobu vojenské služby opustil Ilja monastýr a sloužil v armádním lazaretu. Když se vrátil do monastýru zpět, obdržel nové poslušenství v monastýrské knihovně, což mu umožňovalo neustále a intenzivně číst. K jeho povinnostem patřilo i sestavování opisů knih a rukopisů z monastýrské knihovny. Kromě toho učil také v monastýrské škole.Pokračovat ve čtení →
Ti, kdo milují Boha a touží po Něm, hledají Ho a modlí se k Němu, aby přišel, ti ve svém nitru cítí Boha a mohou říci:
„Bůh je v nás svým Duchem Svatým.“
Tyto svaté duše jsou vskutku blahoslavené, protože budou věčně vládnout v Kristově království.
Jak Pán slíbil těm, kteří Ho milují, když pravil:
„Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ (Jan 10,3)
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
– Starče, jak získám ve svém nitru božský plamen?
– Pokud zapomeneš na sebe a budeš myslet na ostatní.
– Něco takového je pro mě docela těžké.
– Alespoň se pokus myslet a starat se o druhé tak, jak myslíš a staráš se o sebe.
– Postupně tak dospěješ to stavu, kdy budeš v dobrém slova smyslu přehlížet sám sebe, a budeš naopak vždy myslet na ty ostatní.
– A pak uvidíš, že na tebe samozřejmě bude myslet sám Bůh, a nejen to, budou na tebe myslet i ostatní lidé. Jen to nesmíš dělat proto, aby na tebe ostatní mysleli!Pokračovat ve čtení →
Co mohu dělat?
Jaké modlitby mohou v takové situaci pomoci?
Odpověď arcibiskupa ze Sinaje Damiána na otázku, co by člověk mohl udělat anebo jak se modlit, aby pomohl Hagii Sofii v době, kdy byla proměněna na mešitu:Pokračovat ve čtení →
Silně citlivé duše hodně trpí, protože se zde na zemi cítí zcela osamocené.
Pán dopustil, abychom se takto cítili, jako kdyby nás všichni odhodili stranou, ale dopustil to proto, abychom se nespoléhali na nikoho ani na nic jiného zde na zemi, neboť všechno na této planetě je nestabilní a pomíjivé.
Pouze náš Pán je podle své božské přirozenosti věčně nezměnitelným a věčným.
Právě z těchto důvodů budeme považovat pouze Jeho za naši jedinou podporu v našem životě.“
Zdroj: Πατέρες της Εκκλησίας
Ctihodný archimandrita Job (Ivan Kundrja) se narodil 18. května roku 1902 ve vesnici Iza v mnohačlenné rodině Georgije a Anny Kundrjových. Už v dětství Ivan spolu se svým bratrem Georgijem velmi pozorně sledovali obrozující se pravoslavné hnutí a vždy se snažili pomáhat dospělým v zápase za víru předků, neboť tehdejší politika uherské (maďarské) vlády pravoslavné věřící pronásledovala a utlačovala. V rodné vesnici zakončil osm tříd národní školy a roku 1920 pak zakončil i hospodářsko-obchodní školní kurzy. V letech 1924 až 1925 sloužil v Československé armádě v Michalovcích.
Po vojenské službě se Ivan rozhodl odejít do Řecka, na Svatou Horu Athos, konkrétně do ruského Monastýru svatého velkomučedníka Pantelejmona, kde ve dvacátých letech 20. století vedlo mnišský život mnoho mnichů ze Zakarpatí. Celkem dvakrát se pěšky vypravil na Athos, protože však neměl potřebné dokumenty, nebyl nakonec do monastýru svatého Pantelejmona, kam chtěl vstoupit, přijat.Pokračovat ve čtení →
Rodiče jsou jako první v řadě zodpovědní za neúspěchy svých dětí v životě, učitelé a profesoři až následně.
Rodiče totiž své děti neustále chválí. Používají při tom sobecká slova a mnoho egoismu.
Nepřivádějí své děti k Duchu Božímu, naopak je odcizují od Církve.
Když děti vyrostou a chodí do školy s tímto sobectvím, odvrací se záhy od náboženství a pohrdají svou vírou, ztrácejí úctu k Bohu, ke svým rodičům, ke všem. Stávají se neposlušnými, krutými a bezbožnými, aniž by respektovali Boha a svou víru, své náboženství.
Do tohoto života tak přivádíme lidi sobecké, egoistické, a nikoli křesťany.
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν