Z učení otce Epifania Theodoropoulose
„Naše Pravoslavná církev je jedinou
bezpečnou cestou spásy.“
Ani pouze jediný způsob spásy, ani pouze bezpečný způsob spásy, ale „jediný bezpečný způsob našeho spasení“.
Řekneme-li, že (Pravoslaví) je jediný způsob spasení, znamená to, že z pohledu Božího milosrdenství vyloučíme jakoukoli Boží činnost. Omezíme tím Boha jen určitým tvarem anebo osnovou. Pokud chce Bůh v tento konkrétní okamžik jít k národu Mao Mao a někomu z jeho obyvatel se zjevit a říci mu: „Já jsem Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, který se vtělil, byl pohřben a vstal z mrtvých, věř mi, já tě spasím“, a vzít ho na (ohnivý) vůz, jak to kdysi učinil proroku Eliášovi, má na to Bůh přirozeně právo a může to učinit. Bůh se nebude zodpovídat nikomu z nás. Jestliže to chce učinit, tak to učiní. Pokud chce Bůh spasit někoho mimo Církev, má na to právo. My nebudeme Bohu ukazovat cestu ani mu nebudeme určovat, aby se Bůh pohyboval v kruzích, které my, lidé, načrtneme.
Pokud řekneme, že Pravoslavná církev je bezpečným způsobem spasení, jen bezpečným způsobem spasení, znamená to, že kromě Pravoslavné církve existují i jiné bezpečné způsoby spásy, skrze něž může být člověk spasen, a být si tím jist. Jaký má tedy pravda význam, pokud kromě Pravoslavné církve existují i jiné cesty, které zachraňují člověka s jistotou?
Pokud jsme spaseni stejně jistě tím, že jsme v pravdě i v iluzi, jaká je pak skutečná hodnota pravdy? Pravda musí mít nějakou hodnotu. Pokud tedy, a to nyní opakuji, řekneme, že (Pravoslaví) je bezpečná cesta, a přitom ponecháváme i další bezpečné cesty, tak se tím pravda vyprazdňuje, pravda tím ztrácí svou hodnotu. Pokud znovu řekneme, že (Pravoslaví) je jedinou cestou, zužuji Tím Boží milosrdenství, přivádím ho do úzkých.
Pokud však řekneme, že Církev je „jedinou bezpečnou cestou spásy“, pak pravdu tím pokládáme na pedestal, kam náleží a který si zaslouží.
Můžeme pak říci: „Máte jistotu, že se nacházíte v pravdě.“
A na Bohu, na Božím milosrdenství pak ponecháváme další možnosti, aby Bůh konal tak, jak jen On sám chce.
My dobře víme, že v Pravoslavné církvi, ne v našich občanských průkazech, v pravdě uvnitř Pravoslavné církve máme zajištěnu spásu. Protože Pravoslavná církev je jedinou bezpečnou cestou spásy.
Pokud existují cestičky, skrze které Bůh zachraňuje svět, je to Jeho věc.
A proto můžeme říci, stojíce pevně na základě nekonečného Božího milosrdenství, lásky a dobrotivosti, že Bůh bude mít cesty a bude mít jistě i způsoby, jak spasí lidi, kteří neměli náležité podmínky, neměli příležitost naučit se pravdě pravoslavné víry. Ale to je pouze a jenom Jeho věc. My pevně stojíme na svém přesvědčení.“
Zdroj:
(Viz „Η μητέρα μας Εκκλησία“ (Naše Matka Církev), Archim. Jannis Kostof, str. 323-325)
