Pak jsem ho slyšela, jak činí zemní poklony, tak energicky a hlasitě, že si až stěžovali i sousedé.
Svatý Jan Maximovič (Šanghajský a San Francisský)
Zachránce a patron sirotků
„Jednou za války,“ vyprávěla paní Šachmatová, sekretářka svatého Jana, „chudoba sirotčince dosáhla tak obrovských rozměrů, že nebylo doslova nic, čím by bylo možné nakrmit děti, a muselo jich být v té době alespoň devadesát. Naši zaměstnanci byli rozhořčeni, protože arcibiskup Jan stále přiváděl nové a nové děti, z nichž některé měly rodiče, a my jsme tak museli krmit děti někoho jiného. Takové byly jeho způsoby.
Jednoho večera, když k nám přišel – utahaný, vyčerpaný, zmrzlý a mlčenlivý –, nemohla jsem si odpustit, abych mu neřekla své pochybnosti. Řekla jsem mu tehdy, že my ženy to už nemůžeme déle snášet, že už to nemůžeme vydržet, když vidíme hladová ústa, která nemůžeme ničím nakrmit. Nemohla jsem se ovládnout a rozhořčeně jsem zvýšila hlas. Nejen, že jsem si tehdy otevřeně stěžovala, ale byla jsem plná hněvu, že nás něčemu takovému vůbec vystavil.Pokračovat ve čtení →
