Dějiny pravoslaví/Měsíční poučení

„Přijmi naši nedůstojnou modlitbu a zachovej nás v duševní čistotě…“

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Sbor Přesvaté Bohorodice

památka 26. prosince / 8. ledna

Na druhý den po svátku Narození Pána našeho Ježíše Krista se Pravoslavná církev s oslavnými a děkovnými písněmi obrací k Matce Boží, která se stala vybraným nástrojem Boží prozřetelnosti, když porodila Spasitele. Tento sbor čili shromáždění věřících oslavující v tento den Matku Boží byl nazván Sborem Přesvaté Bohorodice. Spolu s Matkou Boží se v tomto sboru připomíná i památka svatého spravedlivého Josefa Snoubence, svatého krále a proroka Davida a svatého apoštola Jakuba – bratra Páně, který doprovázel spolu se svým otcem Matku Boží a děťátko Ježíše při útěku do Egypta.

Ustanovení tohoto svátku se vztahuje už k dávným dobám křesťanské Církve. Již svt. Ambrož, biskup mediolánský (milánský) († 397), a také svt. Epifanij Kyperský (†403) a blažený Augustin, biskup hypponský († 430), ve svých poučeních k svátku Kristova Narození spojovali chválu narozenému Bohočlověku s chválou Panně, která Ho porodila.Pokračovat ve čtení →

Homílie

Vánoční pozdrav duchovního správce pro pravoslavnou farnost v Brně

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Drazí bratři a sestry v Kristu,
milí věřící brněnské a žďárské církevní obce,

„Kristus se rodí, oslavujte Ho!“ – Christos raždajetsja, slavitě Jeho!“ – „Χριστός γεννάται, δοξάσατε Τον!“

Naše svatá Církev nás všechny, rok co rok našeho pozemského života, přivádí a usměrňuje naši pozornost na velkou událost Narození Pána Ježíše Krista, které se stalo pro naši spásu.

Náš Spasitel a Vykupitel v jedné osobě přichází, aby se narodil i pro nás, kteří jsme pohlceni shonem dnešních dní a často přehlížíme duchovní obsah tohoto krásného svátku.

Ono postačí, když se začteme do první kapitoly Matoušova Evangelia, abychom pochopili, jak obdivuhodný je původ zde na zemi pro nás narozeného božského Dítěte.Pokračovat ve čtení →

Poučení svatých otců/Poučení/Věrouka

Pravda přišla na svět, světlo zasvitlo a zoufalý poutník po zemi získal orientaci. Hle, Světlo Boží!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Starec Efrém Arizonský-Filothejský

„Narození Kristovo“

Kristus se rodí, oslavujte Ho! Kristus přichází z nebe, vítejte Ho! Kristus je na zemi, povznášejte se! Zpívej Hospodinu všecka země!

Moji otcové, dnešní homilie se bude týkat božského „Narození“ našeho Krista, bude zaměřena na toto tajemství Božího vtělení, jehož pochopení se zdá být nemožné pro každý omezený lidský rozum.

Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Život – to jsou svaté Tajiny Církve…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Duchovní příprava ke svatým Tajinám
s otcem Stefanem Anagnostopoulem

„Za všechno jsem vždy a pouze vinen jen já sám.“

Co znamená život?
Život – to jsou svaté Tajiny Církve.
Na prvním místě je zde svatý Křest, následovaný Myropomazáním, božským Přijímáním, Zpovědí, opravdovým pokáním…, to jest vyznáním hříchů, tedy skutečným vyznáním hříchů, opravdovým smazáním hříchů, které máme v našem nitru.
To jest naše přiznání, že „já jsem vinen“, „pouze já jsem vinen“, od té chvíle, co jsem se narodil, až dodnes, kdy se dožívám 88 let…
Pouze já sám jsem vinen. Za vše.
Jako dítě vůči svým rodičům, vůči svým spolužákům, na univerzitě, ve vojsku, v zaměstnání, na vojně…
Všude, kde chcete.
Já jsem vinen, za vše, co se stalo.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků

Prosme vždy o Boží milosrdenství pro sebe i pro ostatní…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodný starec Paisij Svatohorec nás poučuje o správné modlitbě za sebe i za ty druhé

Prosme vždy o Boží milosrdenství pro sebe i pro ostatní

Starče, když se za někoho modlím a cítím duchovní dojetí, pak se mám přestat modlit za druhé a soustředit se na sebe?

– Proč; Nepotřebuje snad tvůj bližní (za něhož se modlíš) také tvou modlitbu?

– Ano, starče, ale uvažuji o tom, že bych si v určitém okamžiku měl také přát něco pro sebe, protože nevím, kdy znovu budu cítit toto duchovní dojetí při modlitbě.

– No, ty se budeš mít dobře a druhému řekneš: „Cožpak se nenudíš, že se sám nemodlíš?“

Přinejmenším tedy říkej: „(Bože), slituj se nad námi“. V onom „my“ zahrneš sebe i ty ostatní.

Já (říká starec Paisij) pravím: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad námi. Smiluj se nade všemi a nade mnou divokým.“

Velmi nám pomáhá rozdělit naši modlitbu na tři části: jednu za sebe, druhou za živé a třetí za ty zesnulé. I když se tímto způsobem modlíme přece jen více za sebe sama, protože naše já je jen jedno, zatímco živých a mrtvých je nespočet.

Zdroj:

 

Poučení z pateriků

Nejprve musíme změnit sebe sama!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodný starec Georgios Grigoriatský

Ti, kdo vidí člověka pouze romanticky a vnějškově, přenášejí zlo těchto osob na celou společnost, a proto se zasazují o to a věří, že zlepšení společnosti přinese také zlepšení jednotlivců.

Ale pravoslavní křesťané, aniž by popírali důležitost společenského vlivu na lidskou osobu, dávají přednost proměně každé lidské osoby skrze pokání a Boží blahodať.

Je velkou chybou chtít změnit společnost bez (duchovního) zápasu, bez toho, aniž bychom nejprve změnili sebe sama.

Zdroj: Πατέρες της Εκκλησίας

https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=3355838884515269&id=626763417422843

Poučení z pateriků/Životy svatých

„Starče, učiň to, co děláš v jiných případech, to znamená: pomodli se.“

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Skutečný příběh ze života svatého Spyridona

Jednou byl přítel svatého Spyridona nespravedlivě odsouzen k smrti. Svatý byl daleko a když se dozvěděl, že má být další den popraven, spěchal mu na pomoc.

Ten den se kvůli průtrži mračen nashromáždilo tolik vody, takže když chtěl svatý překročit řeku, ta se vylila ze svých břehů, a nebylo již možné přes most překročit na druhý břeh.

Lidé z obou stran na tom místě bezradně čekali.

Když tam dorazil svatý Spyridon, rozkázal směrem k vodám a řekl:

„Vládce Kristus vám přikazuje, abyste se zastavily, protože musím jít a pomoci svému příteli.

A voda přestala téct! Svatý tedy mohl přejít.

Ostatní, kteří tam byli, ten zázrak uviděli a spěchali spolu s ním do města, aby všem oznámili tuto událost. Zjistil to také ten, kdo neprávem odsoudil přítele svatého Spyridona, v důsledku čehož se ze strachu rozhodl propustit uvězněného přítele světce.

Pokračovat ve čtení →

Měsíční poučení/Životy svatých

Není člověka na zemi, který by nezhřešil. Jen Pán je bez hříchu, a my všichni, my jsme hříšní…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ctihodný Kukša Nový, Vyznavač oděský
 (1875 – 1964)

Já sám jsem hříšný a hříšné mám rád.
Není člověka na zemi, který by nezhřešil.
Jen Pán je bez hříchu, a my všichni, my jsme hříšní.
Ctih. Kukša Oděský

památka v den zesnutí (11. / 24.) prosince a
v den vyzdvižení jeho svatých ostatků (16. / 29. září) 

Schiigumen Kukša se narodil 12. ledna roku 1875 ve vesnici Arbuzynka, Chersonského rajónu Nikolajevské gubernie, zbožným rodičům Kirilovi a Charitíně Veličko. Ve svatém křtu dostal jméno Kosma. Jeho maminka si ve svém mládí přála být monaškou, ale její rodiče si zase přáli, aby se provdala, a ona tedy uposlechla své rodiče, ale modlila se nadále k Bohu, aby se alespoň jedno z jejích dětí oddalo mnišské službě Bohu. A právě malý Kosma si už od svého dětství zamiloval modlitbu a samotu, byl soucitný k lidem, hlavně pak k nemocným a chudým.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Pravoslaví/Věrouka

Nedovolme, aby myšlenky malověrnosti ovládly naši mysl a naše srdce…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Božské Přijímání bez malověrnosti

Otcové z Monastýru svatého Řehoře
na Svaté Hoře Athos

Slovo úvodem

V ovzduší všeobecného strachu, který způsobila pandemie koronaviru, začal být zpochybňován tradiční způsob Božského přijímání (svaté Eucharistie). Lidé, kteří nerozumí tomu, co je Církev, kteří jsou lhostejní a nepřátelští vůči křesťanské víře, vštípili a vypěstovali ve vyděšeném světě myšlenku, že společné podávání svatého Přijímání skrze lžičku z Kalichu musí být zrušeno, protože tak mohou být přenášeny různé nemoci, a tím i ohroženo zdraví veřejnosti. Bohužel těmito názory byli ovlivněni i někteří věřící.

Věřící začali mít pochybnosti a váhají přijímat ze stejné lžičky (řec. „απο την ίδια λαβίδα“). Myslí si totiž, že jsou v ohrožení. Jiní zase nedovolí členům své rodiny, aby přijímali svatou Eucharistii (Tělo a Krev Kristovo), protože se obávají, že se pak virus rozšíří i do jejich domova.

Tuto myšlenku ale podpořili také někteří teologové, kteří napsali, že musíme učinit kompromis kvůli slabosti našich vyděšených bližních a že je nanejvýše filantropické neuvádět je do nebezpečí: konkrétně, že přijímání skrze lžičku není starobylou tradicí Církve; že nijak nevystavujeme pohoršení formu konání svaté Tajiny (Eucharistie) jinými, alternativními způsoby, a že konečně nadešla chvíle, kdy má být tento „nekulturní způsob Přijímání skrze lžičku“ zcela zrušen.Pokračovat ve čtení →