Homilie při příležitosti Neděle Pravoslaví
Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského
V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos
Drazí bratři a sestry v Kristu,
„Velké bylo hoře a utrpení, které prožívala svatá Církev Kristova v průběhu sto dvaceti let, během nichž trvalo pronásledování ikon (tzv. ikonoborectví).“ Těmito slovy uvedl kdysi své kázání dnes již v blahé paměti zesnulý starec Georgios Grigoriatský ze Svaté Hory Athos.
„Přesvatý Bůh však proměnil tuto bolest v radost a útěchu, když se definitivně obnovily (doslova vztyčily) svaté ikony za vlády císařovny Theodory.“ Tuto radost bylo podle starce Georgia možné „spatřit“ (a zaslechnout) také dnes večer během zpěvu posvátných žalmů a hymnů, v nichž byl oslavován Trojslunečný Bůh, „neboť Církev znovu přijala svou krásu“ (řec. κόσμον[1]), to jest svou ozdobu, kterou měla od počátku.
Pravoslavný chlapec v Jeruzalémě
Starec Georgios považuje za tuto „krásu“ Církve její svaté, konkrétně „osoby (a jejich tváře) Krista, Panagie a svatých, pravoslavně na ikonách zobrazené“.Pokračovat ve čtení →














