PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC

Před slovem „Je mi to líto“ se ďábel třese!

Skutečný příběh, který vyprávěl blahé paměti starec
Epifanios Theodoropoulos

Kdysi v neděli po bohoslužbě byl starec ve své kanceláři a hovořil s někým. V jednu chvíli přišel do jeho společnosti nějaký člověk, který byl duchovním dítětem starce Epifania, doprovázený svou malou čtyřletou dcerou.

Starec si okamžitě všiml, že se malá holčička zlobí, a požádal ji, aby mu řekla příčinu svého hněvu. Vzhledem k tomu, že neodpověděla, její otec sdělil starci, co se stalo, a že před chvílí jeho dcera uhodila svého strýčka, protože k ní něco v legraci říkal. Ale navzdory nabádání ze strany jejího otce a také následné omluvy jejího strýčka se děvče za své chování neomluvilo.Pokračovat ve čtení →

Vyučujte své děti v jejich útlém a něžném věku a poučujte je, aby si pamatovaly vaše učení,
až zestárnou.

Filotheos Zervakos
(1884-1980)

Kromě dobrého příkladu mají rodiče povinnost vychovávat své děti už od ranného dětství. Naučit je bázni před Bohem, snažit se odstranit jejich špatné a prudké instinkty a nedostatky, které se začnou projevovat, a nelichotit jim. Naopak, je třeba své děti vychovávat v tom smyslu, aby tyto projevy, jejich zlé touhy a chtění, nečinily. Vezměme si za příklad měkkou svíčku, kterou lze tvarovat, jak chcete, neboť na sebe snadno přijme pečeť, kterou na ni vložíš, a stejně tak i malé dítě lze tvarovat, jak si přejete. Na nepopsaný papír, cokoli napíšete, zůstane na něm nesmazatelně zapsáno. A malé dítě, které je poučováno a kterému je vštěpováno učení od útlého věku, to pro něj zůstane nesmazatelně vepsáno, i když zestárne. A proto, vyučujte své děti v jejich útlém a něžném věku a poučujte je, aby si pamatovaly vaše učení, až zestárnou.Pokračovat ve čtení →

Nejsme tady, jsme tam nahoře se Svatými

Starec Emiliános Simonopetrsský

Kde je Kristus? Tady a všude! Kristus, druhá osoba Nejsvětější Trojice, je především usazen ve Svatyni svatých po pravici Otce nebeského. Takže si nemyslete, že když jdeme do chrámu, jednoduše vstupujeme a vystupujeme z běžné budovy. Místo toho vystupujeme nahoru a vstupujeme do Svatyně svatých, do samotného nebe. Když otevíráme oponu Královských dveří a Kristus je přítomen ve Svatém kalichu, tak i my hříšníci otevíráme nebeské dveře a vstupujeme! I když jsme hříšníci, vstupujeme do svaté liturgie, a tím vstupujeme i nahoru do nebeského Jeruzaléma. Právě tehdy si uvědomíme, jakou slávu mohou naše duše zažít! Usedáme po pravici Otce, přijímáme čest ze cti Krista a přijímáme Tělo našeho Pána a Boha.Pokračovat ve čtení →