Ach, svaté Pravoslaví:
Ty jsi vyjasnilo přirozenost všeho jsoucího a lidské mravy jsi zkrášlilo!
Podle učení ctihodného starce Efréma
Filothejského a Arizonského
Mé drahé děti,
Jsme pravoslavní a přitom neznáme ani výšku, ani hloubku, ani šířku svatého Pravoslaví. Musíme ji vidět v celé jeho svatosti.
Co je pravoslaví?
Pravoslaví je pravda, správná nauka o Bohu, o člověku a o světě, jak nám ji předává sám vtělený Bůh prostřednictvím svého podivuhodného učení, ale také svým svatým životem a vykupitelnou obětí, jak ji zformulovala božských duchem inspirovaná mysl a srdce apoštola Pavla, jak ji „oživil“ Jeho milovaný učedník lásky a další evangelisté a apoštolové nebeským světlem Ducha Svatého, jak nám ji předali duchem vedení Otcové z Alexandrie, Konstantinopole, Kappadokie, Sýrie, Palestiny a Svaté Hory Athos.
Všichni tito Otcové, od svatého Polykarpa, učedníka svatých Apoštolů, po svatého Nikodéma Svatohorce, který zesnul v Pánu počátkem 19. století, nám svou moudrostí a svatostí, svými oběťmi a duchovním zápasem předali dědictví pravé víry a života, poklad pravoslavné (ortodoxní) tradice.
Pravoslaví je úžasná syntéza dogmat a morálky, teorie a praxe. Pravoslaví je stále tím, co oficiálně ustanovily (Všeobecné) sněmy, tyto ekumenické požehnané shromáždění všeobecné Církve Kristovy. Potom bohabojní Otcové, „všechnu vědu duše soustředili a mocí božského ducha se společně uradili“, aby se vyslovili a rozhodli o těch nejpalčivějších problémech, které se týkají duchovního člověka, a položili tak základy duchovního života, jenž je pravou kulturou ducha.
Pravoslaví bylo zapečetěno mučedníky všech dob, celou svatou armádou milionů hrdinů a vyznavačů, mužů, žen a dětí jejich čestnou krví. Od amfiteátrů v Římě až po ruské tábory dokázali, že křesťanství není pouhá teorie, ale pravda a život, že křesťanství je tím nejkrásnějším hrdinstvím, vítězstvím nad hrubým násilím a fyzickou silou, že je převahou a Královstvím ducha.
Pak přišlo období pochvaly a uznání svatého Pravoslaví s jeho nádhernou poezií a inspirovanou hymnografií, která kombinuje přirozené s nadpřirozeným, světské s nebeským, individualitu se společenstvím, intimitu s hlubokou úctou, srozumitelnost s tajemstvím.
Uvnitř chrámu při každé liturgii, v atmosféře duchovního vzestupu a posvátnosti, se koná oběť Bohočlověka (Krista), na které se účastní všichni věřící. Zde, při této bohoslužbě, se pěje chvála a vynášejí se úspěchy gigantů naší víry, vedených Bohorodicí Marií. Zde je velebena věrouka, nikoli pouze jako učení o pravdě, ale také jako odpověď na lidské výzvy.
Dalším rysem pravoslaví vždy bylo hrdinství, jež bylo možno spatřit v mučednictví, které se nezastavilo jen při samotné krvavé oběti. Děti pravoslaví vždy projevovaly odvahu a statečnost tváří v tvář jakékoli svévole, ať už pocházela od Juliána Apostaty nebo od ariánů a monofyzitů, nebo od obrazoborců a latinských mnichů. Tato falanga čili oddíl hrdinů Pravoslavné církve zahrnuje nejen Athanásia Velikého, Basila Velikého, svatého Jana Zlatoústého, ale také svatého Theodora Studitu, igumena Studijského monastýru se všemi jeho mnichy, dále svatého Maxima Vyznavače, velkého hrdinu pravoslaví, ale rovněž svatého Marka Eugenika (biskupa Efezského) a nekonečné množství vyznavačů a obránců naší víry.
Pravoslaví vždy kráčelo královskou evangelní cestou. Zachovalo si nefalšovaného, opravdového ducha křesťanství tváří v tvář temné mystice východních herezí, papocésaristickému synkretismu latiníků a racionálnímu subjektivismu protestantů. Pravoslaví vždy zachovávalo umírněnost a harmonii, nikdy nedovolilo nějakou (věroučnou) chybu, protože (pravoslavní) Otcové byli vedeni duchovně, Duchem Svatým.
Pravoslaví nikdy nepohrdalo ani člověkem, ani moudrostí, ani přírodou, ani uměním. Nikdy nebylo nelidské. Všechno vůkol zušlechťovalo a podílelo se na vytvoření vysoké kultury. V souladu s troparem svatému Basilovi Velikému pravoslaví „přirozenost jsoucího vyjasnilo a mravy lidské zkrášlilo“.
Pravoslaví je cesta celistvého člověka vedoucí k jeho Stvořiteli, ke zbožštění (theosi). Vede člověka k jeho plnému rozvoji v Kristu a pro Krista. Pravoslaví není jen teologie par excellence, ale je to zároveň skutečná psychologie, skutečný humanismus a socialismus (tj. společenskost). Jedná se o mnohostranný diamant, který ze všech stran vyzařuje nové odrazy pravdy.
Poznejme tedy naše Pravoslaví. Nikoli pouze teoreticky. Snažme se ho pocítit a prožít v celé jeho hloubce a šířce. Pouze tak ho můžeme poté šířit a nejvíce možně i zužitkovat.
Protože naše Pravoslaví není žádným muzeem minulosti, ale životem, tvořivou silou a zářivým paprskem. Je to skvělá myšlenka našeho národa, je to zlatá naděje na naši spásu, je to naše chvála v Kristu. Jako ryzí děti velkých hrdinů Pravoslaví ho nyní zvěstujme jako cestu hrdinství a statečnosti.
Překrásné Pravoslaví, krví potřísněná Kristova nevěsto, nikdy, nikdy nedovol, abychom tě my nehodní zapřeli, ale pokud to budou vyžadovat okolnosti a doba, ó náš Příteli, dej, abychom kvůli tobě prolili byť i poslední kapku naší krve. Amen.
Výňatek z knihy „Umění spásy“ (řec. Η Τέχνη της Σωτηρίας)
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
Připravil a přeložil Michal Dvořáček.
