Vždy existují tři řešení problému.
Moje vlastní,
tvoje,
a to, které činí Bůh!
Vždy záleží na tom, které z nich převládne.
Buď to bude moje vlastní já,
nebo tvoje vlastní já,
nebo víra!
Jde o pohled do komunity brněnské pravoslavné obce semknuté kolem chrámu svatého Václava, který byl vysvěcen před sto lety…
„Brněnská pravoslavná církevní obec patří k největší na Moravě. Ve zdejším chrámu svatého Václava, kterému letos bylo 90 let, se kupí pozitivní energie, která nenásilně propojuje desítky národností, jenž se tu potkávají při pravidelných liturgiích. Brněnští pravoslavní jsou semknutá komunita, otevřená okolnímu světu i novým podnětům. Co to znamená být v Česku pravoslavným a co je za živostí zdejší duchovní obce, to jsou otázky, na které hledá odpovědi tento dokumentární film.“
Petře, děkujeme!
Odkaz:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/321298380030008-verim/
Svatý starec Paisij Svatohorec jako velký znalec zákonitostí duchovního života, kterého už jeho současníci nazývali „profesorem pouště“ díky jeho lásce k hesychii a moudrosti svatých Otců, udílel všem křesťanům velmi cenné rady podle situace, v níž se nacházeli.
Pokud si jako jeho věrní učedníci bereme duchovní poučení bohonosného starce Paisije k srdci, můžeme v tomto životě najít útěchu i v různých strastiplných situacích a současně střádat tolik potřebnou mzdu pro život věčný.
Svatý starec kromě jiného pravil:
„Neobdivujte ty, kteří se přibližují k Měsíci, ale ty, kteří se vyhýbají světské, tj. neosvícené, moudrosti, přibližují se k Bohu a radují se v Něm. Člověk, který se odvrací od Boha, nenachází žádný duševní odpočinek ani v tomto dočasném, ale ani v tom věčném životě. Protože, kdo nevěří v Boha a v budoucí věčný život, zůstává neutišitelný v tomto životě a na věky odsuzuje svoji duši.“Pokračovat ve čtení →
Důvěřovat Bohu znamená:
Zeptejme se ještě jednou sami sebe: „Důvěřujeme skutečně Bohu?“Pokračovat ve čtení →
Člověk je ve všem nenasytný, chce si všeho užívat, aniž by dokázal všechno předvídat.
A také proto je vnitřně trýzněn.
Kdo však dosáhne stavu, v němž nachází uspokojení byť jen z něčeho malého a nepatrného, a kdy ani netouží po tom mít něčeho moc, i když to třeba může získat, pak je vskutku šťastným.
Takový člověk (netoužící po mnohém) to nečiní z důvodu, aby ušetřil, ani proto, že se domnívá, že mít všeho moc škodí duši anebo tělu.
Ale činí to proto, že v tom, co je nepatrné a prosté, nachází čistší a ryzejší uspokojení.
A hlavně proto, že s tím, co je nepatrné a prosté, neztrácí sám sebe.
„A kdo je člověk bohatý?“ „Bohatý je ten, kterého nedokáže nic uspokojit, nebo jen málo věcí!“
Lidé nemohou nikde najít klid, protože se snaží žít mimo sebe sama. Pokračovat ve čtení →
Náš Pán nám říká, že budeme zkoušeni, my i celá Jeho svatá Církev… On ale současně s tím podává svou pomocnou ruku. Nezapomínejme, že nás zaštítí a ochrání v době zkoušek…
To, co praví náš Pán, nás, drazí Bratři, zajímá nejvíce, neboť „dnové“ jsou zlí a tyto dny naznačují, jak obzvláště těžké budou zkoušky, které zasáhnou celý svět, celou ekuménu.
A jak se ukazuje, věci jdou od zlého k ještě horšímu. A je přirozené, že vyvstává velmi úzkostná otázka, která zní: „Čím se staneme? Co s námi bude?“
Jak naložíme s těmito událostmi, které se na stále zachmuřenějším obzoru objevují?
Jedinou jistotou pro věřící jsou slova Pána Ježíše Krista… Lidé, kteří jsou věrní Kristu, mají porozumění a pomoc od Pána, kterou obdrží při každé nadcházející zkoušce.Pokračovat ve čtení →
Zdroj: Αγαπώ τον Χριστό
„Neděláme to dobře, protože osobní zájmena neuvádíme ve správném pořadí…
Nejprve říkáme „já“, „ty“, „on (ona)“, přičemž správně bychom měli říkat:
„On“, „Ty“, „já“!“
Moudrý otec z jedné řecké vesnice umístil ikonu Přesvaté Bohorodice a Panny Marie do hlavní síně svého domu a nabádal obě své děti, kdykoli půjdou ven anebo se budou vracet zpět domů, aby se před ikonou Panagie poklonily.
A děti vždy věrně zachovávaly otcovy rady.
Jednoho dne, když se tito sourozenci vraceli ze školy, uviděli mnoho svých spolužáků shromážděných na dřevěném mostě, jak tam sledují shora se řítící vody potoka, který protékal pod mostem. A přidali se k nim.
V jednu chvíli rozpohybovaly děti úmyslně most, takže se začal hýbat z jedné strany na druhou, neboť se tímto způsobem chtěly po svém zabavit.
Co se však nestalo! Most pod tímto tlakem nevydržel, povolil a zřítil se dolů, do vod potoka.
Všechny děti spadly dolů do vody a tam se bohužel utopily, kromě těch dvou bratrů! Tato událost jako blesk zasáhla svou tragičností a zármutkem celou vesnici. Oba výše zmínění bratři se zachránili díky kmeni stromu, který ležel na okraji potoka, na němž se zachytili a vydrželi zde, než přišla pomoc.
Mnoho matek, které přišly o své vlastní děti, se pak chtělo zachráněných dětí zeptat, co přesně se tehdy stalo a jak to, že se zachránily, zatímco ostatní děti se utopily.
Když se jich matky ptaly, ti dva bratři řekli, že když byli ve vodě, zjevila se nějaká paní, která se podivuhodně podobá ikoně Panagie, kterou mají doma, v hlavní síni svého domu, a která je v tu chvíli přidržela u kmene stromu a řekla jim:
– Držte se zde a vydržte! Za chvíli vás vesničané přijdou zachránit.
Kazatel Dimitrios Panagopoulos
Jako v době Noema potopa smetla a pohltila celé lidské pokolení, kromě Spravedlivého Noema, jeho rodiny a zvířat, která byla v Arše, tak i nyní hrozí, že záplava hříchu, rozkladu, poskvrny, nevěry a bezbožnosti svede všechny, aby je pohltila.
Zachráněni (tj. spaseni) budou pouze ti, kteří se uchýlí do Duchovní archy, tj. do Církve.
Svatý Cyril nám říká:
„Ti, kteří se odvracejí od Církve a božských Tajin, se stávají nepřáteli Boha a přáteli ďábla. Kdo je v Církvi, není ztracen.“
Zdroj: Το Περιβόλι του Αγίου Λαζάρου