Jedno vyjádření za nás za všechny k tomu, jak neurvale a s jakou xenofobní zlostí píší zástupci OBE o našich věřících!
„Ježíš řekl svým učedníkům:
„Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu,
skrze koho přicházejí.“
(Lk 17,2)
Dopis sestry Julije Jeho Blaženosti Rastislavovi
Vaše Blaženosti,
my, věřící Pravoslavné církevní obce v Brně, sledujeme již déle než rok bezostyšné a opovážlivé jednání vikárního biskupa Izaiáše a vedení Olomoucko-brněnské eparchie, která se nezastaví před ničím, aby nám i celému světu dokázala, že i dnes je možná postupná likvidace největší pravoslavné církevní obce v českých zemích a na Slovensku, a to před zraky všech.
Tímto dopisem bych se na Vás chtěla obrátit a poprosit Vás o vyjádření ohledně celé této politováníhodné záležitosti, která velice nedůstojným a nemorálním způsobem diskredituje naši Pravoslavnou církev, jak v očích věřících, tak v očích veřejnosti.
Věřím, Vaše Blaženosti, že v otázce Posvátných kánonů Pravoslavné církve a Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku jste více než kompetentní, a proto zde nebudu vyjmenovávat, které z nich byly porušeny. Toho jste si zcela jistě sám velmi dobře vědom.
Obracím se na Vás jako prostý věřící člověk, který dbá o spásu své duše. Já a moje rodina navštěvujeme chrám sv. Václava v Brně pod Špilberkem již přes deset let, původem jsme z Ukrajiny. Dle mého skromného názoru 10 let stačí na to, aby si člověk udělal obrázek o tom, jací duchovní mu napomáhají ke spáse jeho duše. Otcové Jozef a Marek vždy každého z nás vítali s otevřenou náručí, pořádali sbírky v případě nouze, organizovali pěvecký sbor a hodiny náboženství. V době předcovidové se minimálně 3 až 4krát do roka konaly poutě do Svaté země a taktéž byly organizovány schůzky pravoslavné mládeže. Za těch 10 let ani jednou v mém srdci nevznikla pochybnost o těchto lidech a jejich morálních zásadách. Otec Jozef mě oddával, pokřtil moji dceru a v těžkých chvílích mi pomáhal dobrým slovem.Pokračovat ve čtení →
