„Posvěcené jablko nepadá daleko od svatého stromu a jeho kořenů…“

Slavný okamžik vyzdvižení ostatků ctihodného starce Josefa Vatopedského

Mladý starec Josef Vatopedský nad sedícím starcem Josefem Hesychastou uprostřed

(+1.7.2009)

Ve středu 20. října 2021 se na Svaté Hoře Athos v Řecku konala na jednu stranu běžná, avšak na druhou stranu přece jen nezvyklá a požehnaná událost.

Otcové posvátného svatohorského kláštera Vatoped vyzdvihli z hrobu ostatky blahoslaveného starce Josefa Vatopedského, jednoho z učedníků ctihodného Josefa Hesychasty.

Nejprve otcové připravili a očistili okolí starcova hrobu, kde od roku 2009 spočívaly ostatky jejich velkého starce Josefa, zatímco v katholikonu čili v hlavním chrámu jejich věhlasného kláštera se konala večerní bohoslužba. Po jejím závěru přistoupili všichni, včetně vzácných hostí z řad biskupů a mnoha poutníků, k samotnému vyzdvižení ostatků starce Josefa.

Je třeba zmínit, že při obřadu vyzdvižení byl přítomen kromě jiných také metropolita Athanásios Lemesský z Kypru spolu s představiteli Posvátného Kinotu, několika řeckých biskupů a igumenů ostatních posvátných svatohorských monastýrů…

Ti všichni byli kdysi duchovními dětmi velkého starce Josefa Vatopedského.

Svatý starec Efrém Arizonský, duchovní bratr a společník v duchovních zápasech starce Josefa Vatopedského, pravil, že „svatí nikdy nevymizí,“ nikdy nebudou chybět, tzn., že se budou zjevovat až do konce věků… „Až do druhého příchodu Krista bude Církev přinášet své plody v podobě svatých!“

Jak věří duchovní děti svatého a zbožného starce Josefa Vatopedského, na horizontu naší svaté Církve se pomalu, ale jistě zjevuje nový svatý a bohonosný starec, jehož památku mnozí pravoslavní křesťané ctí už dnes…

Dej, Bože, je-li to Tvá svatá vůle!Pokračovat ve čtení →

Prosme spolu se starcem Paisijem, aby nám Kristus „přispořil“ víry a posílil ji…

„Přispoř nám víry!“

Fotografie svatého starce Paisije Svatohorce držícího ikonu sv. Pantelejmona
(Skit sv. Pantelejmona, Monastýr Koutloumousiou, Svatá Hora Athos)

– Starče, čím se od ostatních odlišovali někteří svatí, ať staří nebo mladí, a jak to, že věděli, kdy zemřou, kdy k této události v jejich životě dojde apod.?

– Něco takového se dělo díky jejich zvláštním ctnostem (tzv. filótimo) čili duchu obětavosti, díky jejich velké prostotě, pokoře a víře. Do svého uvažování nevkládali logiku, která otřásá vírou. Víra je podivuhodná věc! Vidíte, apoštol Petr díky své víře kráčel po vlnách. Jakmile ale začala pracovat jeho logika, začal tonout.

„Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.“ (Mt 14,30)

Říkal jsem vám už něco o otci Charalambosovi [1], který žil před několika lety v klášteře Koutloumousiou? Byl to velmi prostý, pracovitý a duchovní mnich. Když zestárl, těžká chřipka ho donutila ulehnout do postele, a tehdy místní lékař řekl ostatním otcům, aby ho neopouštěli, protože za krátkou dobu jeho život skončí.

Otec Charalambos, když to slyšel, schovaný pod přikrývkami, odpověděl: „Co to říkáš (lékaři)? „Nezemřu, dokud nenastanou Velikonoce a já nezvolám: „Kristus vstal z mrtvých!“

Pokračovat ve čtení →

Provolání Farní rady PCO Brno k pokusům ER OBE o likvidaci naší farnosti! (zkrácená verze)

Oficiální „Provolání“
Farní rady Pravoslavné církevní obce Brno
ze dne 17.10.2021

Zkrácená verze

Ve věci vyhlášeného „Konkurzního řízení“
Olomoucko-brněnské eparchie (OBE)
k „uvolněnému“ místu duchovního správce
Pravoslavné církevní obce v Brně (PCO Brno)
ze dne 12. října 2021

Pravoslavní křesťané a věřící brněnské církevní obce,

Kristus uprostřed nás!

Po řadě bezprecedentních kroků ze strany Eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie (ER OBE) na čele s ředitelem Úřadu eparchiální rady (a současně vikárním biskupem) Izaiášem, které otřásly církevním životem a všeobecně církevním i veřejným míněním, cítíme nezbytnost učinit veřejné prohlášení ve formě tohoto „Provolání“ naší Farní rady, abychom Vám všem sdělili, že právě v těchto dnech vrcholí snahy faktického vedení ER OBE (u které není prokazatelné, kdo za ni ve skutečnosti jedná, prokazatelné je pouze to, že to není vl. Simeon) o likvidaci naší farnosti, a tím i potlačení ústavního práva obyvatel města Brna svobodně projevovat a praktikovat svou pravoslavnou víru.

Toto jsou ty nejzásadnější události, k nimž v předešlých dnech a týdnech došlo. Původ mají ve snaze faktického vedení OBE zbavit se veškerých „překážek“ a dosáhnout uzurpátorského převzetí naší farnosti, v rozporu s církevním a státním právem, další jsou pak reakcí příslušných institucí (jmenovitě Posvátného Synodu) na tyto protiprávní snahy faktického vedení OBE:

1)       Vikární biskup Izaiáš rozhodl neoprávněně, bez náležitého duchovního soudu, v rozporu s Ústavou a Jednotným soudním řádem, o suspendaci a laicizaci otce Jozefa Fejsaka…

2)       Posvátný synod vyhověl procesnímu odvolání otce Jozefa a jeho suspendaci a laicizaci zrušil…

3)       OBE vyhlásila v rozporu s Ústavou a Základním dokumentem Pravoslavné církve „konkurz“ na duchovního správce PCO Brno bez jejího vědomí, bez dosažení dohody s ní a proti dikci Ústavy i Prováděcích předpisů (viz čl. 9)…

4)       Také otce Marka Malíka, dlouholetého pomocného duchovního PCO Brno, nyní vedení OBE likviduje za jeho etické a duchovní postoje a kanonickou poslušnost a loajalitu vůči naší farnosti a o. Jozefovi (o. Marek obdržel rovněž v těchto dnech neopodstatněnou a evidentně účelovou výpověď z pracovního poměru a zákaz duchovenské služby)…

Jsme tu však stále ještě my, věřící naší církevní obce, kteří jsme odhodláni nadále bránit jak naše duchovní otce, tak i naši farnost.

Naším duchovní otcům vedení OBE stihla ještě před započetím „konkurzu“ zaslat výpovědi a rádoby zakázat jejich duchovenskou službu (byť v případě otce Jozefa byl tento zákaz Synodem na základě odvolání proti němu zrušen).

Něco takového nelze považovat za postup zákonný, a už vůbec ne v souladu s církevním právem, neboť případ ani jednoho z našich duchovních otců nebyl řádně souzen duchovním soudem a jejich suspendace a výpověď byly podány ze strany vikárního biskupa Izaiáše, nikoli eparchiálního biskupa.

A to vše se děje v době, kdy Posvátný synod svým Usnesením ze dne 7.10.2021 rozhodl, aby aktuální kauzy a spory v naší eparchii, vč. odvolání otce Jozefa z funkce duchovního správce, byly znovu řešeny OSOBNĚ eparchiálním biskupem, tedy vl. Simeonem, což se bohužel neděje.

V pravé Kristově lásce

Michal Dvořáček

Za členy Farní rady a věřící PCO Brno   

V Brně dne 17. října 2021

Pod níže uvedeným odkazem si lze stáhnout nezkrácené „Provolání“ PCO Brno:

Oficiální stanovisko PCO Brno k vyhlášenému konkurzu OBE_17.10.2021

Úplná verze „Provolání“ Farní rady PCO Brno k pokusům ER OBE o likvidaci naší farnosti!

Oficiální stanovisko a Provolání
Farní rady a věřících PCO v Brně
ze dne 17.10.2021

„Nezkrácená verze“

Ve věci vyhlášeného „Konkurzního řízení
Olomoucko-brněnské eparchie (OBE)
k „uvolněnému“ místu duchovního správce
Pravoslavné církevní obce v Brně (PCO Brno)
ze dne 12. října 2021

Pokud pomineme skutečnost, že v brněnské Pravoslavné církevní obci se žádné místo duchovního správce neuvolnilo, nýbrž bylo násilně „uvolněno“, proti všem dobrým zvyklostem, zákonu i mravům, a při veškeré absenci prokazatelně důvodných obvinění, pak lze s jistotou říci, že jde o nový pokus OBE, jak obejít zákon a znovu se zmocnit naší farnosti, jejího majetku, správy i věřících, kteří jsou zdrojem jejího duchovního bohatství a krásy.

Vy, věrní a aktivní věřící naší církevní obce v Brně, kteří dlouhodobě nejenže sledujete dění v naší farnosti, ale přímo a osobně se rovněž účastníte všech našich snah za očištění nespravedlivě pomluveného správce naší farnosti, otce Jozefa Fejsaka, a rovněž horlivě hájíte jeho dobré jméno a čest, Vám především je adresováno naše dnešní provolání. Spolu s Vámi jsme odhodláni nadále bránit hlavní zásady naší pravoslavné víry, kterými je víra v Trojjediného Boha a láska k našemu bližnímu, příteli i nepříteli. V tomto duchu i nadále postupujeme.

Uplynul téměř rok, co byl na Ministerstvu kultury České republiky ustanoven novým duchovním správcem vikární biskup šumperský – vladyka Izaiáš. Od té doby jsme se všemi církevními i zákonnými prostředky snažili situaci vysvětlovat, uvádět věci na pravou míru, nabádat ty, kteří pochybili, k nápravě, a hlavně: vést dialog s Ministerstvem kultury ČR, jemuž jsme podstoupili všechny potřebné podklady a prohlášení, které nade vší pochybnost potvrdily, že při ustanovení nového duchovního správce se Eparchiální rada OBE dopustila nezákonného a protiústavního postupu, když ustanovila tohoto správce „bez dohody s církevní obcí“, což odporuje správnému postupu dle naší Ústavy (viz čl. 9).Pokračovat ve čtení →

Člověk se musí nejprve smířit sám se sebou, změnit svůj život, činit pokání, aby se pak Bůh smiloval nad ním.!

Dimitrios Panagopoulos

Věhlasný řecký kazatel!

Všemohoucí Bůh může zničit veškeré stvoření během zlomku sekundy a znovu ho stvořit o miliardy větší a lepší!

A přestože Bůh může udělat takový zázrak, nemůže člověku „vytvořit“ jeho vůli.

Když člověk nechce, Bůh nemůže!

Bůh chce, aby byl člověk jeho spolupracovníkem, jeho společníkem.

A podle toho, jak moc člověk chce, tolik Bůh dává.

Nechce člověk? Bůh nedává. Vše závisí na vůli a pokání člověka.

Jsme to my, kdo se (bláhově) snaží Boha „přizpůsobit“ k našemu obrazu, nikoli Bůh nás.

Bůh jedná v člověku úměrně k dispozici člověka.Pokračovat ve čtení →

Několik slov o otci Markovi, jehož víra a láska v Kristu padly na úrodnou půdu naší farnosti…

Otec Marek Malík

„Raduj se, víry Kristovy dobrý zvěstovateli, raduj se,
neúnavný prosebníku za lid svůj.“
(Z Akathistu ke sv. mučedníku Václavovi, Ikos 8.)

Neúnavný zvěstovatel víry Kristovy

V předvečer našeho velkého chrámového svátku – svatého a bohabojného knížete Václava (28.9./11.10.) – jsem začal nějakou svoji obvyklou práci nad překlady a publikacemi pro náš chrám. Většinou je mým nejbližším spolupracovníkem otec Marek Malík, s nímž už více než dvě desítky let s Boží milostí připravuji různá drobná poučení, životy svatých, ale také statě pro náš chrám a různá další témata s evangelní tématikou.

Při veškeré této práci se většinou na začátku radím s otcem Markem, od něhož získávám důležité odkazy, historické reference, teologické podklady a hlavně, s nímž konzultuji některá svá věroučná východiska, ale i běžné úvahy a myšlenky o věcech církevních. Řekl bych, že se na něj obracím více než jen pouze na svého staršího bratra v Kristu a ve víře.

Před pár dny jsem si vzpomněl na další takovou podnětnou diskusi s otcem Markem. Týkala se tentokrát díla samotného našeho pomocného kněze, které jako jeho sestavitel a autor před lety vytvořil a mnoho let ponechával ve své pracovní záloze na později… Já jsem se o tom před pár lety dozvěděl a požádal jsem otce Marka, abych na tento jím sestavený text nahlédl. Nakonec jsme připravili i jeho závěrečnou verzi, která nyní spatřila světlo světa.

Jedná se o dílo veleslavné a originální, k němuž člověk dorůstá a dozrává až většinou velmi později, až načerpá dostatek Božího osvícení, rozvine své duchovní dary a přijme Boží výzvu k naplnění svých blahých záměrů.

Pokračovat ve čtení →

Poučení svatého a ctihodného starce Efréma Arizonského

Neboť On Vám osvítí cestu, po níž byste měli kráčet…

Nebojte se ničeho, kromě Boha…

Mějte bázeň před Bohem jako svítilnu a On vám osvítí cestu, po níž byste měli kráčet.

Vězte, že bez bázně Boží ani nemůžeme sami dosáhnout čistého svědomí, ani upřímného vyznání, ani nikdy nezískáme duchovní moudrost, neboť „počátek a konec moudrosti je bázeň před Hospodinem“.

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

Jubilejní slavnost při příležitosti 1100. výročí umučení svaté kněžny české Ludmily…

Ospravedlnění trpících za pravdu

Letošní jubilejní oslavy 1100. výročí mučednického skonu svaté kněžny Ludmily (921–2021) započaly tradičním zpěvem Akathistu ke cti této naší první slovanské světice ve Svatojiřské bazilice na Pražském hradě.

Při této příležitosti se v den svátku (28.9.) shromáždili pod duchovní záštitou Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Michala, arcibiskupa pražského, mnozí kněží a věřící z různých koutů naší vlasti. Spolu s vladykou Michalem sloužil také vladyka Jiří, arcibiskup michalovsko-košický. Mezi přítomnými věřícími nechyběli ani zástupci z Moravy, kde bylo kromě jiných farností zastoupeno i naše Brno. Mezi sloužícími bylo v ten den navíc možné spatřit také otce prot. Jozefa Fejsaka, duchovního pastýře Pravoslavné církevní obce v Brně.

Následujícího dne (29.9.) pokračovala letošní slavnost na Tetíně v kostele svaté Ludmily, tedy na místě, kde byla tato česká světice v 10. století umučena.

Pokračovat ve čtení →

Svatá Ludmila se stala milosrdnou „matkou chudých, nohou chromých, okem slepých, vlídnou utěšovatelkou sirotků a vdov“…

Svatá mučednice a kněžna česká Ludmila

(památka dle církevního kalendáře 16. září / dle světského 29. září
a v den přenesení ostatků 21. října / 3. listopadu)

Ikona sv. muč. Ludmily
Pravoslavný chrám sv. Václava v Brně

Svatá kněžna Ludmila pocházela ze srbského kmene Pšovanů, sídlícího na území dnešního Mělnicka. Narodila se kolem roku 860 jako dcera knížete Slavibora. Sotva patnáctiletá byla provdána za knížete Bořivoje z rodu Přemyslovců, prvního historicky doloženého českého panovníka, který s ní zplodil tři syny a jednu dceru. Podobně jako kdysi z národa moábského přišla žena zvaná Rút, z jejíhož potomstva povstal slavný izraelský král David, povolal Bůh i svatou Ludmilu z národa pohanského, aby se stala babičkou slavného křesťanského knížete Václava.

Mladý kníže Bořivoj nalezl duchovní útěchu a poučení v otevřené náruči moravského arcibiskupa Metoděje a spolu se svou ještě mladší chotí přijal z jeho rukou svatou tajinu křtu. Během krátkého života musel první český kníže odvážně čelit mnohým nepřátelům křesťanské víry mezi svými soukmenovci v Čechách. Když ve svých třiceti šesti letech poručil duši Pánu, ujal se vlády jeho syn Spytihněv, po jehož smrti usedl na knížecí stolec další Bořivojův syn Vratislav, otec svatého Václava.

Po svém obrácení svatá Ludmila horlivě napodobovala svého muže v náboženství křesťanském, každodenně slzami zkrápějíc své líce za to, že kdysi uctívala pohanské modly. V mnohém podobná císařovně Heleně, zakládala za života Bořivojova i za vlády jeho a svých syn křesťanské chrámy a shromažďovala slovanské kněze a kleriky. Zůstávala přitom věrná obřadu slovanskému, zavedenému sv. Cyrilem a Metodějem. Protože nikdy nezapomínala na milosrdenství, jež jí prokázal Hospodin, stala se sama milosrdnou „matkou chudých, nohou chromých, okem slepých, vlídnou utěšovatelkou sirotků a vdov“ (Job 29,15). Své jmění rozdávala ubohým a s láskou se ujímala opuštěných a nešťastných.Pokračovat ve čtení →

Metropolita Athanásios Lemesský udílí praktické rady, jak posuzovat sebe a našeho bližního…

„Neboť jakým soudem soudíte,
takovým budete souzeni.“

Kristus nám řekl:

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ (Mt 7,2)

Čím více budete „poměřovat“ toho druhého, tím více vás bude „posuzovat“ Bůh.

Pokud budete shovívaví vůči svému bližnímu, také k vám bude Bůh shovívavý.

Pokud budete milosrdní ke svému bližnímu, také k vám bude Bůh milosrdný.

Pokud budete s druhými neslitovní, také s vámi bude Bůh neslitovný.

Už jste si zvolili, jakou cestou se vydáte?

Také proto svatí Otcové řekli, že naše spása závisí na našem bratrovi, nezávisí na nikom jiném.

Viděl jsi svého bratra, viděl jsi Pána, Boha svého.

Viděl jsi svého bratra, viděl jsi v něm samotného Boha svého!Pokračovat ve čtení →