Dimitrios Panagopoulos
Věhlasný pravoslavný kazatel
(1916 – 1982)
Důvěřovat Bohu znamená:
- Mám tolik dětí, kolik mi Bůh dá, a ne tolik, kolik chci já tím, že přijímám opatření, která zabraňují početí, protože věřím, že cokoli mi Bůh dá, tak mi k tomu dá i sílu a způsob, jak je vychovat.
- Když Bůh k sobě povolává nějakou mou milovanou osobu, nenosím smuteční oblečení, nenosím černé pásky na rukou, neobracím rámy vzhůru nohama a neříkám: „Ztratil jsem svého muže…“ nebo že „Můj muž odešel z tohoto světa brzy…“, ale věřím ve všeobecné vzkříšení mrtvých a v to, že Bůh se nikdy nedopouští nějaké chyby, a také proto, že vzal mého muže ve chvíli, když ho měl vzít.
- Když mi nadávají a křivdí mi, nereaguji a nemstím se, ale věřím, že Bůh toto utrpení dovolil, aby „vyhladil záhyby“ na mém charakteru, a abych splatil všechny dluhopisy z minulosti.
- V bolestech, které Bůh dopouští – ne v těch, které jsem si sám způsobil svým proviněním – nesténám a nedávám to za vinu Bohu, ale věřím, že se tak děje kvůli užitku mé duši, a že Bůh nedovolí pokušení a zármutek, který by byl nad mé síly.
- Žiji poklidný život a zůstávám pokorný, nerozrušuji se a nestarám se o zítřek, protože věřím, že Bůh, který byl ukřižován a prolil svou krev za mě, se o mě také postará.
- Nehraji hazardní hry, nesázím v loterii, neobracím šálky s kávou vzhůru nohama (abych se dozvěděl, co mě čeká!), nechodím za radami ke spiritistům a médiím, nevěřím na znamení zvěrokruhu atd., protože věřím pouze v Boha a v Jeho Prozřetelnost.
- Řídím se Božími příkazy a nevěřím svým vlastním způsobem (tedy tak, jak chci já sám).
Zeptejme se ještě jednou sami sebe: „Důvěřujeme skutečně Bohu?“
Zdroj: Δημήτριος Παναγόπουλος
