Starec Paisij říkal, že k tomu, aby Bůh poslal svou božskou moc, musí člověk dát i to málo, co má…

„Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.“ (Př 19,15)

Starec Paisij před svou Kelií Panaguda
(Svatá Hora Athos)

Starec Paisij jednou pravil:

„Kam člověk nedosáhne, tam pomáhá Bůh!

Bůh pomáhá v tom, co není v lidských silách.

– Co to tam kouří (ptal se starec)?

– Něco hoří, starče.

– Rozdělal jsi oheň v takovém počasí (když fouká vítr)?

– Starče, vždyť ráno pršelo.

– I kdyby pršelo anebo se stala potopa, pakliže nastane takové sucho jako nyní, vše bude jako střelný prach (tj. hotové k ohni)!Pokračovat ve čtení →

Blíží se nejen svátek svatých Apoštolů, nýbrž také 30. výročí zesnutí svatého starce Paisije Svatohorce…

Svatý a bohonosný starec Paisij Svatohorec
(✞ 12. července 1994)

„Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné;
ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.“ (Řím 8,5)

Vybraná poučení starce Paisije:

„Když zapálíme svíčku za duši zesnulého člověka, přinese to mnohý užitek.“

„Když v modlitbě necítíme útěchu a radost jako malé dítě, které padá do náruče své matky, pak jsme buď svým chováním a krutostí někoho zranili, nebo je tu pýcha.“

„Když je někdo plný hněvu, je lepší s ním vůbec nemluvit, byť by to bylo v dobrém. Neboť je jako raněný, který nepřijímá ani pohlazení, které jeho rány jen dráždí.“

„Většina lidí je tak pohlcena pozemskými věcmi, že vůbec necítí Boží lásku.“

„Pokorný člověk, jak se zdá, je tím nejsilnějším na světě, protože nejen dobývá, ale také s lehkým svědomím nese mnoho cizích břemen.“

„Musíme být bojovníci, a ne pouze pozorovatelé. Nemá cenu jen obdivovat svaté, my sami musíme vstoupit na stadion (ctností), opásat se (Boží zbrojí) a vést zápas (podle Boha). Mnozí lidé jsou zvyklí pohodlně sedět v křeslech, jíst dýňová semínka a tleskat druhým, aniž by sami soutěžili. V tom jim ale nic nebrání.“

„Bůh chce, abychom Ho sami požádali, aby zasáhl, a takto nám pomohl, protože On respektuje naši svobodnou vůli (zde přesněji svébytnost).“Pokračovat ve čtení →

Svatý Sofronij (Sacharov) radil, jak přát spásu každému člověku a jak se modlit za celý svět, za celého Adama…

„Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý a dme vlny mořské. Vznášejí se k nebi, sestupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.“
(Žalm 107,25-26)

Vyslechněme si dojemná a otcovská slova naplněná Boží blahodatí, kterými radil svatý Sofronij (Sacharov) tehdejšímu knězi Davidu Balfourovi, zkoušenému stran mnohých pokušení…

„Milý otče, pokud neprojdete – nyní nebo později – řadou velkých pokušení, s vlnami, které stoupají k nebesům a sestupují do propastí (srov. Žalm 107,26), pokud nepoznáte, jak může lidská duše trpět, když stojí na hranici věčné spásy a věčné záhuby, neokusíte-li, byť jen zčásti, pekelná muka, a pokud jako pastýř Kristových ovcí nezískáte ve své duši zkušenost pro toto všechno, pak nikdy nepoznáte Božskou lásku.

Později, když budete mít všechny tyto zkušenosti a poznáte na svém vlastním příkladu, kam až sahá míra slabosti vaší duše, skrovnost vaší útěchy a jak slabí jsme bez pomoci (Boží) milosti…, pak budete mít srdce, které soucítí a které nikoho a za nic neodsoudí.

S velkou láskou si budete přát spásu každého člověka bez předpojatosti a budete se modlit za celý svět, za celého Adama.

Kdokoli k vám příště přijde, toho přijmete s otevřenou duší, se srdcem plným lásky a soucitu.

Pak budete moci zachraňovat lidi, konat zázraky vzkříšením mrtvých lidských duší k věčnému životu.

Neboť vězte, že k tomu, aby někdo naplnil zákon Kristův, zvláště pastýř, je nutné získat tuto lásku.“

Podle: Archim. Sofronij Sacharov, „Zápas za poznání Boha“, s. 49-50

Zdroj: Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου

připravil Michal Dvořáček

Svatý starec Paisij učil, že díky duševní čistotě a prostotě lze spatřit Boží tajemství…

„Sebe samého ostříhej v čistotě.“ (Tim 5,22)

„Starče, je tedy možné, aby člověk bez nějakého velkého studia poznal Boží tajemství?

– Ano, má-li svatou prostotu, může nejen poznávat, ale také prožívat Boží tajemství. Pamatujete si na toho velmi prostého mnicha, který byl učiněn hodným jíst s Kristem?

Než se stal mnichem, byl pastýřem a jediné, na čem mu záleželo, bylo, jak bude spasen. Jednou kolem jeho místa prošel poustevník a řekl mu: „Chceš-li být spasen, jdi po přímé cestě.“ A on jeho slova vzal do slova a do písmene.

Vydal se tedy po cestě a tři dny šel stále rovně, až konečně došel do jednoho kláštera. Tam z něj místní igumen, když viděl jeho touhu po spáse, okamžitě učinil mnicha a dal mu jako službu péči o chrám. Jednoho dne, když tento nově postřižený mnich uklízel chrám, šel kolem igumen, který ho nabádal, aby svou práci dělal dobře a svědomitě.Pokračovat ve čtení →

Svatý Jan Šanghajský radil, jak najít radost, po které touží naše duše a po které žízní naše srdce…

Z poučení svatého Jana Šanghajského
a Sanfranciského

„Buďte opatrní! Dávejte pozor na svou duši! Odvraťte své myšlenky od věcí, které jsou pomíjivé, a upřete je na ty, které jsou věčné!

Tak najdete radost, po které touží vaše duše a po které žízní vaše srdce!

Pevně ​​zachovávejte duchovní bdělost, protože nevíte, kdy vás Pán k sobě povolá!

Během svého pozemského života buďte připraveni se Mu v každém okamžiku zodpovídat!

Dávejte pozor, aby vás nepřítel nechytil do své sítě a neobelstil, abyste neupadli do pokušení!

Denně zpytujte své svědomí a zkoušejte čistotu svých myšlenek a záměrů!“

Svatý Jan Šanghajský a Sanfranciský (1896 – 1966)

Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας

připravil Michal Dvořáček

Oddejme se Kristu, nestrachujme se a prosme, aby se děla Boží vůle…

„Církev nemůže existovat bez svatých“
Otec Simeon Kragiopoulos (†)

„Církev, která činí vše dobře a v dokonalé míře, ustanovila i tento svátek (viz „Všech svatých“). Takže máme Svatý (strastný) týden, Velikonoce, Letnice, máme i ostatní svátky, máme také svátek Všech svatých.

Žádné Boží dílo, od Narození Páně až po Sestoupení Ducha Svatého, nebylo konáno nadarmo. Svým způsobem bylo vše potřebné ke vzniku plodů, a tyto plody existují dodnes. Plody mají za úkol lidi posvěcovat. A lidé se stávají posvěcenými od prvního okamžiku až dodnes. A takto má křesťanský život smysl, pokud přijmete za svůj tento záměr a očekáváte, až Duch Svatý přinese toto ovoce do vaší duše, to znamená, že vás posvětí a spasí.Pokračovat ve čtení →

„Každý dočasný duch určité doby, který povstává proti Kristu, staví se proti Kristu, není z Boha, není z Pravdy!“

Věnováno „každému, kdo hledá pravdu“
o Duchu Svatém

(svatý Nikolaj Velimirović)

„Církev učí, že je Duch Svatý, který je „Bůh z Boha“, „Sladký ze Sladkosti“, „Nesmrtelný z Nesmrtelnosti“, „Světlo ze Světla“, „Život ze Života“…

Vy byste však chtěli, aby lidé žili podle ducha doby. Ale duch doby je duch, který se mění, je jako vanoucí vítr. S tím rozdílem, že obyčejný vítr vyvrací a ničí stromy, zatímco vítr ducha doby vyvrací a ničí lidské duše. Kdyby se lidé řídili pouze duchem doby, byli by zase tam, kde začali, jak říká jedna kovářská anekdota.

Poslechněme si ji:

Kovář poslal svého syna do světa, aby hledal nějakou lepší a jednodušší práci, než je být kovářem, aby dokázala uživit jeho syna, až zestárne, a také jeho samotného, neboť kovář už také zestárnul. Před rozloučením pak řekl kovář svému synovi: „Dodržuj jedno základní pravidlo doporučené cestovateli: ,Spoutej se s větrem!´“Pokračovat ve čtení →

Poučení svatého Siluána Svatohorce o Duchu Svatém a Království nebeském!

„Poklade blaha a dárce života, přijď a usídliž se v nás.“

Svatý Siluán Svatohorec pravil:

„Kdo by mohl porozumět nebi?

Ten, kdo má v sobě Ducha Svatého, mu může aspoň trochu porozumět, protože Nebe je Království Ducha Svatého a Duch Svatý je stejný v nebi jako i na zemi.“

Zdroj: Ρώσοι Άγιοι

připravil Michal Dvořáček

Jedno, dvě, pět století… Co je to ale před starobylostí Církve, která je „souvěčná“ a „soupočátečná“ s Bohem?

Svatá Padesátnice (Letnice) aneb Církev Kristova!

(+) Archim. Athanásios Mytilénský (1927-2006)

„Dnes, moji milí, slavíme svatý den Letnic (tj. svátek Padesátnice). Tento svátek, stejně jako Velikonoce (tj. svátek Paschy), pochází svým původem z doby Starého zákona. Byl to svátek, který se slavil padesát dní po Velikonocích a připadal na začátek sklizně obilí, a proto byl nazýván „Svátkem sklizně prvních plodů“, jak nám říká kniha Exodus. Dokonce se mu říkalo „Svátek týdnů“, protože se musel slavit sedm týdnů po Velikonocích. Byl také nazýván „Den prvotin“, jak vyplývá z knihy Exodus (ale i z Deuteronomium a Numeri), protože v tento den byly obětovány první chleby z nové sklizně pšenice (tj. oběť prvních plodů, řec. πρωτόλια).

Slavnost Letnic také Židům připomínala velkou událost udělení zákona (na Sinaji). Bůh řekl, že lidé by se měli očistit, aby Mojžíš mohl vystoupit na Horu Sinaj a obdržet zákon. Doba mezi projitím Rudého moře, tedy Paschou (hebr. Pesach, což znamená přechod), do přijetí zákona Mojžíšem na Hoře Sinaj, trvala padesát dní. A proto tato slavnost připomínala událost, kdy sám Bůh dal Židům svůj zákon, který měli dodržovat – a to bylo samo o sobě velmi důležité výročí! A v neposlední řadě svátek Letnic připomínal Židům nesčetnou přízeň, kterou Bůh svému lidu věnoval, a proto to byl rovněž svátek díkůvzdání Bohu.Pokračovat ve čtení →