„Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý a dme vlny mořské. Vznášejí se k nebi, sestupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.“
(Žalm 107,25-26)
Vyslechněme si dojemná a otcovská slova naplněná Boží blahodatí, kterými radil svatý Sofronij (Sacharov) tehdejšímu knězi Davidu Balfourovi, zkoušenému stran mnohých pokušení…
„Milý otče, pokud neprojdete – nyní nebo později – řadou velkých pokušení, s vlnami, které stoupají k nebesům a sestupují do propastí (srov. Žalm 107,26), pokud nepoznáte, jak může lidská duše trpět, když stojí na hranici věčné spásy a věčné záhuby, neokusíte-li, byť jen zčásti, pekelná muka, a pokud jako pastýř Kristových ovcí nezískáte ve své duši zkušenost pro toto všechno, pak nikdy nepoznáte Božskou lásku.
Později, když budete mít všechny tyto zkušenosti a poznáte na svém vlastním příkladu, kam až sahá míra slabosti vaší duše, skrovnost vaší útěchy a jak slabí jsme bez pomoci (Boží) milosti…, pak budete mít srdce, které soucítí a které nikoho a za nic neodsoudí.
S velkou láskou si budete přát spásu každého člověka bez předpojatosti a budete se modlit za celý svět, za celého Adama.
Kdokoli k vám příště přijde, toho přijmete s otevřenou duší, se srdcem plným lásky a soucitu.
Pak budete moci zachraňovat lidi, konat zázraky vzkříšením mrtvých lidských duší k věčnému životu.
Neboť vězte, že k tomu, aby někdo naplnil zákon Kristův, zvláště pastýř, je nutné získat tuto lásku.“
Podle: Archim. Sofronij Sacharov, „Zápas za poznání Boha“, s. 49-50
Zdroj: Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
