Svatý starec Porfýrij pravil:
„O Padesátnici se Boží blahodať vylila nejen na apoštoly, ale i na celý svět kolem nich. Ovlivnila věřící i nevěřící.
Jak to říkají Skutky apoštolů?
Zatímco apoštol Petr mluvil svým vlastním jazykem, jeho jazyk se v té chvíli v myslích posluchačů proměňoval.
Duch Svatý jim tajemným způsobem umožnil pochopit jeho slova v jejich vlastním jazyce, tajně, aniž by se to dalo povšimnout. Tyto zázraky se dějí působením Ducha Svatého.
Například slovo „dům“ by někomu, kdo uměl francouzsky, znělo jako „la maison“. Byla to jakási prozřetelnost; lidé slyšeli svůj vlastní jazyk. Zvuk udeřil do ucha, ale vnitřně, působením Božího osvícení, ten či onen člověk slyšel tato slova ve svém vlastním jazyce.
Církevní otcové tento výklad svaté Padesátnice příliš otevřeně neodhalují, bojí se zkreslení. Totéž se děje s Janovým Zjevením. Člověk nezasvěcený nemůže pochopit význam Božího tajemství.
Jak je to přesně uvedeno?
„I přišla na všelikou duši bázeň (doslova strach), a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly“ (Sk 2,43), to znamená, že každé duše se zmocnila bázeň. Tato „bázeň“ nebyl pouhý strach. Bylo to něco jiného, něco cizího, něco nepochopitelného, něco, co nedokážeme přesně vyjádřit.
Byla to bázeň, bylo to naplnění, jednalo se o blahodať. Bylo to naplnění božskou blahodatí. O svaté Padesátnici se lidé náhle ocitli v takovém stavu zbožštění, takže byli celí bez sebe (rozuměj „byli vyvedeni z míry“).
Když je tedy božská blahodať zastínila, všichni byli blahem v úžasu – v dobrém slova smyslu, byli prodchnuti tím vším, co se právě událo. To na mě udělalo velký dojem (říká starec Porfýrij). Bylo to to, co někdy nazývám „stavem euforie či nadšení“. Bylo to nadšení. Stav duchovního „bláznovství“.“
Zdroj: Starec Porfýrij, „Život a Slova“, vyd. Posvátný klášter Chrysopigi, s. 207-209
připravil Michal Dvořáček
