Když ještě sv. Nektários sloužil v Chrámu sv. Jiří na ulici Královny Sofie v Athénách
Pohled z výšky na Chrám sv. Jiří na ul. Královny Sofie v Athénách
Po stopách svatého Nektária Eginského, metropolity Pentapolského
Někdy v prvních květnových dnech letošního roku jsem se z Boží milosti ocitl v Athénách. Dlouho v těchto místech nepanovalo tak chladné počasí jako právě na počátku května. Možná desetiletí ne… Na hoře „Parnitha“, která je nejvyšším pohořím v oblasti Attika (1413 m.n.m), asi 30 km od Athén, v tu dobu dokonce sněžilo. Za pár dní však opět nad Akropolí vyšlo slunce a toto starobylé řecké město lákalo k objevům…
Během mého pobytu v Athénách a okolí jsem neustále narážel na stopy svatosti v podobě místních pravoslavných světců, jim zasvěcených chrámů a klášterů. Tito svatí předávají věřícímu člověku Boží blahodať, naplňují ho radostí, vírou a horlivostí pro Krista.
Jak učili svatí Otcové, konkrétně už svatý Basil Veliký: „Úcta ke svatému je napodobováním svatého“ (Τιμή Ἁγίου εἶναι ἡ μίμηση τοῦ Ἁγίου). A to je asi to nejdůležitější, co je třeba mít na paměti, když toužíte poznat a pochopit život nějakého světce.
Také svatý starec Paisij Svatohorec říkal, že „člověk se musí se svatými spřátelit“, a to nejlépe tak, že je bude napodobovat v jejich ctnostech.
Chtělo se mi zeptat starce Paisije, jak to dělat konkrétně.
„A co pro to děláš ty (říkal starec Paisij)? Spřátelil ses s ním (s tím či oním světcem)? Žádal jsi ho, aby osvítil tvou mysl, aby ji zjemnil tak, aby mohla proniknout do božských významů?“
Svatý Paisij říkal, že naši svatí nás milují. Musíme je tedy stejně tak milovat i my a prosit je a trvat na tom, aby nám ve všem pomáhali.
Svatý Nektários se svými žáky při výuce v Rizarijské církevní škole v Athénách
„Všichni svatí vedli zápas za dosažení lásky ke Kristu,“ učil dále svatý Paisij. Svatí mučedníci prolévali svou krev, svatí Otcové prolévali pot a slzy…, trpěli z lásky k Bohu a k člověku – tj. k Božímu obrazu, aby nám zanechali své duchovní recepty. „Tímto způsobem předcházíme zlu nebo léčíme svou duchovní nemoc a získáváme zdraví, a pokud se snažíme naše svaté napodobovat v jejich zápasech, můžeme se dokonce sami stát svatými.“
Někdy si říkám, jak mohli svatí vůbec vydržet nejen ta hrozná mučení, nýbrž i různá mnohaletá strádání, protivenství, pomluvy a špatné zacházení, které vlastně neustávaly někdy až do jejich smrti?
Bylo to možné tím, jak nás učí svatý starec Paisij, že Kristus jim všem božským způsobem pomáhal, takže jejich utrpení bylo zmírněno Jeho velkou láskou, kterou tito svatí cítili.
Zametal jsem z lásky ke svatému…
Bydlel jsem v Athénách nedaleko stanice metra „Evangelismos“. Hned naproti byl za ozdobným plotem neveliký světlý chrám, který byl ale vždy, když jsem procházel kolem, zavřený. Až pak, po několika dnech jsem ho našel otevřený. Osmělil jsem se a vešel dovnitř. Hned napravo od dveří jsem zahlédl postarší paní, která prodávala svíčky a dohlížela na čistotu chrámu. Bylo vidět, že už ji věčné ohýbání činí problémy. Zrovna chtěla zamést chrámovou podlahu. Jen co jsem si prohlédl interiér chrámu, pochopil jsem, že toto místo je úzce spojeno se životem svatého Nektária Eginského, který zde po dobu 14 let (1894-1908) konal svaté liturgie a další obřady. Dokonce zde byly i malé částečky jeho svatých ostatků a dalších osobních artefaktů z jeho působnosti na pozici ředitele Rizarijské církevní školy, k níž tento chrám vlastně náležel. Rizarijská škola se zde již nenachází. Jen Chrám sv. Jiří a kousek od něj bývalá školní nemocnice, která dnes slouží jako duchovní centrum.
Interiér Chrámu sv. Jiří na ul. Královny Sofie v Athénách
Interiér Chrámu sv. Jiří
Jak jsem tak seděl na malé židličce před ikonostasem chrámu a přemýšlel, napadlo mě, že udělám nějakou drobnost, zkrátka něco užitečného. Z lásky ke svatému. A pak jsem se znovu zahleděl na tu starší paní, jak s těžkostmi zametá podlahu. Šel jsem k ní a nabídl ji, že ji pomohu. Byla ráda. A tak jsem pečlivě zametl celý chrám. Modlil jsem se, aby svatý Nektários přijal mou nepatrnou „oběť“ a požehnal mi na mé cestě po jeho šlépějích. A hned přišla první „odměna“. Moc jsem si přál zapálit svíčku, za sebe a své blízké. Jenže v tu chvíli jsem u sebe neměl žádné drobné. Od té ženy v chrámu jsem ale vzápětí dostal hned několik svící. Byla to drobnost, která mě však zahřála u srdce. Neodcházel jsem odtud tedy s prázdnou. Nebylo sice třeba cokoli dělat, ani zametat, ale já sám jsem toužil udělat něco, čím bych aspoň nepatrně projevil svou velkou úctu k tomuto světci. A svatý Boží mi udělil své požehnání a dovolil mi v následujících dnech poznat i další místa jemu zasvěcená.
A ještě jedna podivuhodná „shoda okolností“
Pár dní před tím, v den svátku svatého velkomučedníka Jiřího, kterýžto světec měl v době mého pobytu v Athénách shodou okolností svůj církevní svátek, narazil jsem právě na tento chrám, kde sloužil svatý Nektários, po jehož stopách jsem se chtěl vydat.
Sláva Bohu za vše.
Podivuhodný je Bůh ve svatých svých!
M.D.
Exteriér Chrámu sv. Jiří
Exteriér Chrámu sv. Jiří
Přenosná ikona sv. Nektária (Chrám sv. Jiří)
Svatý Nektários z „Pentapole“
Svatá osobnost naší doby
Svatý Nektários z Pentapole (jinak též „Nektários Pentapolský“) se narodil v úterý 1. října 1846 v Silivrii (metropole Silivri) ve východní Thrákii zbožným a chudým rodičům, Démovi (Démosthenovi) a Balu (Vasiliki) Kefalasovým, a byl pátým z jejich šesti dětí. Jeho otec pocházel z Joanniny, byl povoláním námořník, a jeho matka pocházela ze Silivrie.
Při křtu dostal jméno Anastásios.
První vzdělání v duchu křesťanské víry obdržel od své matky.
Anastásios, ve věku pouhých sedmi let, sešíval listy papíru s cílem vytvořit z nich knihy a zapisovat do nich, jak sám říkal, Boží slova. Cestoval do Athén žíznivý po učení, ale bohužel okolnosti tehdy nebyly jeho záměrům příznivé, a proto byl nucen se vrátit zpět do Konstantinopole.
Anastásios se narodil mimo území současného Řecka. Pocházel ze Silivrie a dospívání strávil v Konstantinopoli.
Jeho prvním zaměstnáním bylo tabákové skladiště patřící Řekovi v Konstantinopoli, kde ve volném čase studoval starořecké spisovatele a církevní Otce. Aby duchovně prospěl ostatním, zapisoval si na malé kousky papíru vše, co považoval za duchovně prospěšné, a vkládal tyto zápisky do tabákových balíčků v naději, že si je ti, kdo si je koupí, přečtou.
Kolem roku 1868 se Anastásios přestěhoval na Chios.
Anastásios působil nově na Chiosu a pracoval zde jako učitel na gymnáziu v Lithi, zatímco o něco později se jako novic připojil k bratrstvu kláštera Nea Moni na Chiosu.
V roce 1876 byl v Novém klášteře na Chiosu vysvěcen na mnicha se jménem Lazaros.
Dne 15. ledna 1877 je Lazaros chioským metropolitou Řehořem vysvěcen na diákona se jménem Nektários a přebírá do své gesce správu sekretariátu místní metropole.
Později dokončil středoškolské studium v Athénách a získal diplom na škole Varvakeio, protože zemětřesení v roce 1881 mu zabránilo v dokončení studia na Chiosu.
V den, kdy získal diplom, se Nektários zapsal na Teologickou fakultu Athénské univerzity a od své střední školy dostával finanční podporu od bratří Choremisů z Chiosu a ve druhém ročníku studia také stipendium z „Papadakisova odkazu“.
Původní místo, kde stál rodný dům sv. Nektária v Silivri (dnešní Turecko)
Pohled na velkolepý Chrám sv. Sofie (Boží velemoudrosti) v Konstantinopoli
Budova v obci Lithi na Chiosu, kde sídlilo gymnázium, v němž vyučoval sv. Nektários.
V té době svatý Nektários sloužil jako diákon v Chrámu svaté Ireny (Agia Irini) v Aiolou.
V roce 1884 otiskl svá kázání a vydal je v knize s názvem „Deset církevních kázání pro Velký půst“.
Svatý Nektários dokončil studia na Teologické fakultě a byl mu udělen titul „Prolytis“ teologie (tj. vyšší teologický akademický titul).
Až do svého zvolení ředitelem Rizarijské církevní školy (1. března 1894) sloužil Církvi jako těžce zkoušený a pronásledovaný „dělník na vinici Páně“.
Dne 23. března 1886 byl Nektários vysvěcen na presbytera ve Svatém patriarchálním chrámu svatého Sávy v Alexandrii.
Dne 15. ledna 1889 byl Nektários vysvěcen na metropolitu „Pentapolského“.
Jeho činnost metropolity byla obzvláště plodná, a proto byl hlavním kandidátem na alexandrijský patriarší trůn.
Bezprostřední okolí Chrámu sv. Mikuláše v Káhiře
Pohled na Monastýr „Nea Moni“ na Chiosu, kde působil sv. Nektários.
Za krátkou dobu, s uznáním patriarchy, se svatý Nektários vypracoval do všech kněžských hodností a ujal se obzvláště důležitých úkolů. Množství těchto úkolů znepokojilo několik dalších biskupů, kteří sami usilovali o kandidaturu na patriarchu Alexandrie.
Netrvalo dlouho a proti svatému Nektáriovi byl zosnován plán pomluv a ponížení, až do jeho odvolání z funkce 3. května 1890.
Kvůli závistivým pomluvám, donášeným patriarchovi Sofroniovi, se pokorný Nektários raději vrátil zpět do Řecka, aby svého starce – patriarchu citově nezranil.
Křesťané z Káhiry mu poslali děkovný dopis za jeho přínos řecké komunitě i Církvi, v němž vyjádřili lítost nad jeho odvoláním.
Dne 12. února 1891, po četných omluvách za jeho nespravedlivé přerušení kněžské služby a za jeho velký přínos Církvi i bližnímu, byl jmenován kazatelem na Evii, kde si svým dílem i přístupem plným lásky získal místní věřící. Zde prožil dny naplněné službou lidu a sepisováním svých teologických pojednání.
V roce 1892 byl jmenován kazatelem v prefekturách Lakonie, Ftiotidy a Viótie.
Svatý Nektários obklopen studenty a místními obyvateli na Evii
Svatý Nektários spolu se svými studenty z Rizarijské církevní školy v Athénách
Tři roky před konáním prvních moderních olympijských her (1896) v Athénách se svatý Nektários ve svém projevu „O gymnastice“ zmiňuje o hodnotě gymnastiky a sportu obecně pro mládež.
Dne 27. prosince 1893 Rada Rizarijské církevní školy doporučuje ministerstvu tři duchovní, mezi nimiž je i svatý Nektários Pentapolský, aby se ujal jejího vedení.
Dne 28. ledna dokument řeckého politického návladního v Egyptě, Joannise Gryparise, obsahuje informace o svatém Nektáriovi u příležitosti jeho blížícího se jmenování do vedení Rizarijské školy. Gryparis zapisuje své vlastní hodnocení, podle kterého se metropolita Nektários stal obětí intrik a pomluv.
Gryparis uznává metropolitovu nevinu ohledně obvinění vznesených proti němu ze strany patriarchy, jež byla důvodem Nektáriova odchodu z Egypta.
Svatý Nektários byl ve věku 48 let zvolen ředitelem Rizarijské církevní školy a své funkce se ujal 10. března 1894.
Působení Nektária Pentapolského v Rizarijské škole
Období 1894-1908 mělo rozhodující význam a bylo obzvláště významné jak v životě svatého Nektária, tak pro samotný rozvoj Rizarijské církevní školy.
Tato škola byla založena v 19. století dvěma velkými národními dobrodinci, bratry Manthosem a Georgiosem Rizariovými, původem z Monodendri v Zagorochorii v Epiru. Do roku 1960 sídlila ve vlastních budovách na třídě „Královny Sofie“ (Vasilissis Sofias), tehdy na ulici Kifissias. Od školního roku 1960-61 byla přemístěna do nových prostor v Chalandri, kde funguje dodnes.
Historická výuková budova starého Rizareia byla zbořena v roce 1962, zatímco největší část původního areálu školy byla vyvlastněna státem. Před stanicí metra „Evangelismos“ dnes stojí Chrám sv. Jiří, který byl založen v roce 1888 a dokončen v roce 1892, aby sloužil potřebám školy. Tento chrám byl slavnostně posvěcen svatým Nektáriem dne 25. března 1898, v den státního výročí. Vedle Chrámu sv. Jiří se dochovala také školní nemocnice, dvoupatrová památkově chráněná budova z roku 1876, která dnes slouží jako duchovní centrum.
Tehdejší metropolita athénský Germanos (Kalligas) přispěl ke jmenování metropolity Nektária do vedení školy.
Nektáriovi se díky jeho charismatické osobností a díky trpělivosti, kterou projevoval, podařilo obnovit mír a harmonii ve škole.
Ukázka děl sv. Nektária: „Theotokarion“ (Hymny k Přesv. Bohorodici)
Ukázka děl sv. Nektária: „Christologie“
„Učebnice pastýřské teologie“ (pro studenty Rizarijské církevní školy v Athénách)
Působení metropolity Nektária v Rizarijské škole mělo význam organizační, vzdělávací, spisovatelský a pedagogický. Jeho pedagogické myšlení bylo nepřekonatelné. Jeho vlastní studenti popisovali jeho působení ve škole jako „oběť“.
Pastýřská práce
Svatý Nektários věnoval všechny své psychosomatické síly formování duší seminaristů a jejich kněžského svědomí. Výukou křesťanské etiky, pastýřství a katechismu vštěpoval do jejich srdcí ducha zbožnosti a ctnosti.
Svatý Nektários měl velkou vnitřní toleranci a velkorysost, s níž dokázal napravovat nezralost.
Jednou se svatý Nektários ocitl v situaci, kdy kázal bosý, protože když vešel do učebny, uviděl chudého muže, který ho prosil, zda by mu nepomohl sehnat boty. Nektários si okamžitě sundal své vlastní boty a podal je k úžasu všech tomu člověku.
Svatý Nektários byl prodchnut humanitárními tématy a s láskou ke Kristu a s otcovskou náklonností vedl svůj duchovní křesťanský zápas, ať už se nacházel na jakékoli pozici. Je charakteristické, že když se nějaký student dopustil vážného přestupku, tak svatý Nektários považoval za hlavního zodpovědného (viníka) sebe sama, protože svou výchovou a příkladem (podle své názoru) nedokázal zabránit tomu či onomu pochybení daného studenta.
Modlitbou a postem se snažil překonat každou těžkost, přičemž ho obzvláště zarmucovalo ukládání trestů, kterým se nemohl vyhnout.
To mělo dopad na jeho studenty, kteří obvykle činili pokání a vyhýbali se opakování svých chyb. Svatý Nektários dělal vše pro to, aby zachoval vysokou prestiž Rizarijské školy, aniž by se nechal ovládnout mstivostí a zbytečnou přísností.
Pobyt svatého Nektária na Svaté Hoře Athos
Vroucné přání svatého Nektária navštívit Athos se naplnilo v létě 1898 jako vyjádření jeho velké vděčnosti Přesvaté Bohorodici. Pro svůj pobyt na Svatou Horu Athos obdržel písemný souhlas Rady Rizarijské školy a povolení k cestě a pobytu od Ekumenického patriarchátu.
Svatý Nektários navštívil většinu svatohorských klášterů a hledal zde vnitřní mír (hesychii) a duchovní zkušenost, jak sám řekl, prostřednictvím mnoha rozmluv a setkání s místními askety.
Na Svaté Hoře Athos se duchovně sblížil se ctnostnými starci. Vliv, který na něj Svatá Hora měla, byl velmi důležitý.
Sám svatý Nektários vydal ještě v Athénách v roce 1898 knihu s názvem „Pastýřské lekce“, která patřila k jeho učebním příručkám určeným pro studenty Rizarijské církevní školy.
Nektáriovo dílo s názvem „Christologie“ se po svém vydání setkalo s vynikajícím ohlasem v tehdejších církevních kruzích.
Nový chrám zasvěcený sv. Nektáriovi (Monastýr sv. Trojice, Egina)
Původní hrob svatého Nektária (Monastýr sv. Trojice, Egina)
Divotvorné ostatky svatého Nektária (Monastýr sv. Trojice, Egina)
Svatý Nektários se po letech opět snažil očistit své jméno. Patriarchovi Fótiovi poslal do Egypta dopis, v němž ho žádá o spravedlnost a o vyřešení svého postavení, aby mohl být uznán za kanonického archijereje Alexandrijského stolce.
V roce 1904 svatý Nektários založil ženský klášter na Egině. Poté, co rezignoval na svou pozici ředitele Rizarijské církevní školy v Athénách, se již na stálo odstěhoval na Eginu, aby se zde mohl plně věnovat svému klášteru.
Svatý Nektários, již jako „velký církevní spisovatel“, v těchto letech vydal další své dílo s názvem „Theotokarion“, tj. hymny k Přesv. Bohorodici.
„Opěvuji Tě, Přečistá, kterou naše pokolení vždy velebilo. Volám a přimlouvám se k Tobě, která ses vždy přimlouvala ke svému Synovi. Ve svých pochvalných slovech Ti připisuji blaženost, Vládkyně, jak Tě blahoslavili i pokolení věřících. Opěvuji Tvou blahodať, Královno, kterou velebí zástupy Andělů.“
Duchovní a pastýřská činnost svatého Nektária
Svatý Nektários ve svém díle vždy zdůrazňoval hodnotu řeckého pravoslavného kněze a navrhoval opatření pro jeho profesní rehabilitaci.
Upřímně věřil ve zvláštní poslání pravoslavných duchovních a spojoval ho se službou Bohu a všem lidem.
V jednom ze svých projevů k absolventům Rizarijské církevní školy o jejím velkém poslání a významu pro její studenty svatý Nektários pravil:
„K vám, absolventům školy, se obracím slovem, k vám, kteří jste se dostali pod požehnání této svaté instituce, která vás po pět let s láskou vychovávala, vzdělávala a cvičila jako děti. Obracím se k vám, protože jste plodem mnohaleté pečlivé starostlivosti a neustálé péče Svatého sboru, významných profesorů i mé vlastní. Vy jste cílem a účelem této svaté církevní školy, založené památnými Manthosem a Georgiosem Rizariovými, aby Církev měla důstojné služebníky a kněze Boha Nejvyššího. Škola splnila svůj úkol, který vůči vám přijala, se vší pečlivostí a s dobrým svědomím. Nyní je na vás, abyste splnili úkol vyplývající z poslání této školy, která vás vychovala, a naplnili tak očekávání všech těch, kteří pro vás pracovali a kteří od vás nežádají nic jiného než splnění díla, k němuž jste byli povoláni, a dodržení vašich slibů. Ti, kteří pro vás trpěli, si nepřejí nic víc, než aby vás jednoho dne viděli stát se dobrými a ctnostnými kněžími, zdobícími řady duchovenstva, pracujícími pro Kristovu Církev a usilujícími o šíření Jeho díla. Proto se musíte ve svém aktivním životě ukázat jako hodní chovanci této školy, jako důstojní služebníci Církve a jako schopní obránci práv Církve i vlasti. Odchodem z této školy vstupujete nyní do fáze mravního zápasu, ve kterém musíte bojovat a zvítězit.“
Dne 7. února svatý Nektários Pentapolský v dopise Rizarijské školní radě odůvodnil svou rezignaci zhoršeným zdravotním stavem a únavou způsobenou letitým výkonem svých povinností.
„Mám tu čest představit sedmé Školské radě, že jelikož mé tělo je oslabeno a neustále podléhám nemocem, cítím se neschopný vykonávat důležité povinnosti vedení školy, a proto s velkým zármutkem oznamuji, že rezignuji na vedení školy a upřímně doufám, že s Božím požehnáním budete i nadále pracovat pro dobro a že škola, kterou jsem miloval celým svým srdcem, bude i nadále prosperovat a postupovat k naplnění svého vznešeného účelu, pro který byla založena jejími ctihodnými zakladateli, jejichž památka budiž věčná. Přijměte ujištění o mé naprosté oddanosti a lásce k vám, s níž zůstávám vroucím prosebníkem k Bohu.“
Svatý hierarcha Nektários definitivně opustil Rizarijskou církevní školu dne 16. dubna 1908.
Před jednou z divotvorných ikon sv. Nektária (Monastýr sv. Trojice, Egina)
Kelie sv. Nektária s jeho vlastní postelí (Monastýr sv. Trojice, Egina)
Ikona Přesvaté Bohorodice „Silivrijská“, která se nacházela v kelii sv. Nektária na Egině.
(Jedná se o zhotovenou kopii ikony Boží Matky, která pocházela ze Silivri, z rodného města sv. Nektária. Svatý Nektários si přál mít kopii této ctěné ikony ve svém klášteře.)
Svatý Nektários byl rovněž pověřen službou božského kazatelství, jakož i zápasem proti herezím.
Na Velikonoce roku 1908 se konalo slavnostní uvítání svatého Nektária na Egině. Bylo mu 62 let a měl několik zdravotních problémů, které mu však nebránily v plnění jeho duchovních povinností.
Svatý Nektários na Egině napsal několik dalších knih, zejména příručky pro církevní kazatele.
Jeho pokora a filantropie byly příslovečné.
Dne 9. května byl svatému Nektáriovi zaslán dopis (pozvánka) k účasti na oslavách 75. výročí založení Rizarijské církevní školy, na který však ze zdravotních důvodů nemohl kladně reagovat.
Dne 2. ledna 1920, když už začínal tušit, že jeho smrt na sebe nenechá dlouho čekat, sepsal svou závěť.
Svatý Nektários odkázal veškerý svůj duchovní i hmotný majetek klášteru na Egině, který založil.
Svatý Nektários zesnul ve věku 74 let odpoledne 8. listopadu 1920, zatímco pokoj, ve kterém zesnul, je dnes přeměněn na malý chrám ve druhém patře nemocnice Aretaio.
Svatý Nektários byl prohlášen za „svatého“ dne 20. dubna 1961 na návrh ekumenického patriarchy Athenagora jako uznání jeho mnohačetných zázraků a velké pastorační a církevní práce. Alexandrijský patriarchát vydal synodální stanovisko, v němž „požádal svatého Nektária o odpuštění za křivdy, které mu způsobili předchozí otcové a bratři alexandrijského patriaršího trůnu“.
Prosba o odpuštění za nespravedlivé pronásledování 108 let po Nektáriově vyhnání
Vztah svatého Nektária se zástupci Alexandrijského patriarchátu byl bouřlivý a svatý Nektários byl v tomto vztahu „mnohokrát (tvrdě) zkoušen“.
Sto osm let po jeho vyhnání z Egypta, 15. ledna 1998, se Posvátný synod Alexandrijské církve rozhodl morálně rehabilitovat svatého Nektária a požádal ho o odpuštění za „nespravedlivé pronásledování, které světec utrpěl“.
Papež a patriarcha Alexandrie a celé Afriky, Theodor, to před lety popsal takto:
„Bylo to 14. ledna 1998 za přítomnosti generálního konzula Řecka v Alexandrii, pana Emmanuela Kakavelakise, a prezidenta řecké obce, pana Edmondse Kasimatise, když tehdy zesnulý patriarcha Petr předložil záležitost Posvátnému synodu, načež Alexandrijský patriarchát učinil velké rozhodnutí ospravedlnit se před jeho ikonou a požádat na synodu o odpuštění za pronásledování, kterému byl vystaven svatý Nektários, svatý z Káhiry…“
(Svatý Nektários žil v egyptském hlavním městě v letech 1886 až 1889, navštěvoval zde místní Chrám sv. Mikuláše, v jehož blízkosti bydlel. Dodnes se zde dochovalo mnoho vzácností a dokumentů z jeho života.)
Patriarcha Theodor ještě prozradil, že Alexandrijský patriarchát dokonce učinil toto velké rozhodnutí požádat svatého Nektária o odpuštění dne „15. ledna 1998“, aniž by znal hrozný detail: že ve stejný den se v zázračném životě svatého Nektária odehrály tři další podivuhodné události: 15. ledna přijal sv. Nektários božský křest, 15. ledna 1877 byl metropolitou Řehořem z Chiosu vysvěcen na diákona a 15. ledna 1889 přijal archirejejskou chirotonii, tj. stal se biskupem z rukou patriarchy Sofronia!
Původní pokoj v athénské nemocnici Aretaio, kde sv. Nektários po těžké nemoci zesnul.
Divotvorné ostatky sv. Nektária v Monastýru sv. Trojice na Egině
Pantofle svatého Nektária, které světec sám zhotovil.
Interiér Monastýru sv. Trojice na Egině
Je třeba poznamenat, že v patriarchálním oznámení o omluvě svatému Nektáriovi ze dne 15. ledna 1998 Synod Alexandrijského patriarchátu konkrétně napsal:
„Jeho blaženost (patriarcha) se již dlouho zabývá otázkou nespravedlivého trestu za vyloučení našeho svatého otce Nektária Pentapolského z jurisdikce a prostředí Alexandrijské církve. Tato skutečnost ho (tj. patriarchu) vedla k tomu, aby navrhl Posvátnému synodu, aby se touto závažnou otázkou zabýval. Po dlouhém zkoumání Posvátný synod, po poradě v bázni Boží a s ikonou svatého v synodální síni, rozhodl o obnovení narušeného kanonického pořádku a požádal našeho svatého otce Nektária o odpuštění za pronásledování a nejnespravedlivější zacházení, kterého se mu dostalo přičiněním zlého (nepřítele lidského pokolení).“
Z lásky a úcty ke svatému Nektáriovi
připravil Michal Dvořáček
Autor článku u divotvorných ostatků sv. Nektária na Egině
Poznámka:
Posvátné předměty (z pozůstalosti)
Epitrachil, antimins a žehnací kříž, které patřily svatému Nektáriovi, jsou dnes uloženy v athénském Chrámu sv. Jiří.
Na žehnacím kříži, na kterém je tělo Ukřižovaného, chybí Kristovy ruce, které častým používáním kříže odpadly, protože kov se po letech používání poničil. Sám svatý Nektários mnohokrát nabádal k jeho opravě, přičemž často s politováním konstatoval, že se tak děje z důvodů ekonomických (to jest ve snaze ušetřit výdaje za opravu kříže):
„(Já vím) Přednost mají jiné věci… Pán je ale trpělivý a čeká. Jak ale můžeme my lidé, kteří jsme mu vzali život, tímto způsobem zůstat nadále v Jeho rukou (pod Jeho ochranou)?“
Žehnací kříž sv. Nektária, který používal v době svého působení v Chrámu sv. Jiří
Původní antimins darovaný sv. Nektáriem pro Chrám sv. Jiří při jeho vysvěcení
Užitečné prameny a odkazy:
Starec Paisij Svatohorec. „O modlitbě“, Slova VI., vyd. „Hesychastérium sv. Evangelisty Jana Theologa“, str. 97–99.
Starec Paisij Svatohorec. „Duchovní probuzení“, Slova II., vyd. „Hesychastérium sv. Evangelisty Jana Theologa“, str. 199–222.
https://shrewsburyorthodox.com/history/the-feast-of-nektarios-the-wonderworker-of-pentapolis/
https://heritage.rizarios.gr/nektarios.html
https://www.travel.gr/explore/sta-vimata-toy-agioy-nektarioy/
Další fotografie:
Svatý Nektários odpočívající v zahradě Rizarijské církevní školy
Interiér Chrámu sv. Jiří (pultík žalmistů)
Interiér Chrámu sv. Jiří
V tomto svatém chrámu sv. vlmč. Jiřího při Rizarijské církevní škole svatý Nektários působil po dobu 14 let jako kněz a slavnostně posvětil také místní prestol.
Ukázka vlastnoručně psaného dopisu sv. Nektária
Rytina s podobiznou světce nad pohřebním kivotem s částí ostatků sv. Nektária
(Monastýr sv. Trojice, Egina, nový chrám)
Vlastní postel světce v jeho kelii (Monastýr sv. Trojice, Egina)
Původní hrob svatého Nektária (Monastýr sv. Trojice, Egina)
Původní hrob svatého Nektária (Monastýr sv. Trojice, Egina)
