„Jsouc panna i po narození Krista a živá i po smrti, Bohorodice, neustále ochraňuj své dědictví.“
(Z 9. písně kánonu svátku Zesnutí)
Svatý Jan Damašský k Zesnutí Matky Boží
„Poté, jak se můžeme domnívat, pozdvihla (Přesvatá Bohorodice) své ruce a požehnala všem přítomným. Následně uslyšela slova: ‚Pojď, má milovaná Matko, k odpočinku. Vstaň a pojď, nejdražší mezi ženami, zima již odešla, čas žní se blíží. Jsi krásná, má milovaná, a není na tobě poskvrny. Tvá vůně je sladší než všechny masti.‘“ Slyšíc tato slova Přesvatá Bohorodice odevzdala svého ducha do rukou svého Syna. Co se to vlastně děje (v tuto chvíli)? Domnívám se, že příroda se dme až ve svých hlubinách, jsou slyšet zvláštní zvuky a hlasy, jakož i pronikající hymny andělů, kteří ji předcházejí, doprovázejí a následují. Někteří tvoří čestnou stráž této přečisté a neposkvrněné duše na její cestě do nebe, dokud Královna nedosáhne božského trůnu. Jiní, obklopující její posvátné a božské tělo, v andělské harmonii oslavují Boží Matku.“ (Z druhé homilie svatého Jana Damašského o Zesnutí Přesvaté Bohorodice)
Přesvatá Bohorodice „Jeruzalémská“
Takzvaná „Rukou nestvořená“ (η Αχειροποίητη) svatá ikona Přesvaté Bohorodice „Jeruzalémská“ se nachází v kapli Přesvaté Bohorodice v Getsemanech, poblíž jejího hrobu v Jeruzalémě. Tato svatá ikona byla zázračně „napsána“ v 19. století. Je datována rokem 1870 a má následující historii:
V té době žila v Jeruzalémě jedna ikonopiskyně jménem Taťána z ruského svatého kláštera svaté myronosice Marie Magdaleny, který se nachází na úpatí Olivetské hory naproti Jeruzalému.
Když spala, měla vidění, jak ji v její kelii navštívila neznámá mniška, která jí řekla: „Sestro Taťáno, přišla jsem, abys mě namalovala.“ Taťána odpověděla: „Požehnej mi, sestro, ale jsem malířka ikon (ikonopiskyně, αγιογράφος), a nikoli běžná malířka (και όχι ζωγράφος).“ A návštěvnice odpověděla: „Tak mi namaluj obraz.“
Taťána byla překvapena odvahou neznámé ženy a odpověděla: „Nemám dřevo (podklad k sepsání ikony), na nějž bych tě mohla namalovat?“ V tu chvíli ji do rukou ona neznámá návštěvnice vložila dřevěnou desku k malování ikon a řekla: „Namaluj mě“! Ale když Taťána začala malovat tuto mnišku-cizinku, všimla si, jak se její roucho zbarvilo dozlatova, jak se její tvář začala lesknout a slyšela ji říkat: „Ó, blahoslavená Taťáno, po apoštolu a evangelistovi Lukášovi mě znovu namaluješ.“
Taťána si uvědomila, že maluje Přesvatou Bohorodici! Byla velmi rozrušená a v té chvíli se probudila. Okamžitě spěchala k matce představené a vyprávěla jí o svém vidění. Matka igumenka jí zprvu nevěřila a řekla jí, aby šla spát a zítra namalovala ikonu Boží Matky.
Ale když se vracela, uviděla Taťána světlo vycházející ze své kelie a ucítila vůni! Pak to oznámila igumence a společně vstoupily do světlem zalité a myrem vonící kelie, kde zažily ten nejúžasnější zázrak. Ikona z onoho nočního „vidění“ byla náhle uvnitř kelie, skutečná, dokončená, avšak „ne rukou učiněná“! Byla to nová ikona Panny Marie „Jeruzalémská“!
Po tom všem se Přesvatá Bohorodice znovu zjevila mnišce Taťáně a řekla jí: „Vezmi mě dolů do mého domu, do Getsemanské zahrady.“ A tak se skutečně i stalo.
Pak, když byl později svatý chrám v Getsemanské zahradě celkem třikrát zaplaven vodou, ikona Matky Boží Jeruzalémská vždy sama vystoupila z mramorového trůnu, kde se nacházela, a postavila se do prostor ventilačního systému, aniž by se o cokoli opírala!
Přesvatá Bohorodice Jeruzalémská zůstává silně „zakotvena“ v duši každého zbožného křesťana a v ní stojí hrdě a silně, aby lidská duše věřícího člověka mohla čelit každé nepřízni osudu se silou a hlubokou vírou v Přesvatou Bohorodici.
Apolytikion Přesvaté Bohorodici Jeruzalémské:
„Uctíváme Tvou svatou ikonu, Panno Jeruzalémská, jako svatostánek Tvé slávy, ó nade vše Neposkvrněná. Neboť z ní tajemně vyvěráš řeky zázračných darů. A zavlažuješ srdce a duše těch, kdo k Tobě s vírou volají. Sláva Tvému Božskému plodu, ó Čistá, sláva Tvému panenství, sláva Tvé nevýslovné prozřetelnosti k nám, ó Neposkvrněná.“
Chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Getsemanech
Velké jeruzalémské svátky
Jeruzalémská církev velkolepě slaví všechny velké křesťanské svátky, zvláště Paschu v chrámě Vzkříšení, kdy je přítomen patriarcha se všemi biskupy, archimandrity a otci z bratrstva Svatého hrobu, kteří vykonávají svou práci přímo v Jeruzalémě.
Další slavnostní bohoslužby se konají např. 14. září, na neděli Pravoslaví, na třetí neděli velkého postu, na Květnou neděli atd. Slavnosti se konají v Betlémě na vánoce, 15. srpna v Getsemanech, v den svatých Konstantina a Heleny v patriarším chrámu.
Všechny obřady v chrámu Vzkříšení mají jeden společný obřad: patriarcha opouští rezidenci a vydává se tam spolu s procesím a patriarší gardou, oblečenou do tureckých úborů, která holemi bije do země v rytmu svých kroků.
Oslava svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Getsemanské zahradě
(Jeruzalém, rok 1858)
Getsemanský monastýr
Getsemanský monastýr se nachází na jižní straně Posvátného dvora (naproti vstupu do Chrámu Božího hrobu) a sídlí v něm jeho igumen. Uvnitř je uchovávána velmi vzácná ikona Přesvaté Bohorodice, jejíž tělo je celé pokryto deskou z tepaného stříbra. Vždy před 15. srpnem (dle Juliánského kalendáře) je tato ikona nesena v procesí přes celé město až do Chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Getsemanech, kde duchovenstvo i věřící uctívají hrob Přesvaté Bohorodice a slouží zde slavnostní liturgii. Po skončení svátku je ikona s velikou slávou přenesena zpět na své místo.
Chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice
Mezi Olivovou horou a kopcem Moria stojí překrásný chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Sestoupíme k němu po schodišti o čtyřiceti osmi stupních. Uprostřed lodi se nachází kaple s hrobem Josefa, snoubence Přesvaté Bohorodice, a napravo od ní jiná kaple s náhrobky svatých rodičů Jáchyma a Anny.
Stoupneme-li si do středu chrámu, uvědomíme si, že má tvar kříže. Po pravici máme hrobku Přesvaté Bohorodice, do které apoštolové uložili Mariino tělo. Je vyhloubena v jednolité skále a oddělena od ostatních. Uvnitř tři dny spočívala přikryta rubášem, než byla vzata na nebesa.
Tento pravoslavný chrám je jeden z nejstarších v Jeruzalémě. Pochází z roku 326, kdy ve Svaté zemi prodlévala svatá Helena, a podle historických svědectví si zachoval veškerou svou nádheru až do pátého století.
Hrobku otevřel po čtvrtém Všeobecném církevním sněmu jeruzalémský patriarcha Juvenalios. Uvnitř byla nalezena pohřební plátna a opasek Přesvaté Bohorodice, který byl přenesen do Cařihradu. Tuto událost si připomínáme 31. srpna.
Před hrobkou vyslovil svatý Jan Damašský, největší z hymnopisců, následující chválu:
„Ty, hrobe z nejposvátnějších, druhý po hrobu Páně, dárce života a prameni našeho vzkříšení. Obracím se na tebe, jako bys žil: Kde je poklad, který ti svěřily ruce apoštolů? Kde je zlato, které nesmí být rozneseno? Kde jsou ostatky? Kde leží kniha, do níž bylo beze slova napsáno božské Slovo? A hrob odpovídá: Proč hledáte tu, jež vystoupila na nebe? Proč na mne kladete zodpovědnost? Nemám sílu odporovat příkazům Božím. Teď já jsem obklopen anděly, ze mne vyzařuje blahodať, já se stávám místem uzdravení nemocných a nevyčerpatelným léčivým pramenem. Já jsem místem ochrany před zlem a útočištěm těch, kteří hledají milost.“
Každoročně se 12./25. srpna vydává na pouť procesí, které přenáší až k hrobu ikonu Zesnutí přesvaté Bohorodice. Velké množství věřících, kteří naplní ulice, tak vzdává čest Panně Marii.
Scházejíce ze schodů zpíváme zkroušeně:
Rodíc, panenství jsi zachovala,
při zesnutí svět jsi neopustila, Bohorodice,
Přešla jsi k životu, ó matko Života,
a přímluvami svými zbavuješ smrti duše naše.
Před hrobem zpíváme vítězně:
Vy, apoštolové, shromažďte se zde ze čtyř koutů světa,
ve vsi Getsemani pohřběte pozorně mé tělo
a ty, Synu můj a Bože, přijmi mého ducha.
Ty, něho andělů, radosti posmutnělých,
ochránkyně křesťanů, Panno a Matko Páně,
ujmi se mne a zachraň před věčnou záhubou.
Přijímám tě jako prostředníka před Bohem milosrdným,
neodsuzuj mé skutky před anděly,
prosím tebe, Bohorodice, poskytni mi svoji pomoc.
při příležitosti letošního svátku „Letní Paschy“
čili svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice (15./28.8.)
připravil Michal Dvořáček
Zdroj:
„Průvodce po Svaté zemi“, vyd. Jeruzalémský patriarchát (z francouzštiny přeložil br. Marek Sečkář)
