„Přijď do Makedonie a pomoz nám!“ (Sk 16,9)
Dochované místo uvěznění svatého apoštola Pavla ve Filipech
Místo úvodu
Jeden spisovatel kdysi řekl, že nikdy nemáme přestat s hledáním a poznáváním, ale máme vždy usilovat o to, „aby se cílem našeho průzkumu stalo dorazit tam, odkud jsme naše pátrání kdysi započali, a opět toto místo důkladně poznat“. V souladu s tímto citátem potvrzuji, že také já jsem se po 25 letech vrátil na místo, odkud jsem kdysi vyrazil, neboť mi nyní byla dána nová příležitost poznat ho ještě důkladněji než dřív. Rád bych tímto nepatrným příspěvek vyjádřil svůj neskonalý obdiv svatým apoštolům, zejména pak apoštolu Pavlovi, který pracoval více než ostatní apoštolé: „Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná nebyla nadarmo, ale hojněji nežli oni všichni jsem pracoval – avšak nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.“ (1 Kor 15,10)
M.D.
Volání muže Makedonského o pomoc
První návštěvu dnešního Řecka uskutečnil svatý Apoštol Pavel v letech 49-50 po Kr. Stalo se tak na základě vidění, které měl, když se mu zjevil nějaký muž Makedonec a snažně ho žádal, aby k nim přišel a pomohl jim:
„Prošli tedy Mysií a přišli k moři do Troady. Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“ Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium.“ (Sk 16,8-10)
Tehdy vůbec poprvé vstoupil svatý apoštol Pavel na evropskou půdu. Z maloasijské Troady připlul přes ostrov Samothraki do makedonské Neapole (dnešní Kavaly). Odtud se vydal se svými společníky, apoštoly Timotejem, Silasem a Lukášem, do Filip, „které jsou nejvýznamnějším městem té části Makedonie a římskou kolonií“ (Sk 16,11), jak toto město popsal svatý Lukáš.
Vnitřní prostory vězení svatého apoštola Pavla ve Filipech
Svatý apoštol Pavel chtěl ve Filipech hovořit se členy místní židovské synagogy. Na cestě k ní potkal několik zbožných žen, s nimiž začal rozmlouvat: „Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.“ (Sk 16,14). Lydii (a všechny z jejího domu) následně svatý Pavel pokřtil a pobyl u ní jako host… Když jednou opět kráčel k místní synagoze, potkal svatý Pavel jakousi mladou otrokyni, „která měla věšteckého ducha a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk“ (Sk 16,16). Jelikož neustále chodila za svatým apoštolem Pavlem a po mnoho dní volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse“ (Sk 16,17), Pavel se proti ní obrátil a vyhnal z ní zlého ducha. „Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!“ (Sk 16,18) Právě kvůli tomu se proti Pavlovi spikli její páni, předvedli Pavla a Silase před místní soud a nařkli je z buřičství… „Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat. Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal.“ (Sk 16,22-23) I zde tedy svatý apoštol vytrpěl zlé zacházení a pronásledování pro Krista. Když byli vsazeni do žaláře, celou dobu se svatí apoštolové modlili „a zpěvem oslavovali Boha“. O půlnoci se stalo zemětřesení, takže se celé vězení otřáslo až do základů. „Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.“ (Sk 16,26) Když to viděl hlavní dozorce (žalářník), domníval se, že vězni utekli, a chtěl si proto vzít život. Pavel ho zastavil a vyzval ho, aby to nečinil. Ten muž pak padl k jejich nohám a zeptal se, co má dělat, „aby byl zachráněn“. Pavel mu řekl: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ (Sk 16,31) Tento člověk pak vzal Pavla do svého domu, ošetřil ho a pozval ke stolu. S celou rodinou se radoval, „že uvěřili v Boha“ (Sk 16,34). Když se na druhý den místní soudci a lid dozvěděli, co se stalo, a pochopili, že je Pavel římským občanem, omluvili se jim a žádali oba apoštoly, „aby opustili město“… „Pavel a Silas vyšli z vězení a šli k Lydii. Tam se shledali s bratřími, povzbudili je a odešli z Filip.“ (Sk 16,40)
Asi o deset let později poslal svatý apoštol Pavel Filipským, tehdy už z jiného vězení, a sice z toho římského, svůj písemný pozdrav, aby tamní křesťany podpořil a utěšil. Radil jim, aby žili s vírou, odvahou, aby mezi sebou zachovávali jednotu a pokoj, a tak žili znovuzrozeni podle Krista, tak jako žil sám Pavel. V tomto listu svatý Pavel zmiňuje ono známé: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.“ (Fil 1,21) To znamená, že jeho život je Kristus.
Silné pouto svatého apoštola s věřícími ve Filipech
Ačkoli svatý apoštol Pavel poslal filipské apoštolské církvi pouze jedno své poslání, podle (†) metropolity filipského Prokopia navštívil osobně tuto svou milovanou církevní obec během svých apoštolských cest celkem pětkrát, konkrétně v letech 49, 56, 57, 63 a 64 po Kristu. Následně odcestoval i se svatým Lukášem do maloasijské Troady, kde byl zajat a odpraven do Říma. Tam již následovalo jeho přísné uvěznění a zanedlouho i mučednická smrt.
Existují mnohá poselství, která svatý apoštol Pavel sepsal a následně poslal nově založeným církvím, to Filipským se však od ostatních v mnohém odlišuje. Filipy byly na evropském kontinentu první jím založenou křesťanskou obcí. Pavel měl k této obci velmi láskyplný vztah. Soudě podle obsahu jeho poselství můžeme usuzovat, že Pavel byl naplněn opravdu vroucí láskou k místním křesťanům, které povzbuzoval upřímným citem učitele a duchovního otce, vybízel je k zachování víry, k pokračování v duchovním zápasu a mnohými svými příklady jim kladl na srdce, aby vždy zachovávali oddanost Kristu podle jeho vzoru.
Nutno po zásluze říci, že místní věřící mu rovněž nepůsobili žádné starosti anebo zármutek, nevytvářeli pražádné konflikty anebo pohoršení, takže je svatý Pavel nemusel napomínat. Tito „Makedonští“ se také mnohokrát osvědčili v ochotné pomoci a skutcích milosrdenství, když nejednou pomohli svatému Pavlovi a dalším křesťanům prostřednictvím sbírek (např. pro Achajskou, Antiochijskou či Jeruzalémskou církev).
Poslechněme si některé úryvky z Pavlova „Listu Filipským“, kde se vyznává ze svého hlubokého, láskyplného citu a srdečné lásky, kterou ke členům této místní křesťanské obce ve Filipech osobně choval:
„Děkuji Bohu mému, kdykoli se na vás rozpomenu. Vždycky při každé modlitbě mé, s radostí za všecky za vás prosbu čině“ (Fil 1, 3-4), „protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti“ (1,7) a „za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost“ (1,9).
Svatý apoštol Pavel si při psaní svého listu toužebně přál, aby mohl být znovu se všemi filipskými křesťany „k radosti vaší víry“ (1,25), „abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu“ (1,26).
Svatý Pavel, který sám vytrpěl nesčetné útrapy, pronásledování, bití a mučení, dobře věděl, že křesťanům je dána milost netoliko v Krista věřit, nýbrž pro něj i trpět. I proto vyzýval místní věřící, aby vedli „tentýž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém slyšíte“ (1,29-30).
Žádná utrpení by nebyla snesitelná bez Boží blahodati, kterou Bůh sesílá těm, kteří Jej milují a kteří naplňují Boží přikázání. Také svatý apoštol Pavel posiluje lásku Filipských a vyzývá je, aby dovršili jeho radost a byli stejné mysli jako on: „Mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení.“ (Fil 2,1) A dále dodává: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši.“ (2,5) „S bázní a chvěním konejte své spasení.“ (2,12) „(V Bohu) sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět.“ (2,15)
Ve všem a ze všeho máme se zajisté v Bohu, v našem Pánu Ježíši Kristu, radovat. Také Pavel analogicky vybízí Filipské: „Radujte se v Pánu.“ (Fil 3,1) Svatý Pavel sám poznával moc Kristova Vzkříšení skrze mnohá svá utrpení. Bral na sebe „podobu Kristovy smrti“, „aby tak dosáhl zmrtvýchvstání“ (3,10). Také proto sám běžel, „aby získal nebeskou odměnu“. K tomu jsou křesťané povoláni. Filipské žádal, aby ho napodobovali: „Bratři, napodobujte mne.“ (3,17) Naše „vlast“ je totiž na nebesích, ta pravá a věčná. Konkrétně praví: „My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista.“ (Fil 3,20)
Nikoli pouze z listů svatého Pavla, nýbrž také z dalších poslání slovutných apoštolských mužů – konkrétně svatého Polykarpa ze Smyrny, se dozvídáme o životě této vzorné křesťanské obce. A to není vše: také svatý Ignátios Antiochijský místní filipskou obec osobně navštívil, když byl v okovech veden po „Via Egnatia“ – známé starořímské silnici vedoucího z Malé Asie až do Říma, kde byl později uvězněn a nakonec také mučednicky rozsápán divokou zvěří.
Historický význam Filip
Historické počátky Filip, nejvýznamnějšího archeologického naleziště v Kavale a celé východní Makedonii (zařazeného na seznam světového dědictví UNESCO), sahají až do 4. století před Kristem. Filipy byly v době Apoštolů důležitou římskou vojenskou kolonií. Osídlili ji vojáci ve výslužbě a dostali zde půdu k obdělávání a životu. Filipy měly tehdy asi 10 000 obyvatel a z jejich okolí se dochovalo asi 1400 nápisů, které tento význam zdůrazňují. Město, které bylo založeno na starším osídlení, získalo své jméno po Filipu II. Makedonském, který Filipy v roce 366 př. Kr. na čas ovládl. Město bylo zřízeno jako „coloniae civium romanorum“ (kolonie římských občanů).
Ve 4. století př. Kr. byl rovněž zrealizován velký projekt odvodnění bažin v této oblasti. Důkazy o helénistickém a raně římském období jsou ale nedostatečné. Zdá se však, že počet obyvatel města postupně klesal. Po bitvě u Filip (42 př. Kr.), kde Octavianus a Antonius porazili Bruta a Cassia, bylo město znovu obnoveno jako římská kolonie a díky své poloze na Via Egnatia získalo velký význam.
Po návštěvě Filip svatým apoštolem Pavlem a díky pozdějšímu vzniku prospívající křesťanské obce, se z osady postupně stala metropole křesťanství. Během byzantského období Filipy trpěly nájezdy barbarů. V 10. století byly městské hradby přestavěny a byly postaveny věže a akropolní zdi. Město po 12. století postupně upadalo. Výzkum ve Filipech zahájila francouzská archeologická škola v roce 1914.
Mezi nejvýznamnější památky a architektonické soubory archeologického naleziště patří hradby a akropole, divadlo (zde se konají představení antických dramat, koncerty a taneční vystoupení v rámci Filipského festivalu), agora (fórum), palestra, „vězení apoštola Pavla“, bazilika A (rozsáhlá trojlodní bazilika z konce 5. století), bazilika B (trojlodní bazilika z doby kolem roku 550), bazilika C (nádherná trojlodní bazilika ze 6. století, poblíž Archeologického muzea), bazilika D (raně křesťanská hřbitovní bazilika vně hradeb) a Oktagon (rozsáhlý osmiboký chrám se třemi stavebními fázemi).
Doslov
Způsob chování Filipských při přivítání, projevení pohostinnosti a vyprovázení uvězněného Ignátia Bohonosce a jeho doprovodu na začátku 2. století, je patrný z charakteristických slov svatého Polykarpa ze Smyrny, který Filipským napsal: „Raduji se z vás velice v našem Pánu Ježíši Kristu, že jste prokázali příklady pravé lásky těm, kteří byli svázáni pouty vězení (jež jsou hodny Kristových vyznavačů) (Kap. 1).
Prof. Vlasios Feidas z Athénské univerzity potvrzuje, že duch univerzální křesťanské lidumilnosti Filipských se projevoval nejen zájmem o dílo apoštola Pavla a jeho spolupracovníků a dále jejich činorodou podporou (Fil 2,35-30), nýbrž také pohostinností prokázanou Ignátiovi Bohonosci (viz List Polykarpa Filipským, kap. 1). Podobně se Filipští zachovali v mnoha dalších případech, kdy podpořili jiné místní církve, jako např. Antiochijskou církev, která tehdy ztratila svého arcipastýře (sv. Ignátia Bohonosce).
Církev ve Filipech, která se od samotného Ignátia dozvěděla o vážných problémech, jež panovaly v Antiochijské církvi, požádala svatého Polykarpa ze Smyrny, aby osobě, kterou si sám zvolí, doručil písemné vyjádření podpory Filipských, adresované věřícím v Antiochii (List Polykarpa Filipským 13,1).
Tento duch nebyl jen duchem oběti pro dobro bližního a schopnosti pomáhat, ale také duchem přijímání pomoci od ostatních církví. Filipští, kteří znali Polykarpa z popisů svatého Ignátia, ho proto s charakteristickou upřímností žádali o radu ohledně svých vlastních specifických problémů, které je trápily (a také o zaslání kopií Ignátiových listů) (List Polykarpa Filipským 13,1-2).
Město Filipy bylo během 2. a 3. století po Kr. pozitivně ovlivněno kulturními a společenskými vlivy Západu a Východu. Místní církev ve Filipech všem těmto vlivům čelila především duchovním způsobem, a také díky tomu se stala známou pro širší křesťanský svět. Kromě toho se rovněž proslavila jako důsledná a nekompromisní zastánkyně Pavlovské tradice. Filipská církev byla tedy již ve 3. století považována za kritérium „Apoštolské pravověrnosti“ (Pravoslaví) pro všechny další místní církve, zejména ty v Makedonii. Známý severoafrický církevní spisovatel Tertulián zahrnul Filipy mezi „velké místní církve křesťanské ekumény“: „Proxima est tibi Achaia; habes Corinthum. Sinon longe es a Macedonia; habes Philippos: habes Thessalonicences…“ (De praescr. Haer., 26,2)
Tato výjimečná církevní prestiž Filipské církve v prvních třech stoletích po Kristu je neoddělitelně spjata s věčnou pečetí odkazu svatého Pavla, Apoštola národů, která byla vyjádřena na mnoha místech v jeho Listu Filipským.
„S bázní a chvěním konejte své spasení“ (Fil 2,12) a „v Bohu sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět“ (Fil 2,15).
Sláva Tobě, Bože náš, sláva Tobě!
připravil Michal Dvořáček
Použité a užitečné zdroje:
Prokopios, metropolita filipský, neapolský a thassoský. Návštěvy Apoštola Pavla ve Filipech. In: Apoštol Pavel a Filipští. Baptistérium svaté Lydie. Svatá metropole filipská, neapolská a thassoská, 1995, s. 9-12.
Vlasios I. Feidas. Filipská církev během prvních třech století. In: Apoštol Pavel a Filipští. Baptistérium svaté Lydie. Svatá metropole filipská, neapolská a thassoská, 1995, s. 25-31.
https://www.oca.org/saints/lives/2026/05/20/205364-saint-lydia-of-philippi
https://www.oodegr.com/oode/epistimi/arxaiologika/filippoi_1.htm
Fotogalerie:
