Homílie/Poučení z pateriků/Věrouka

Význam svátku křesťanských Letnic podle učení starce Georgia Grigoriatského…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Kde je shromážděna Pravoslavná církev, pravá Církev Kristova, tam se také zjevuje milost Ducha Svatého.

Svatá Padesátnice (Svátek Letnic)

Pravoslavná církev je místem ryzí zkušenosti
Boží blahodati

(†) Arch. Georgios Grigoriatský (Kapsanis)

 Naše Pravoslavná církev je církví Padesátnice, církví Letnic.

A proč je tomu tak?

Je to Církev vtělení Krista, Jeho ukřižování, Jeho Vzkříšení a Letnic. Když z celého Kristova díla oddělíme jeden jediný bod, příliš ho příliš zdůrazníme anebo nesprávně vysvětlíme, stane se z něj jednostrannost a hereze.

Pouze Církev, která přijímá a prožívá veškeré dílo Kristovo, včetně Letnic, je pravou Církví Letnic.

Může být Vzkříšení bez kříže? Může člověk poznat Boha, aniž by byl ukřižován půstem, modlitbou, pokáním, pokorou, askezí? V životě Krista, ale i křesťana přichází nejprve vždy Kříž, a teprve poté následuje Vzkříšení a Letnice.

Někteří (starec hovoří o tzv. letničních) si přejí dosáhnout Vzkříšení a získat duchovní dary, aniž by ukřižovali sami sebe skrze pokání, askezi, půst a poslušnost Církvi. A také proto tito lidé nepředstavují církev Letnic.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Svatý starec Paisij Svatohorec nám radí, abychom se vždy modlili s pokorou a trpělivě očekávali pomoc shůry!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Když v modlitbě o něco žádáme, musíme
trpělivě čekat.

Jednou mi oteklo oko a velmi to bolelo.

Třikrát jsem šel k ikoně Přesvaté Bohorodice a žádal jsem ji, aby mi ho uzdravila, abych mohl v noci číst žalmy.

I přesto, že jsem si tehdy vzal trochu oleje z lampády nad její ikonou a namazal si jím oko, nezahojilo se. Za pár dní se stav začal zhoršovat, oko velmi bolelo a dokonce oteklo.

Uplynulo asi patnáct dní.

Pak jsem šel znovu s velkou nesmělostí k ikoně Panagie a řekl:

„Má vládkyně, odpusť mi, že tě znovu obtěžuji.“

Znovu jsem si vzal trochu oleje z její lampády a jakmile jsem se jím dotkl oka, okamžitě se zahojilo.Pokračovat ve čtení →

Aktuality/Pravoslaví

Od temnoty k osvobození v Kristu aneb vítězná cesta Franka Atwooda k Pravoslaví navzdory rozsudku smrti!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Život, odsouzení a seznámení s pravoslavím

Bratr Anthony (Frank Atwood)

Co je na tomto zvláštním příběhu tak podivuhodné a současně hrozivé? Možná to, že se stal „podle skutečných událostí“, a také to, že se právě nyní „skutečně udál“.

Hned na úvod bychom rádi sdělili, že zde nevystupujeme ani jako porotci anebo soudci, tedy ti, kteří vynášejí nějaký definitivní soud, ale ani jako ti, kteří by bez znalosti věcí někoho obhajovali. Něco takového nám vskutku nepřísluší. V souladu s tím život a skutky Franka Atwooda neglorifikujeme, neposuzujeme jeho minulost, jen si všímáme jeho duchovní proměny a přechodu z temnoty ke Světlu, „které osvěcuje všechny“.

Také proto nemůžeme tvrdit, zda byl tento člověk, odsouzený za spáchání trestného činu únosu a vraždy, opravdu vinen, či nikoli. Pravděpodobnost toho, že by vyšla najevo veškerá pravda, ještě teď, během našeho pozemského života, je příliš malá, ačkoli stále existuje.

Současně však máme na paměti evangelní slova, že nic z toho, co má být zjeveno, nezůstane skryto… „Nebo nic není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti a na světlo vyjíti.“ (Lk 8,17)Pokračovat ve čtení →

Aktuality/Dějiny pravoslaví/Životy svatých

Právě dnes, 8. června, uplynulo 8 let od zesnutí blaženého starce Georgia (Kapsanise)! Nechť je jeho památka věčná!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Vzpomínka na velkého učitele pravoslaví, jehož odkaz zůstává stále živý!

(† 8. června 2014)

Blažené paměti starec Georgios (Kapsanis), zvaný „Grigoriatský“, pocházel z Akademické obce Athénské univerzity, který se vzdal všeho, aby zasvětil svůj život Církvi, kde uváděl do praxe teologickou vědu a učení o monastickém životě.

Především díky své oddanosti a lásce k Církvi a k člověku se pomocí Boží blahodati stal „profesorem mnišství“, jakož i „velkým učitelem pravoslaví“.

Během svého krátkého působení na akademické půdě a později během svého čtyřicetiletého igumenství v posvátném klášteře svatého Řehoře na Svaté Hoře Athos starec Georgios oslavil Boží jméno a přivedl mnohé na cestu života v Kristu, aby se sám nakonec stal otcem Otců, biskupů, presbyterů, diakonů a věřících různého věku a postavení „jejichž množství není možné vyčíslit“…

Blažený starec Georgios věděl, že člověk nemůže dosáhnout pravé lásky, pokud nejprve ze svého nitra neodstraní sobectví a vášně. Také proto často říkával, že není bezvýznamné, že rovněž svatý Maxim Vyznavač věnoval většinu svého díla „Kapitoly o lásce“ právě popisu duchovního zápasu proti vášním.Pokračovat ve čtení →

Pravoslaví/Věrouka/Životy svatých

Svatý Serafím Sarovský pravil, že „Duch svatý proměňuje v radost vše, čeho se dotkne“!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Milovaný pravoslavný světec a jeho učení o získání Boží blahodati v podání řeckého spisovatele a ikonopisce Fotise Kontoglou

„Byl zamračený den. Zemi pokrývalo hodně sněhu a bílé vločky se snášely k zemi v podobě hustých chomáčků. Otec Serafím mě vybídl, abych se posadil po jeho boku na pokácený strom na mýtině v lese. A potom mi řekl: „Bůh mi zjevil, že jsi ve svém dětství chtěl vědět, co je smyslem křesťanského života.

A vím, že ti bylo řečeno a doporučeno, abys chodil do chrámu, modlil se doma, dával almužny a všemožně konal dobré skutky, protože v nich spočívá smysl křesťanského života. Ale tyto věci samy o sobě tě nijak neuspokojily. Říkám ti tedy, že modlitba, půst, bdění a každé podobné křesťanské dílo jsou velmi dobré. Ale smyslem našeho života není jen činit tyto skutky, protože se jedná pouze o prostředky, které potřebujeme k dosažení účelu křesťanského života.

Skutečným údělem křesťana je získání Ducha svatého. Věz, že žádné dobré dílo nepřináší ovoce Ducha svatého, pokud není konáno z lásky Kristovy. Účel našeho života spočívá výhradně v získání milosti Ducha svatého.“

Pak jsem se ho zeptal: „Co máš, otče, na mysli oním „získáním“ (milosti Ducha svatého)? Nerozumím tomu jasně.“Pokračovat ve čtení →

Dějiny pravoslaví/Poučení svatých otců/Věrouka

Svatý Řehoř Palama o svátku Nanebevstoupení Páně!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Vstříc Pánu v povětří!

„Tak jak Pán žil a zemřel, byl vzkříšen a vstoupil na nebe, tak žijeme a umíráme a budeme vzkříšeni i my všichni.

Nanebevstoupení však nedosáhnou všichni, ale jen ti, pro které je život Kristus a smrt ziskem, ti, kteří před smrtí ukřižovali hřích pokáním, a jen oni budou po společném vzkříšení povzneseni do oblak „vstříc Pánu v povětří“ (1 Sol 4,17).

„Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme.“

Vejděme tedy i my do naší horní místnosti, pomodleme se v mysli, očisťme se, abychom uspěli a byli účastni sestoupení Přímluvce (Parakléta – Ducha Svatého) a poklonili se Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na věky věkův!

Staň se!“

Všechno dobré a požehnané Vám všem!

Se svátkem! S prázdnikom!

Bůh Vám žehnej!

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

Aktuality/Dějiny pravoslaví/Životy svatých

Modlili jsme se k Hospodinu, abychom náš život budovali na naší přesvaté, pravoslavné víře jako svatí Cyril a Metoděj!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

„Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém…“
(List Judův 1,20)

Letošní květen byl obzvláště požehnaný, především na podnětné cesty za poznáním, na krásné poutě, na bohaté církevní události, na tolik potřebný déšť a vláhu pro naši zemi… Za to vše je třeba Bohu děkovat!

Církevní život naší místní pravoslavné církve si dnes již nelze představit bez tolik povznášející a duchovně krásné mikulčické pouti, při níž je každoročně sloužena svatá liturgie přímo na základech trojlodní mikulčické baziliky, která je považována za katedrální chrám a sídlo svatého Metoděje, arcibiskupa moravsko-panonského.

Svaté ostatky našeho velkého věrozvěsta a apoštolům rovného Metoděje dosud nalezeny nebyly, ale má se všeobecně za to, že byly uloženy do bezpečí před nepřáteli slovanské liturgie, kteří po smrti Metodějově vyhnali z Velké Moravy všechny jeho ctitele a žáky.

Naše „pravoslavná víra“, drazí bratři a sestry v Kristu, je něčím stěží docenitelným, je velkým darem z nebes, a jak pravil již svatý Kosma Etolský, „měli bychom se chlubit tím a radovat se z toho, že jsme pravoslavní křesťané“.

Svatý Kosma nás učí, abychom vždy v těžkých podmínkách a zkouškách vydrželi až do konce a zachovali naši víru a lásku k ní ničím nepravoslavným nedotčenou.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Abychom dosáhli hlubšího poznání Boha…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Věčně platný příklad duchovní žízně po Bohu a pravdě

Abychom dosáhli hlubšího poznání Boha, musíme Boha uctívat v duchu pokory, v duchu milosti, v duchu lásky, v duchu milosrdenství, v duchu odpuštění, ale také v duchu pravdy.

Jestliže On je pravda a Pán Ježíš Kristus sám je pravda, pak Ho uctívejme vzýváním Jeho svatého jména.

Kdekoli se ocitneme a kdykoli to bude možné.

Každý den našeho života…

Vezměme do rukou modlitební náramek (komboskini) a opakujme ve svém nitru oněch pár slov: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“ a pak všichni zvoláme jako Samaritánka: „Toto je Spasitel světa“!

Zdroj: Портал ЧУДО

 

Aktuality/Pravoslaví/Životy svatých

Při příležitosti prvního výročí kanonizace svatého starce Euménia (Saridákise)

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Starec Euménios pak řekl: „Začal jsem od Kříže a s Křížem také skončím.“

Církevní památka svatého starce Euménia se každoročně koná 23. května!

V posledních letech před svým zesnutím měl starec Euménios problémy s očima, ledvinami a nohama. Měl velké boláky na nohou (kvůli cukrovce), které se neuzavíraly i přes péči, která mu byla nabízena. Měl tolik bolestí, ale nikdo ho nikdy neviděl tvářit se útrpně, bolestně, nikdo ho nikdy neslyšel stěžovat si.

Jednoho odpoledne trpěl vysokou horečkou a řekl: „Ať žije horečka! Ať žije horečka!“

Místo péče v posteli se staral o ostatní a choval se, jako by byl zdravý.

Poslední čtyři roky jeho života se mu zrak neustále zhoršoval a jak nás jeho ošetřující lékaři ujišťovali, nakonec oslepl úplně. A přesto chodil, sloužil, pracoval, obsluhoval příchozí věřící a hosty, setkával se s lidmi, zkrátka dělal všechno, jako by neměl žádné problémy se zrakem!Pokračovat ve čtení →