„Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (Jób 1,21)
Poučení starce Efréma Arizonského:
Z vyprávění ctihodného starce Porfýrije o reálném působení a zázracích svatého Nikolaje Divotvůrce zde na zemi…
„Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (Jn 14,12)
Ctihodný starec Porfýrij Kavsokalyvitský jednou vyprávěl:
„Jednou byl jeden monastýr, kde všichni mniši zestárli a zemřeli, kromě jednoho mnicha, který tam žil jako poustevník. Tento mnich byl zcela negramotný, ale měl silnou a prostou víru. Když konal svá poslušenství a práce v monastýru, věřil, že Kristus a svatí jsou naživu a na všech jeho krocích ho provázejí, a tak se na ně pravidelně obracel a rozmlouval s nimi, jako se hovoří k živým lidem.
Jednoho dne, když tento otec opustil monastýr, vstoupili do něj lupiči, ukradli vše, co našli, naložili to na svá zvířata a odešli. Když se mnich vrátil a viděl monastýr zpustošený, byl rozrušen. Okamžitě běžel do chrámu, který byl zasvěcen svatému Nikolajovi, postavil se před patrona svého monastýru a začal lamentovat: „Můj svatý Nikolaji, co se to tu stalo, když jsem byl pryč? Přišli špatní lidé a okradli tento monastýr a ty ses na ně díval a nic jsi neřekl? Proč jsi něco neudělal, abys zastavil ty zloděje? Ano, vidím, že jsi nic neučinil. A tak si nezasloužíš toto místo, které zaujímáš, protože jsi svůj monastýr neochránil. A proto tě odtud odstraním…“Pokračovat ve čtení →
Starec Porfýrij nám radí, jak naplnit naši duši Boží blahodatí, pokojem, radostí, spokojeností a vším podobným!
„Miluj svého bližního jako sám sebe.“
(Mt 22,39)
+ Starec Porfýrios Kavsokalyvitský (1913-1991)
„Dnes lidé požadují, aby je druzí milovali, a proto selhávají.
Správné není zajímat se o to, jestli někdo miluje tebe, ale zda ty miluješ Krista
a ostatní lidi.
To je jediný způsob, jak naplnit duši.“
„Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec.“ (Mt 6,14)
Metropolita Augustin Florinský (Kantiotis)
Duchovní poučení blaženého biskupa Augustina na téma odpouštění!
„Odpouštím!“
Dokážeme to slovo ale říci?
Dokážeme odpustit všem svým nepřátelům?
Toto říká Evangelium: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec.“ (Mt 6,14)
Odpustíš! A bude ti odpuštěno! Neodpustíš? Nebude ti odpuštěno!Pokračovat ve čtení →
Svatý Nikolaos Planas, jehož památku si dnes připomínáme!
Svatý otče Nikolae, pros Boha za nás!
Ikona světce z Kaple ctih. Nifona v Monastýru ctih. Dionýsia na Svaté Hoře Athos
Bylo 2. března roku 1932, deset hodin večer.
(Svatý Nikolaos Planas) učinil znamení kříže a řekl:
„Cesta je zakončena, sláva Tobě Bože náš, sláva Tobě. Boží blahodať nechť vám žehná.“
S těmito slovy odešel z tohoto pozemského světa.
Jednou se ho kdosi zeptal na něco o politice, a otec Nikolaos tehdy odpověděl:
„A kdo vlastně nyní vládne?“
Zdroj příspěvku: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης
Otec Joannis říkal, že „při budoucím soudu se nás Kristus nebude ptát, proč jsme hřešili, ale proč jsme nečinili pokání“.
„Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ (Mt 19,16)
Požehnaný půst
„Nikdy nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě.
Přeji si, aby se celý svět přiblížil k Bohu, aby byl spasen, protože to je úděl člověka.
Při budoucím soudu se nás Kristus nebude ptát, proč jsme hřešili, ale proč jsme nečinili pokání.
Kdybys věděl, mé dítě, kolikrát náš anděl strážný od nás odchází zarmoucen, s věncem v rukou, byl bys trpělivější s tím, co ve svém životě prožíváš.Pokračovat ve čtení →
Ctihodný starec Efrém dokázal v několika sporých slovech vyjevit hloubku Božích tajemství…
Ctihodný starec Efrém Katunakiotský
(♰ 27. února 1998)
Ctihodný starec Efrém Katunakiotský jednou řekl:
„Nemyslete si, že mučedníci jsou jen ti, kteří byli jednou sťati, protože nezapřeli Krista. Jsou i jiní, kteří nezapřou ctnost a trpělivost.
Ti první byli jednou umučeni, zatímco ti druzí tu a tam stále vydávají svědectví.
Jsou to nekrvaví mučedníci z vlastní vůle.
Jsou to (Boží) svědkové, neviditelní světu, nýbrž viditelní Bohu!“
Zdroj: Το μέγα ΓεροντικόνPokračovat ve čtení →
Při dnešní Večerní bohoslužbě jsme se skláněli před Bohem a Jeho svatými a prosili o vzájemné odpuštění!
„Bránu milosrdenství otevři nám, požehnaná Bohorodice, abychom doufajíce v tebe nezhynuli, ale osvobozeni byli tebou od všeliké bídy, ježto jsi spása pokolení křesťanského.“
Velký půst je dobou přípravy k tomu největšímu křesťanskému svátku, kterým je Kristovo Vzkříšení, tj. pravoslavná Pascha.
„Kdo si neváží a pohrdá Čtyřicátnicí, ten pak neslaví ani svátek Paschy.“
(Paschální poselství světitele Athanásia Velikého z r. 346)
První nedělní svatou liturgii v novém chrámu na Svatopluka Čecha završily tři požehnané křty…
Sláva Bohu za vše!
Ctihodný starec Sofronij (Sacharov) z Essexu pravil:
„Víra v Krista je skutečným životem, životem samotného Krista. S naší láskou ke Kristu zůstaneme neposkvrnění. Každé nedorozumění, každý náš zármutek poneseme jako život Kristův. Existuje mnoho cest k „absolutnímu cíli“ lidstva, ale neexistuje žádná, která by se mohla srovnávat s Kristovou cestou, navzdory všem potížím. A proto nikomu Krista nevydávejte! Ať je jediným králem vašeho srdce!“
Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας
připravil a přeložil Michal DvořáčekPokračovat ve čtení →
Začíná další kapitola novodobých dějin naší farnosti v nových liturgických prostorách na Svatopluka Čecha v Králově Poli!
Poděkování
všem ochotným věřícím naší farnosti, kteří pro nás pro všechny připravili krásné prostory v novém chrámu na Svatopluka Čecha v Brně Králově Poli!
Zamyšlení k Neděli všeobecného smíření:
„Odpusť a bude ti odpuštěno!
Přesně tak se obracíme od rozdělení k jednotě, od nepřátelství k lásce, od oddělení ke spojení. Ale odpuštění neznamená prostě ignorovat chyby, jak často tvrdíme, nebo ještě hůř, přezírat ostatní mávnutím ruky jako nějaký konečný případ, který nestojí za to se s ním obtěžovat.
Litovat neznamená lhostejnost, pohrdání nebo cynismus.
Jen ten, kdo si náhle celou svou duší uvědomil hrůzu absence lásky v tomto světě, kdo pocítil propastnou bolest oné osamělosti, ke které se člověk odsoudil svou samolibostí a sobectvím, teprve pak bude schopen odpustit, a bude mu odpuštěno.“Pokračovat ve čtení →