„A o půlnoci nastal křik: ‘Hle, ženich přichází! Vyjděte mu vstříc!’“

„Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu, ve kterou přijde Syn člověka.”

(Mt 25,1-13)

“Tehdy bude nebeské království podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo rozumných a pět pošetilých. Když ty pošetilé braly své lampy, nevzaly si s sebou olej. Ty rozumné si však se svými lampami vzaly [také] olej v nádobkách. Když pak ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usínat. A o půlnoci nastal křik: ‘Hle, ženich přichází! Vyjděte mu vstříc!’ Všechny panny tedy vstaly a připravily si své lampy. Pošetilé pak řekly těm rozumným: ‘Dejte nám ze svého oleje, protože naše lampy hasnou.’ Ty rozumné jim ale odpověděly: ‘Nebude ho dost pro nás i pro vás. Raději jděte k prodavačům a kupte si.’ A když odešly kupovat [olej], přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním vešly na svatbu. A dveře byly zavřeny. Potom ale přišly také ty zbývající panny a říkaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ Ale on jim odpověděl: ‘Amen, říkám vám, [že] vás neznám.’ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu, ve kterou přijde Syn člověka.

Zdroj ikony: Αγαπώ τον Χριστό

Kristus je Radost nad všelikou radostí, Pravda nad všelikou pravdou, Světlo nad všelikým světlem, Život a Vzkříšení celého světa!

„A proto i my jako ony děti, nesouce znamení vítězství, k tobě, Vítězi nad smrtí, voláme: Hosanna na výsostech, požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.“

Svaté Přijímání bylo dnes podáváno jak uvnitř chrámu, tak pro velké množství přítomných věřících i venku, na prostranství před chrámem!

S Božím požehnáním a silou shůry jsme se dnes shromáždili v Chrámu na ul. Svatopluka Čecha, abychom dospěli do předposledního zastavení svaté Čtyřicátnice, před svatými strastmi Kristovými, a jako velké požehnání jsme přinesli našemu Pánu jak naše slzy, upřímné pokání a vyznání hříchů, tak i „Znamení vítězství“, kterými jsou zelené ratolesti, kvetoucí vrbové proutí. A těmito větvičkami, symbolizujícími rozkvétající a plodící přírodu, jsme vítali podobně jako kdysi jeruzalémské děti našeho Spasitele, Který dnes zavítal i mezi nás.

Díky účasti na svaté liturgii jsme cítili v našem srdci velkou duchovní radost a současně očekávání velkých a spasitelných událostí, jež nám zanechalo jako velké dědictví Písmo Svaté: „Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar /ten zemřelý/, kterého vzkřísil z mrtvých.“ (Jn 12,1)

Také my jsme se v myšlenkách ocitli v Betanii, kam dodnes míří zástupy pravoslavných poutníků z celého světa; také my jsme „očima víry“ spatřili zázrak pozdvižení z mrtvých „Čtyřdenního Lazara“ a radovali se z tohoto velkého potvrzení „Všeobecného vzkříšení“. Odtud „náš průvod“ vedl až do Jeruzaléma a my se ocitli na prahu Květné neděle, která podle zelených ratolestí přejala i svůj název. Všichni jsme šli za Kristem, vítali Ho jako našeho Pána a Boha, neboť jsme v Něm rozpoznali „Krále izraelského z rodu Davidova“.

My dobře víme, že Pán Ježíš Kristus nevládne tomuto světu tvrdou rukou dnešních vládců, ale „vládne svou Láskou“ a „sídlí v lidských srdcích“, která se Mu otevřou. A díky tomu v Něm spatřujeme dokonalého vůdce všech pravoslavných křesťanů, Který o sobě pravil: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jn 14,6)Pokračovat ve čtení →

Naše duše hladoví a žízní po poníženém, ale mocném Králi, který je pokorný ve své moci a současně mocný ve svém ponížení.

Se svátkem Květné neděle!

Květná neděle

Květnou neděli slaví pravoslavní křesťané s obzvláštní velkolepostí a radostí. Podle křesťanského kalendáře se tato neděle nazývá Květnou (či Palmovou), někde též „Lazarovou“, a kalendářně předchází „Neděli vzkříšení“, která je vyvrcholením celého velkopostního období před svátkem Zmrtvýchvstání.

Květnou nedělí vlastně začíná takzvaný Velký neboli Strastný týden. V tento den se slaví vzpomínka na triumfální Vjezd Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho podle autorů svatých evangelií Židé vítali palmovými ratolestmi a rozprostírali na zemi své šaty a volali „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně“.

Během prvních staletí křesťanství se památka na tento svátek slavila společně se vzkříšením Lazara. Později byla oslava Lazarova vzkříšení přesunuta na předcházející den, na tzv. Lazarovu sobotu.Pokračovat ve čtení →

„Lazare, pojď ven!“ (Jn 11,43)

Nechť důvěra Marty a Marie v Boží vůli
pomáhá také nám…

„A právě proto se odpověď na zklamání apoštolů a Marty a Marie, když Pán Ježíš Kristus okamžitě neuskutečnil jejich vůli, projevila ve stavu jejich víry.

Stejně jako se Mesiáš zeptal Marty, zda v Něj skutečně věří, stejným způsobem se musíme ptát i my sami sebe. Opravdu věříme v Boží vůli? Jsme skutečně připraveni přijmout Jeho přikázání? Zušlechtili jsme dostatečně svou důvěru v Něho? Uvědomili jsme si, že pokud ve svém srdci věříme a pokoříme se před Ním, On možná změní svou vůli a daruje světu a našim duším mír a zdraví?

Nechť je důvěra Marty a Marie v Boží vůli, jakož i posílení jistoty ve „všeobecné Vzkříšení“ skrze vzkříšení Lazara a konečně i nadcházející vzkříšení Bohočlověka Krista odrazovým můstkem pro opravdové prožití tohoto Velkého a vpravdě Strastného týdne, ne s emocionálním zármutkem a církevním představením těchto událostí, nýbrž s jistotou, že ukřižovaný a vzkříšený Pán daruje světu osvícení a osvobození od strachu ze smrti. Amen!“Pokračovat ve čtení →

Raduj se, skrze niž obnovuje se stvoření a skrze niž se klaníme Tvůrci… „Raduj se, Nevěsto panenská!“

Jako vyvolené Vládkyni, přinášíme tobě chvalozpěv!

CHVALOZPĚV K PŘESVATÉ BOHORODICI

Výběr z Akathistu podle Modlitebníku „Otče náš“ (Praha 1953)

Kondak 1.

Jako vyvolené Vládkyni, přinášíme tobě chvalozpěv, a zbaveni běd, díky vzdáváme tobě, my služebníci tvoji, Bohorodice. Ty pak mající moc nepřemožitelnou, každého nebezpečí zbavuj nás, abychom volali tobě: Raduj se, Nevěsto panenská.Pokračovat ve čtení →

Dnes začíná naše spasení, a zjevuje se odvěčné tajemství…

Proto i my k Bohorodici volejme: Zdráva buď, milostiplná, Pán s tebou!

Ikona Zvěstování napsaná rukou Theofana Krétského…

Při příležitosti svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice

„Samozřejmě, že Přečistá Panna Marie věděla, že na sebe bere obrovskou zodpovědnost. Měla krmit svým mateřským mlékem a vychovávat samotného Božího Syna. Ale přijala toto své poslání za své, protože hluboce věřila v Boží moc, ale také proto, že byla tak čistá, že jako jediná ze všech lidí byla učiněna hodnou spatřit Božství tváří v tvář a být sjednocena s Kristem v nevyjádřitelné míře. Nejen duchovně, ale i biologicky, protože během devíti měsíců jejího těhotenství se její krev spojila s krví samotného Bohočlověka. Panna Marie je tedy právem nazývaná „Kecharitomeni“, tj. naplněná Boží blahodatí, Milostiplná (csl. Blahodatnaja), jak ji oslovuje archanděl Gabriel, ale také jako žena ozdobená sluncem, která porodila univerzálního pastýře podle Apokalypsy svatého Jana.“

Pokračovat ve čtení →

Metropolita Onufrij říká, že smyslem Církve a lidí v ní je utvářet svět k obrazu Božímu a šířit pokoj v Kristu!

„A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“
(Fp 4,7)

Jeho Blaženost Onufrij,
metropolita kyjevský a celé Ukrajiny

„My neutváříme svět ani k obrazu ruskému, ani k ukrajinskému. Nýbrž k pokojnému obrazu Božímu. Bude-li v nás Božský pokoj, Ukrajina bude dobrou, silnou, mocnou. Zatímco nebude-li s námi Bůh, budeme jen žalostnými a nešťastnými.“

Zdroj: Православные Христиане

Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“

„Starší mezi vámi napomínám, starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, jak to Bůh žádá, s ochotou!“
(Z Prvního poslání sv. ap. Petra)

Několik slov o svaté tajině Pomazání nemocných

Svatá tajina „Pomazání nemocných“ je jednou ze svatých Tajin naší Pravoslavné církve. Mnoho věřících je zvyklých účastnit se s bázní této tajiny, někteří častěji, jiní alespoň jednou do roka. Pomazání nemocných jako církevní děj, skrze nějž je člověku předávána Boží blahodať, je hluboce zakořeněna v srdcích pravoslavných křesťanů. Tajina Pomazání se někdy koná také v domovech věřících, je-li nějaký člen rodiny nemocný; probíhat však může také v nemocnici či na jiných místech, kde se nachází těžce nemocný člověk. Jindy, což se podobá více současné praxi, probíhá tato tajina v chrámu, povětšinou v období Velikého postu. Může k ní však docházet i v průběhu ostatních postních období v rámci církevního roku. Uzdravení, která pocházejí z posvěceného oleje, nejsou jen výsledkem modliteb, kterou skrze své kněze, tj. starší (čili presbytery), Církev přináší. Modlitba těch, pro něž se svatá tajina koná, to jest přítomných věřících, má rovněž velkou hodnotu a možná i rozhodující význam. A tak se svatá tajina Pomazání nemocných stává zdrojem uzdravení všech tělesných i duševních nemocí. Svatá tajina Pomazání nemocných jest tajinou pokání a je nerozlučně spjata s vyznáním hříchů – to znamená zpovědí a Eucharistií.Pokračovat ve čtení →

Podle starce Efréma musíme vždy odpouštět, ať se proti nám děje, co se děje… Jiné spasitelné cesty totiž není!

„Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti,
a slávu předchází ponížení.“
(Př 15,33)

„Když nás obviňují, když nás pomlouvají, když nás provokují, když nás ponižují, když je nám ukřivděno…, tak tehdy musíme vždy odpouštět.

Záleží na tom, s jakým srdcem, s jakou silou a s jakou ochotou nabídneme naše odpuštění, neboť pak – ne stonásob, nýbrž nespočítatelně více blah od Boha obdržíme.

Hle, to je cesta, kterou musíme jít!

To je způsob, jak přesně můžeme být spaseni!

Hle, to je brána, kterou vstoupíme do Království nebeského.“Pokračovat ve čtení →