Kristova láska nikdy nekončí…

Starec Porfýrios Kavsokalyvitský (+1991)

Kristova láska nikdy nekončí…

Láska (božská láska čili éros) ke Kristu[1], to je něco naprosto zvláštního. Ona nikdy nekončí, nemůžeš ji vyčerpat. Dává život, dává sílu, dává zdraví, dává, dává, dává… A jak dává, tím více si člověk přeje se zamilovat, zatímco lidská láska může člověka spíše unavit, doslova ho přivést k bláznovství. Když ale skutečně milujeme Krista, všechny ostatní lásky ustupují opodál. Ostatní lásky, než je láska Kristova, se mohou lidé nasytit, uspokojit. Kristovy lásky se však člověk nemůže nikdy zcela nasytit. Jen tělesné lásky se může zahltit.

Zdroj: Pemptousia.gr

[1] řec. (o) έρωτας προς τον Χριστό

Trojice zářných světců jako připomínka našeho pozemského úsilí o dokonalost a svatost

Svatí Prokop, Ludmila a Euthýmie Všechvalná
(16./29. září)

„A kdo je svatý, posvěť se ještě.“ (Zj. 22,11)

Není nic důležitějšího než to, aby každý z nás pochopil, proč o určitou věc ve svém životě usiluje a kvůli jakým věcem či ideálům přináší svoji každodenní oběť a úsilí.

Odchod mnichů do ústraní pustiny anebo duchovně vedený zápas lidí spjatých před Bohem rodinným a manželským poutem, jedno i druhé je v křesťanském chápání uskutečňováno s identickým cílem. Podle svatých a bohonosných Otců je oním cílem „theose“, společenství v Kristu a život s Kristem, sjednocení s Bohem skrze Jeho blahodať v té míře, jak je to jen pro člověka možné, což ve svém důsledku vede k získání „podobnosti s Bohem“, jíž nás zbavil prvotní hřích a následné zatemnění Božího obrazu v člověku.Pokračovat ve čtení →

Spasiž, Pane, lid svůj a požehnej dědictví svému!

Povýšení svatého a čestného Kříže

 památka 14. / 27. září

Tropar (hlas 1.)

Spasiž, Pane, lid svůj a požehnej dědictví svému!

Vítězství daruj nad nepřáteli pravoslavným křesťanům
a ochraňuj věrné své Křížem svým.

Kříži tvému klaníme se, ó Pane, a svaté Vzkříšení tvé slavíme.

Tento den oslavujeme dvě události spojené se svatým a čestným Křížem Kristovým. První je nalezení čestného Kříže na Golgotě a druhá je navrácení čestného Kříže z Persie do Jeruzaléma.

Římští císařové, kteří byli pohané, se snažili zcela zničit a vymazat z paměti křesťanů vzpomínku o svatých místech, kde strádal, byl ukřižován, pohřben a nakonec vstal z mrtvých náš Spasitel Ježíš Kristus. Pokračovat ve čtení →

Výsledný obnos filantropické sbírky naší farnosti obětem v Řecku

4 tisíce EUR

jako hmatatelný výraz bratrské lásky
vůči přeživším obětem ničivých požárů v Řecku

Brněnská pravoslavná církevní obec při chrámu sv. Václava, mučedníka a knížete českého, tímto oznamuje, že ve sbírce, konané na podporu přeživším obětem ničivých požárů v Athénách, bylo v naší farnosti vybráno celkem 4 tisíce EUR.

Ilustrativní ikona svatého Petra, celníka konstantinopolského
(6. stol. po Kristu)

Vybraná částka, kterou darovali s bratrskou láskou věřící naší farnosti, bude osobně předána v říjnu Jeho Vysokopřeosvícenosti vladykovi Arseniovi, metropolitovi Rakouskému a Exarchovi Ekumenického patriarchátu v Maďarsku a ve střední Evropě, aby ji následně předal místním biskupům v postižených metropolích Řecké pravoslavné církve v Řecku, a ti s nimi poté naložili ve prospěch všech přeživších obětí.

Dříve zveřejněné zprávy:

Panychida za zesnulé řecké oběti ničivých požárů v Athénách

Sbírka pokračuje…

Předem prohraný boj dnešní společnosti i současné vědy…

Svatý Nikolaj Velimirovič

Předem prohraný boj

Ježíš Kristus nám říká: „Beze mne nemůžete udělat nic.“ (Jn 15,5)

Celá dnešní společnost je namířena proti Kristu.

A všechny moderní vědy mezi sebou soutěží o to, která z nich zasadí Kristovu učení silnější úder.

Je to však předem prohraný boj…

Zdroj: Pemptousia.gr

Svým mnišským životem zjevil příklad pokory, mírnosti a lásky k bližním

Ctihodný Siluán Athoský

(památka 11. / 24. září)

Svatý Siluán Athosský spolu se svým duchovním synem ctih. Sofronijem z Essexu

Ctihodný Siluan Athoský se narodil roku 1866 ve zbožné rodině rolníků Jana Antonova, která žila ve vesnici Šovskoje, Šovské volosti¹ v rámci Lebedinského újezdu² Tambovské gubernie. Narodil se jako Simeon – rusky Semjon. Jeho rodiče byli pracovití, pokorní a mírní, přirozeně moudří, třebaže nebyli vzdělaní. Jak později vzpomínal starec, velká a družná rodina žila velmi chudě, přesto se ale nikdy nezříkala pomáhat potřebným, i když se s nimi dělila o své poslední. Velmi rádi byli u nich přijímáni poutníci. Otec s nimi vždy rozmlouval o Bohu a křesťanském životě a právě tyto vyprávění a rozhovory měly velký vliv na vnímavou duši mladého Simeona…

Více viz FB PCO v Brně:

připravil o. Marek Malík