PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC

Starec Christodoulos Kutlumušský

Svatí jsou naši přátelé a přátelé Boží, osoby, k nimž se vždy utíkáme.

Na jedné straně tak činíme proto, abychom získali útěchu a sílu.

Na druhou stranu, abychom mohli přijat svatostí vyzkoušené obrazce a Boží příklady pro náš každodenní život, naše denní zkoušky, tedy příklady od těch, kteří byli zkoušeni a zjevili se jako „zlato v tavící se peci“ (Kniha Moudrosti).

Jejich život není jen dojemným příběhem, ale vzorem života k následování.

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

A proto měj, dítě, trpělivost.

I to je tvůj Kříž, který zvedni z lásky k Pánu, připodobni se Mu, aby ti také On dal svou Lásku, protože, jak sám praví: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“ (Jn 14,21).

Jedním z Jeho přikázání je poslušnost skrze Golgotu, nesení Kříže na ramenou.

Blahoslavený je muž, „kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkoušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jež ho milují.“ (Jk 1,12)

Zdroj: Hristospanagia (blog)

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

Ach, starče, zpověď je dobrá, ale svět, který je kolem nás, nás nenechá, abychom dosáhli spásy. Když odcházíš od zpovědi, vidíš to stejné, slyšíš to stejné, býváš pobouřen, hněváš se, závidíš, odsuzuješ…

Nemluvíš správně. Kristus říkal, když tě pohoršuje jedno oko, zbav se ho, On neříkal, že máš zbavit zraku svého bližního.

Když vidíš nějakou ženu, oděnou necudně, nech ji být, je to její věc. Vyvrz své vlastní oko. A to znamená, skloň svou hlavu dolů a nebuď zvědavý.Pokračovat ve čtení →

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

Bůh nikdy nenechá člověka napospas!

Bůh nikdy nenechá člověka samotného!

Bůh nenaloží na člověka více, než může každý z nás unést.

Zdroj: FB

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

Když někdo zápasí dobrým zápasem v Bohu,
získává dva druhy Boží milosti (blahodati).

První z těchto milostí je útěcha Ducha Svatého, který naplňuje duši radostí, pokojem, jásotem a dalšími podobnými pocity.

A druhá milost představuje takzvanou zkušenost (čerpanou z) pokušení.

Tato druhá forma milosti je neoddělitelně spjatá s duší, neboť od člověka nikdy neodstupuje, vždyť je spojena se srdcem, které přijalo zkušenost různých pokušení, zatímco první z milostí, tedy milost Ducha Svatého, někdy přichází, ale jindy zase odstupuje.Pokračovat ve čtení →

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

Rozhovor s jednou věřící

Spolubesednice (při rozhovoru se starcem):

Starče, náš svět, my všichni jsme v těžké situaci, když vezmeme v potaz vše, co se odehrává kolem nás, co vidíme a slyšíme. Máme se něčeho obávat?

Starec Efrem:

Ano, máme pocit, že to, co se děje, bude mít katastrofální následky, a děje se to již každý den. Také proto se utíkáme do monastýrů a chrámů, ale neměli bychom mít strach. Jen pomysleme, když se jeden andělský řád proměnil v démony, který učinil tolik škody, o co více nám mohou pomoci ti, zbylých děvět řádů andělských, kteří zůstali věrní Bohu.Pokračovat ve čtení →

Cithodný starec Paisij

– Ty se, příteli, zpovídáš? Účastníš se pravidelně církevního života?

– Já, otče, tyto věci považuji za záležitosti formální (tedy z mého pohledu nepodstatné).

– Ach, ne! To jsou naopak věci klíčové, podobné centrálnímu kameni ve stavbě kopule (chrámu), je to právě ten klíč! Když ho odstraníš, pak se celá stavba zhroutí.

Zdroj:

FB, (To Mega Gerontikon)