Neposlušnost Bohu je odpadlíctvím a odloučením od Boha. A když je člověk oddělený od Boha, je také oddělen od Lásky, kterou je Bůh, a je také oddělen od Života, kterým je Bůh. A také proto umírá. Člověk prožívá (realitu toho, co je) „nyní i vždycky až na věky věků“ pouze tehdy, když je spojen s Bohem.
Zdroj: Pemptousia.gr
Více na FB PCO v Brně:
Když se lidské srdce stává působením Boží lásky (rozžhavené jako nějaká) pec, tehdy může spálit každou marnivost, která se ho dotkne, a teprve tehdy v něm začíná panovat vnitřní pokoj, když člověk prochází různými spalujícími zkouškami, které ho v jeho životě potkávají.
Zdroj: Pemptousia.gr
A co ke svému odchodu z tohoto pozemského života ještě krátce před svou smrtí sám pravil?
„O mém odchodu mi byla dána božská zpráva shůry: Viděl jsem Panagii a Theologa (Jana), které jsem prosil, abych mohl ještě tuto Paschu zůstat u svých (duchovních) dětí. Oni mi však řekli: ’To nejde, už bylo učiněno rozhodnutí. Na Paschu půjdeš s námi do Nebe!’“
Zdroje a další poučení ke svatému Amfilochijovi:
https://www.romfea.gr/pneumatika/28297-osios-amfiloxios-makris-den-ginetai-allo-elifthi-i-apofasis
https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=2173496789394553&id=131060700304849
Svátek všech svátků, den Světlého Kristova Vzkříšení je již sám o sobě pro každého pravoslavného křesťana Nebem na zemi. První ze vzkříšených (viz 1. Kor 15,20), Kristus, pro nás otevřel dveře do věčného života, a všichni ti, kdo se připravili k tomuto velikému svátku tak, jak to Bůh požaduje a jak to učí svatá Církev, ti všichni dnes spatřili odlesk této věčnosti. I dnes zde, na tomto místě, stejně jako i tam, vše je naplněno radostí, slávou a světlem.
Cesta ke svátku je ale dlouhá a těžká, avšak Pán ze své milosti k nám neodvrhuje ani ty, kteří na tuto cestu nevešli od samotného počátku. Ten, kdo pracoval po šesté, deváté a dokonce po jedenácté hodině, jak hovoří svatý Jan Zlatoústý, ten je stejně tak očekávaným hostem jako ti, kteří pracovali a postili se od počátku, již od první hodiny.Pokračovat ve čtení →
Pouze přímým konfliktem mezi dobrem a zlem, životem a smrtí, můžeme dokonale poznat jedno i druhé. Pokud netrpíš nějakou úzkostí a necítíš zápas tělesné anebo duševní smrti, nebudeš moci skutečně poznat Spasitele, Dárce života, který nás osvobodil od úzkosti a duchovní smrti.
Zdroj: Pemptousia.gr
Ničeho se neboj, ani Boha. Měj bázeň před Bohem jako svítilnu osvěcující tvou cestu, abys věděl, jak přesně máš kráčet, neboť bez bázně před Bohem není možné dosáhnout čistého svědomí, ani duchovní moudrosti, kterou nebudeme s to nikdy získat, neboť počátkem i koncem (alfou i omegou) moudrosti je bázeň Boží.
FB: Γέροντας Εφραίμ της Αριζόνας
Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského
V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos
Bohonosný otče náš, Jane, zjevil ses jako obyvatel pouště,
anděl v těle a divotvůrce, půstem, bděním a modlitbou přijal jsi dary nebeské, modlitbou uzdravuješ neduhy těl i duší těm, kteří se k tobě s vírou utíkají.
Sláva Tomu, jenž ti dal sílu; sláva Tomu, jenž tě korunoval;
sláva Tomu, který skrze tebe všechny uzdravuje. (Tropar, 1. hlas)
Drazí bratři a sestry v Kristu,
„Náš Pán, Vůdce náš ve víře a Zakladatel, jakož i Hlava naší Církve, o nás vždy pečoval, a dodnes pečuje, abychom my, jeho věrní, měli správné duchovní vedení pro náš život v Kristu.“
Těmito slovy uvedl starec Georgios Grigoriatský v roce 2006 svou besedu na téma 4. neděle velkopostní, zasvěcené svatému otci Janu Sinajskému čili Klimakovi.
Tehdejší igumen svatohorského monastýru sv. Řehoře hned na úvod svého kázání zdůraznil, že právě proto náš Pán a Spasitel „zjevil ve své Církvi mnoho duchonosných a bohonosných učitelů, kteří jsouce osvíceni Duchem Svatým nás vyučují pro náš život v Kristu“.
Mezi tyto velké Učitele naší víry patří také svatý Jan Klimakos, jehož památku si každoročně připomínáme právě o 4. neděli velkopostní.Pokračovat ve čtení →
Děláme vše proto, aby ani na chvíli nepanovalo ticho, neboť tehdy (při hesychii) zavládne v srdci jakési osamocení. Uvnitř zástupu svatých panuje ticho a mlčení. Ticho je považováno za ctnost a výhodu. Bůh stvořil člověka uvnitř Ráje, ticha a pokoje. Kristus se stal člověkem v nesmírném tichu, a nikoli za hřmotu vyzvánění zvonů.
Zdroj: Pemptousia.gr
