Božské Přijímání je totiž naší nebeskou a duchovní manou…

Zamyšlení
na duchovní témata se ctihodným
a v Bohu zesnulým starcem
Georgiem Grigoriatským
(† 2014)

„O Božské Eucharistii“

Starec začal svou homilii těmito slovy:

„Je velmi smutné, že kvůli nějaké naší touze ztrácíme Boží blahodať a nežijeme tak, jak si náš Pán přeje, abychom žili. Domnívám se, že nám všem se něco takového často stává. Někdy nás z cesty svede nějaké pokušení a my ztrácíme schopnost žít v souladu s požehnáním našeho Pána.“

Starec Georgios vybízí věřící, aby dobře a důkladně prověřili své svědomí a ptali se: Co je vlastně tím, co se během dne klade jako nějaká překážka před každým z nás a nedovoluje nám, „abychom se vždy účastnili jako spolustolovníci při Tajemné večeři“?[1]

Přirozeně, že ti z našich bratří, kteří získali náležitý duchovní stav a vedli zápas a očistili se od vášní, ti se neustále nacházejí v obecenství s Bohem a neustále prodlévají na „Večeři Páně“. Také proto z lidského pohledu nikdy nezakoušejí žádný zármutek, „neboť jejich mysl neustále přebývá v Bohu“.Pokračovat ve čtení →

Poučení ctihodného starce Porfýria Kavsokalyvitského

Nestarejte se o to, jestli vás druzí milují, ale zda vy sami milujete Krista a svého bližního

  • Když je duše zneklidněná, rozostřuje se racionální stránka člověka a on nevidí jasně. Pouze když je duše klidná, rozum bývá osvěcován, aby viděl jasně příčinu každé věci.
  • Duše je velmi hluboká, ale dokonale ji zná pouze Bůh.
  • Proč se hnát za temnotou? Hle, učiňme světlo a veškerá temnota zmizí sama od sebe. Nechme, aby Kristus přebýval v celé naší duši, a démoni pak sami odejdou.
  • Když do nás vstoupí Kristus, pak prožíváme jen dobro, lásku za celý svět. Zlo, hřích a nenávist zmizí sami od sebe, nemohou již více najít žádné místo, nemohou zde již déle zůstat.
  • Nestarejte se o to, jestli vás druzí milují, ale zda vy sami milujete Krista a svého bližního. Pouze tímto způsobem může být duše naplněna.
  • Do duše, kde je celý její prostor obsazen Kristem, nemůže ďábel vstoupit a přebývat zde, bez ohledu na to, jak dlouho se snaží, protože se sem nevejde, není zde pro něj již žádné volné místo.
  • Naším cílem není odsoudit zlo, ale napravit ho. Budeme-li pouze odsuzovat, člověk může být ztracen. S porozuměním a pomocí… může být člověk naopak zachráněn.
  • Zlo začíná špatnými myšlenkami. Když se stáváš zatrpklým a jsi rozhořčený, byť jen svou myšlenkou, ničíš veškerou duchovní atmosféru. Bráníš pak Duchu Svatému, aby působil, a naopak umožňuješ ďáblu, aby zlo dále rostlo. Vždy byste se proto měli modlit, milovat a odpouštět, a vyhánět ze svého nitra veškeré zlé myšlenky.
  • Člověk náležející Kristu si musí Krista zamilovat, a když si Krista zamiluje, bývá osvobozen od ďábla, pekla a smrti.
  • Modli se bez sklíčenosti, v klidu, s důvěrou v Boží lásku a péči.
  • Neměli byste bojovat s vašimi vlastními dětmi, ale s ďáblem, který na vaše děti napadá. Říkejte jim jen pár slov, ale modlete se hodně.
  • Modlitba dělá zázraky. Matka by se neměla spokojit se smyslovou péčí o své dítě, ale s praktikováním duchovní modlitby.
  • Spása vašeho vlastního dítěte se děje díky vašemu vlastnímu posvěcení.
  • Posvěcení není nemožná věc, je to snadné, stačí, když získáte pokoru a lásku.
  • Pokud si přejete, můžete se posvětit třeba i na „Omónii“ (jedno z hlavních athénských náměstí).
  • Proste Boha, aby odpustil vaše hříchy. A Bůh, protože ho prosíš v bolestech a ponížení, odpustí tvé hříchy a učiní ti dobře i na těle.
  • Když se modlíš, zapomeň na svou fyzickou nemoc, přijmi to jako nějaké pravidlo, jako kánon a epitimii (trest vedoucí k nápravě) pro prominutí tvých hříchů. A pak už o to více nepečuj. Nech to na Bohu, On totiž ví, co má dělat.
  • Naše nemoci vedou k dobrému, když je snášíme bez reptání a když prosíme Boha, aby nám odpustil naše hříchy, oslavujíce Jeho jméno.
  • Velký žal a zármutek nepocházejí od Boha, naopak, jde o lest ďábla, do níž nás chce uvrhnout.
  • Naplň svou duši Kristem, božskou láskou (érotem), radostí. Kristova radost tě uzdraví.
  • Bůh se stará i o ty nejmenší podrobnosti našeho života. Bohu nejsme lhostejní. Nejsme na světě sami. Nebojte.
  • Bůh nás velmi miluje, neustále na nás pamatuje a každou chvíli nás ochraňuje. A to bychom měli pochopit, a ničeho se nebát.
  • Pouze Boží milost, pouze naše pravá láska, kterou nabízíme tajně druhým, může zachránit nás i naše bližní.
  • Láska potřebuje oběti. Pokorně obětujme něco vlastního, ačkoli i to ve skutečnosti patří Bohu.
  • Štěstí v manželství existuje, ale vyžaduje to jednu podmínku: aby manželé získali duchovní vlastnictví tím, že si zamilují Krista a budou zachovávat Jeho přikázání. Tímto způsobem se budou opravdu milovat a budou šťastní.
  • Je lepší selhat jako laik než jako mnich.
  • Pravoslavný asketismus není jen pro ty, kteří žijí v monastýrech, ale také pro ty, kteří žijí ve světě.
  • Mnozí říkají, že křesťanský život je nepříjemný a obtížný. Já říkám, že je příjemný a snadný, ale vyžaduje dvě podmínky: pokoru a lásku.
  • Pokud přijde Boží milost, všechno i všichni se rázem změní. Ale ty věz, že aby milost přišla, je třeba, abychom se nejprve pokořili!
  • Člověk může mluvit o svých hříších, a přitom být stále hrdý, zatímco jiný člověk může mluvit o svých ctnostech, a být pokorný.
  • Buďme pokorní, ale nemluvme zbytečně a prázdně o pokoře. Mluvení o pokoře, to je ďáblovou pastí, která přivádí člověka do zoufalství a nečinnosti, zatímco skutečná pokora přináší naději a práci nad Kristovými přikázáními.
  • Nikdo, žádný člověk se nestává křesťanem svou lenivostí. Je třeba práce, mnoho práce.
  • Vše, oč v životě jde, záleží v tom, aby člověk miloval Krista, a pak budou všechny problémy vyřešeny.
  • A nyní chce Duch Svatý vstoupit do našich duší, jak to udělal i kdysi, ale respektuje naši svobodu a nechce ji porušovat. Čeká na nás, abychom mu otevřeli dveře sami, a pak vstoupí do naší duše a promění ji.
  • Když Kristus přijde a usídlí se v naší duši, pak všechny problémy, všechny bludy, všechny zármutky zmizí. A potom zmizí i hřích.

Výběr z knihy Konstantina Jannitsiotiho: Na blízku starci Porfýriovi

vybral a přeložil MD

Zdroj:

https://proskynitis.blogspot.com/2011/10/blog-post_1862.html?m=1

 

Měsíční poučení otce Serafíma (Roseho) na listopad!

Úryvky z knihy „Člověk proti Bohu“

Jeromonach Serafím (Rose)

Cesta ke spáse v současném světě

V našem současném životě, ve skutečnosti, která nás obklopuje, není nic takového, co by mohlo probudit a podnítit Kristovy věrné, tedy něco podobné tomu, co se dělo v dávných dobách: tj. obrácení k víře celých národů, rozkvět mnišství, horlivost ke svatému Pravoslaví. Naopak kolem sebe vidíme to, z čeho je možné upadat na duchu a vzdát se. Někdo se může ptát, proč dnes není tolik velikých svatých, podobných dávným svatým? Historicky to je pochopitelné. Byla epocha apoštolská, byla doba, kdy celé národy ještě neznali pravou víru a apoštolové byli vysíláni, aby k ní všechny obraceli. Pokračovat ve čtení →

„Jediný Lukáš je se mnou…“ (2 Tim 4, 11)

Svatý apoštol a evangelista Lukáš

památka 18. / 31. října

Svatý apoštol a evangelista Lukáš, který má dnes dle juliánského církevního kalendáře svůj svátek, pocházel z Antiochie, tedy z dnešní Sýrie.

V mládí vystudoval řeckou filozofii, dále lékařství a malířství. V době, kdy na zemi kázal Spasitel náš Pán Ježíš Kristus, svatý Lukáš přišel do Jeruzaléma, kde spatřil Spasitele, slyšel Jeho spásonosné učení a byl svědkem Jeho zázračných skutků. Uvěřil v Něho jako ve Spasitele a byl určen jedním ze Sedmdesáti apoštolů, kteří byli vysláni šířit blahou zvěst (Luk 10, 1). Spolu s Kleopou spatřil Vzkříšeného Spasitele na cestě do Emauz (Luk 24).Pokračovat ve čtení →

Z dopisů starce Josefa Hesychasty laikům…

Svatý starec Josef Hesychasta jednou pravil:
„Jane, Bůh tě stále sleduje, je přítomen,
je po tvém boku.“

Dopis starce Josefa Hesychasty jednomu studentovi teologie

Existují četné dopisy, které napsal starec Josef Hesychasta některým osobám v Církvi. Vybrali jsme jeden z nich, adresovaný studentovi teologie v Americe.

Janovi, studentovi Teologické školy „Holy Cross“, Brooklyn, Boston.

Svatá Hora Athos, 5. června 1959

Milovanému mému Janovi,

kterému přeji dlouhotrvající osvícení od Boha.

Aby Ti Duch Svatý, Blahý, otevřel mysl, jak byl poslán Jeho svatým učedníkům.

Nuže, synu dobrý, měj bázeň před Bohem a zachovávej Jeho přikázání, a to ti bude ku prospěchu.

Dnes jsem obdržel tvůj dopis a četl jsem jeho obsah, a velmi jsem se zaradoval, že toužíš po pokrmu pro svou duši.Pokračovat ve čtení →

„Zápas s vášněmi je počátkem cesty k čisté modlitbě,“ jak pravil starec Josef Hesychasta.

Učení starce Josefa Hesychasty o modlitbě

Starec nám k tomuto tématu řekl:

„Zápas s vášněmi je počátkem cesty k čisté modlitbě. Je nemožné, aby člověk učinil pokrok v modlitbě, když v něm působí vášně. Při doslova divokém boji proti vášním, zatímco ten, kdo zápasí a vede tento svůj zápas vhodným způsobem a ochotně, se někdy stává, že mu vášně „vzdávají hold“ (a klaní se mu), ať už z důvodu jeho nezkušenosti s tímto druhem zápasu anebo z důvodu jeho vlastní slabosti. Přesto však tyto vášně nebrání v přítomnosti (božské) blahodati v modlitbě. Když však „lstivé výpady“ vášní vycházejí z nedbalosti anebo se u člověka vyskytuje nějaký jiný druh ctižádosti, pak není možné, aby se projevovala Boží blahodať. Následně, když „mysl“ podle míry svého osvobození od vášní přijímá skrze blahodať odvahu a sílu k zápasu proti myšlenkám (logismům), stojí pak již vytrvale při modlitbě a obecně při nazírání Boha.“

Mnohé příklady z dějin lidstva nám svědčí o záchraně od různých nepřátel díky modlitbě ctihodných lidí. Tímto způsobem projevují v Bohu dokonalí lidé dvě hlavní ctnosti. Lásku a modlitbu. Láska je podstatou osobnosti lidí dokonalých, zatímco modlitba tuto podstatu odhaluje.

Starec Josef nám říkal, že tomu, kdo se modlí, je vpravdě odhalován pocit lásky k jeho bližnímu. Konkrétně: „Když blahodať působí v duši modlícího se (věřícího), pak jej naplňuje Boží láska, takže ani nemůže snést to, co pociťuje.

A tímto způsobem se postupně mění a přenáší tato láska směrem ke světu a k člověku, kterého modlící se (křesťan) tolik miluje, takže na sebe chce vzít celý jeho lidský bol a neštěstí, aby se ho mohl trpící člověk zbavit.

Ten, kdo se za druhé modlí, soucítí a trpí společně s každým jejich zármutkem a obtíží, a truchlí dokonce i nad nerozumnými zvířaty, takže pláče, když pomyslí nad tím, jak tato trpí!

To je charakteristický rys lásky, který způsobuje a činí možným právě modlitba. Proto ti, kteří učinili pokrok v modlitbě, nepřestávají ve svém úsilí a modlitbě za svět.

Právě jim přináleží dar prodloužení života, jakkoli zvláštní a troufalé by se to mohlo zdát…

A vězte, že až tito lidé jednou vymizí, pak přijde konec tohoto světa.“

přeložil MD

Zdroj:

https://www.facebook.com/groups/436481490023514/permalink/987979801540344/

Ctihodný starec Sofronij z Essexu o praktických tématech…

Jak působí modlitba na jídlo, které přijímáme…

Když jíme, měli bychom se vždy modlit, radí starec Sofronij z Essexu.

A pokud se ptáme „proč“, zde máme odpověď:

Všechno jídlo má v sobě tvořivou Boží energii.

A proto k hmotnému jídlu přistupujeme s modlitbou, aby nám tato potrava pomáhala.

Pokrm totiž dává energii našemu tělu.

Je nám ho zapotřebí také proto, abychom mohli pracovat a abychom nabyli sil k modlitbě.

U těch, kteří se modlí, se energie skrytá v jídle navíc přeměňuje na duchovní energii.

Starec Sofronij z Essexu

Poznámka:

Starec Sofronij nehovoří pouze o modlitbě před jídlem, ale o modlitbě při jídle, a to je podstatný rozdíl. Je to ostatně plně v souladu s evangelní výzvou k neustále modlitbě (Ježíšově).

Zdroj:

Άγιος Σωφρόνιος του Έσσεξ : Τι κάνει η προσευχή στο φαγητό μας;

 

„Čekám na tebe v Samtavro.“

(Ruskojazyčný) film o starci Gabrielu (Urgebadze)

Autor: Konstantin Tsertsvadze

Při příležitosti výročí narození svatého starce Gabriela (Urgebadze) byl širší pravoslavné veřejnosti v Rusku v srpnu tohoto roku představen nový film o tomto novém, všeobecně uznávaném a milovaném gruzínském starci s názvem: „Čekám na tebe v Samtavro“.

Požehnání Jeho Svatosti a Blaženosti Patriarchy celé Gruzie Eliáše II., dva roky práce na natáčení, modlitby, moře zázraků, slz, radosti, návštěva čtyř zemí a mnoha měst, usmívající se tvář našeho starce Gabriela, jeho bezprostřední přítomnost a pomoc…, to vše je základem a osnovou tohoto filmu.

Autor filmu, Konstantin Tsertsvadze, se svěřil o tom, že jen popis zázraků, které se udály během samotného natáčení tohoto filmu, by zabralo několik stran knihy.Pokračovat ve čtení →

Poučení starce Sofronije z Essexu

Já chci věřit ve vzkříšení a očekávat ho…

Mnohokrát se mi stalo, že jsem se setkal s takovými událostmi, kdy se Pascha stala pro některé časem zkoušky…

Kristus vstal z mrtvých, nikdo se již nenachází v hrobě, nicméně já se najednou cítím být v moci smrti!

Pamatujte však, nejen tehdy, když budete cítit a vnímat nad sebou skutečnou převahu zhoubných vášní, ale i v samotném zápase, že nic kromě Krista není konečné, a proto se o Něj opřete.

Může nastat pocit: „Ach, přesto, že již přišla Pascha, já ale přebývám ve smrti zhoubných vášní.“

Není ale třeba se poddávat takovému pokušení. To, co je třeba, je věřit, že my opravdu a vpravdě vstaneme z mrtvých.Pokračovat ve čtení →

Na Svaté Hoře nikdo o Bohu nehovořil, ale všechno a všichni o Něm svědčili…

O životě a díle velkého starce Pravoslavné církve

Ctihodný starec Sofronij z Essexu

Starec Sofronij (světským jménem Sergej Semjonovič Sacharov; rusky: Сергей Семёнович Сахаров;) se narodil 22. září roku 1896 a zesnul v Pánu dne 11. července roku 1993. Dožil se v Bohu úctyhodných 97 let.

Byl ruského původu, ale v pravoslavném chápání byl vskutku ekumenickým křesťanem, mnichem, starcem a světcem…, jehož věhlas dnes již dosáhl do všech „končin světa“.

Svůj asketický život začal na Svaté Hoře Athos. Postupně se stal jedním z nejcharismatičtějších mnichů a starců 20. století.

Narodil se v Moskvě a pocházel z devítičlenné rodiny. Jeho světským jménem bylo „Sergej“, a již jako mladý projevoval zvláštní sklony a povolání k teologii. Zpočátku se však věnoval malbě a také buddhismu a hinduismu. Jsa rozčarován filosofií východních náboženství, obrátil se ke křesťanství, přesněji k pravoslaví.Pokračovat ve čtení →