PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC

Nestarejte se o to, jestli vás druzí milují, ale zda vy sami milujete Krista a svého bližního

• Když je duše zneklidněná, rozostřuje se racionální stránka člověka a on nevidí jasně. Pouze když je duše klidná, rozum bývá osvěcován, aby viděl jasně příčinu každé věci.
• Duše je velmi hluboká, ale dokonale ji zná pouze Bůh.
• Proč se hnát za temnotou? Hle, učiňme světlo a veškerá temnota zmizí sama od sebe. Nechme, aby Kristus přebýval v celé naší duši, a démoni pak sami odejdou.
• Když do nás vstoupí Kristus, pak prožíváme jen dobro, lásku za celý svět. Zlo, hřích a nenávist zmizí sami od sebe, nemohou již více najít žádné místo, nemohou zde již déle zůstat.
• Nestarejte se o to, jestli vás druzí milují, ale zda vy sami milujete Krista a svého bližního. Pouze tímto způsobem může být duše naplněna.
• Do duše, kde je celý její prostor obsazen Kristem, nemůže ďábel vstoupit a přebývat zde, bez ohledu na to, jak dlouho se snaží, protože se sem nevejde, není zde pro něj již žádné volné místo.
• Naším cílem není odsoudit zlo, ale napravit ho. Budeme-li pouze odsuzovat, člověk může být ztracen. S porozuměním a pomocí… může být člověk naopak zachráněn.
• Zlo začíná špatnými myšlenkami. Když se stáváš zatrpklým a jsi rozhořčený, byť jen svou myšlenkou, ničíš veškerou duchovní atmosféru. Bráníš pak Duchu Svatému, aby působil, a naopak umožňuješ ďáblu, aby zlo dále rostlo. Vždy byste se proto měli modlit, milovat a odpouštět, a vyhánět ze svého nitra veškeré zlé myšlenky.
• Člověk náležející Kristu si musí Krista zamilovat, a když si Krista zamiluje, bývá osvobozen od ďábla, pekla a smrti.
• Modli se bez sklíčenosti, v klidu, s důvěrou v Boží lásku a péči.
• Neměli byste bojovat s vašimi vlastními dětmi, ale s ďáblem, který na vaše děti napadá. Říkejte jim jen pár slov, ale modlete se hodně.
• Modlitba dělá zázraky. Matka by se neměla spokojit se smyslovou péčí o své dítě, ale s praktikováním duchovní modlitby.
• Spása vašeho vlastního dítěte se děje díky vašemu vlastnímu posvěcení.
• Posvěcení není nemožná věc, je to snadné, stačí, když získáte pokoru a lásku.
• Pokud si přejete, můžete se posvětit třeba i na „Omónii“ (jedno z hlavních athénských náměstí).
• Proste Boha, aby odpustil vaše hříchy. A Bůh, protože ho prosíš v bolestech a ponížení, odpustí tvé hříchy a učiní ti dobře i na těle.
• Když se modlíš, zapomeň na svou fyzickou nemoc, přijmi to jako nějaké pravidlo, jako kánon a epitimii (trest vedoucí k nápravě) pro prominutí tvých hříchů. A pak už o to více nepečuj. Nech to na Bohu, On totiž ví, co má dělat.
• Naše nemoci vedou k dobrému, když je snášíme bez reptání a když prosíme Boha, aby nám odpustil naše hříchy, oslavujíce Jeho jméno.
• Velký žal a zármutek nepocházejí od Boha, naopak, jde o lest ďábla, do níž nás chce uvrhnout.
• Naplň svou duši Kristem, božskou láskou (érotem), radostí. Kristova radost tě uzdraví.
• Bůh se stará i o ty nejmenší podrobnosti našeho života. Bohu nejsme lhostejní. Nejsme na světě sami. Nebojte.
• Bůh nás velmi miluje, neustále na nás pamatuje a každou chvíli nás ochraňuje. A to bychom měli pochopit, a ničeho se nebát.
• Pouze Boží milost, pouze naše pravá láska, kterou nabízíme tajně druhým, může zachránit nás i naše bližní.
• Láska potřebuje oběti. Pokorně obětujme něco vlastního, ačkoli i to ve skutečnosti patří Bohu.
• Štěstí v manželství existuje, ale vyžaduje to jednu podmínku: aby manželé získali duchovní vlastnictví tím, že si zamilují Krista a budou zachovávat Jeho přikázání. Tímto způsobem se budou opravdu milovat a budou šťastní.
• Je lepší selhat jako laik než jako mnich.
• Pravoslavný asketismus není jen pro ty, kteří žijí v monastýrech, ale také pro ty, kteří žijí ve světě.
• Mnozí říkají, že křesťanský život je nepříjemný a obtížný. Já říkám, že je příjemný a snadný, ale vyžaduje dvě podmínky: pokoru a lásku.
• Pokud přijde Boží milost, všechno i všichni se rázem změní. Ale ty věz, že aby milost přišla, je třeba, abychom se nejprve pokořili!
• Člověk může mluvit o svých hříších, a přitom být stále hrdý, zatímco jiný člověk může mluvit o svých ctnostech, a být pokorný.
• Buďme pokorní, ale nemluvme zbytečně a prázdně o pokoře. Mluvení o pokoře, to je ďáblovou pastí, která přivádí člověka do zoufalství a nečinnosti, zatímco skutečná pokora přináší naději a práci nad Kristovými přikázáními.
• Nikdo, žádný člověk se nestává křesťanem svou lenivostí. Je třeba práce, mnoho práce.
• Vše, oč v životě jde, záleží v tom, aby člověk miloval Krista, a pak budou všechny problémy vyřešeny.
• A nyní chce Duch Svatý vstoupit do našich duší, jak to udělal i kdysi, ale respektuje naši svobodu a nechce ji porušovat. Čeká na nás, abychom mu otevřeli dveře sami, a pak vstoupí do naší duše a promění ji.
• Když Kristus přijde a usídlí se v naší duši, pak všechny problémy, všechny bludy, všechny zármutky zmizí. A potom zmizí i hřích.

Výběr z knihy Konstantina Jannitsiotiho: Na blízku starci Porfýriovi

vybral a přeložil MD

Zdroj:

https://proskynitis.blogspot.com/2011/10/blog-post_1862.html?m=1

Svatý starec Josef Hesychasta jednou pravil:
„Jane, Bůh tě stále sleduje, je přítomen,
je po tvém boku.“

Dopis starce Josefa Hesychasty jednomu studentovi teologie

Existují četné dopisy, které napsal starec Josef Hesychasta některým osobám v Církvi. Vybrali jsme jeden z nich, adresovaný studentovi teologie v Americe.

Janovi, studentovi Teologické školy „Holy Cross“, Brooklyn, Boston.

Svatá Hora Athos, 5. června 1959

Milovanému mému Janovi,

kterému přeji dlouhotrvající osvícení od Boha.

Aby Ti Duch Svatý, Blahý, otevřel mysl, jak byl poslán Jeho svatým učedníkům.

Nuže, synu dobrý, měj bázeň před Bohem a zachovávej Jeho přikázání, a to ti bude ku prospěchu.

Dnes jsem obdržel tvůj dopis a četl jsem jeho obsah, a velmi jsem se zaradoval, že toužíš po pokrmu pro svou duši.Pokračovat ve čtení →