Bez utrpení ani nelze Kříž opravdově přijmout…

Trpící a soucitná láska

Ve srovnání s věčností jsou zkoušky, které v tomto životě snášíme a jimiž trpíme, pouhým otřesem, pouhým vychýlením střelky na nějakém měřidle. Mnoho lidí trpí ztrátou zaměstnání, nemocemi, neschopností splatit hypotéku a různými dalšími druhy sporů a těžkostí. Nahlédneme-li však na všechny tyto obtíže ve světle věčnosti, není tato naše doba zkoušek ničím.

„Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.“ (Řím 8,18)

Boží touha, v níž si On sám přeje, abychom všichni poznali pravdu a byli spaseni, je skutečná. Jeho láska k nám je pohlcující a nic, co se v našem životě stane, nemá na této cestě k věčnosti žádnou cenu. Náš Bůh neposílá do naší cesty nic, co by přesahovalo naši schopnost odolat této překážce, protože Jeho blahodať je pro nás dostatečná. Utrpení má spásnou roli, protože právě v utrpení jsme schopni vzít na sebe svůj kříž a následovat Krista. Bez asketického zápasu zůstaneme nezměněni a naše duchovní proměna zůstane nedosažitelná.Pokračovat ve čtení →

„Nebudou-li pokušení, nebude nikdo ani spasen.“

Bohonosný starec Paisij hovoří o duchovním zápase a
velké dobrotivosti našeho Pána k nám lidem

Bůh ponechal svobodnými kromě lidí i démony, kteří však lidské duši neublíží, protože nemohou. Pokud si sám člověk nepřeje své vlastní duši nějak ublížit. Naopak, prospěch naším duším přinášejí buď špatní anebo neopatrní lidé, kteří naším duším způsobují v našich životech nechtěně nějaké zlo. Proč by jinak podle vás pravil onen starec: „Nebudou-li pokušení, nebude nikdo ani spasen“?

Je tomu tak proto, že pokušení jsou velmi prospěšná. Ne že by ďábel mohl někdy konat dobro – neboť on je zlý –, ale Dobrý Bůh vždy zasáhne a zadrží kámen, který na nás démon hodí, aby nám rozbil hlavu, a Bůh nám ho naopak dává do jedné ruky, zatímco do druhé vkládá mandle, abychom je mohli kamenem rozbít a pak sníst!

Jinými slovy, Bůh připouští pokušení, avšak nikoli proto, aby nás ďábel tyranizoval, ale abychom tímto způsobem mohli složit „zkoušky“ k přechodu do druhého (budoucího) života a neměli nerozumné požadavky při Jeho Druhém příchodu.

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

Člověk pozvolna začíná činit divy, avšak nikoli proto, že by chtěl, ale proto, že ho Bůh vyslyší…

„Cesta lemovaná darem aneb
Když jsme ospravedlněni vírou“

Otec Nikolaos Ludovikos

Cesta Nového zákona je cestou daru. A já sám se před darem cítím být velmi malý a nepatrný. A o tom je pokání. To znamená, že pokání je něco příjemného, ​​není to nic nepříjemného. Ještě jsem nikdy nepotkal člověka, který by činil pokání a cítil se při tom špatně. Jde o to stát se hodným daru, který přesahuje všechno. Náš vztah k Bohu je také darem. Tento vztah učinil možným Kristus jako člověk. Sám Bůh Slovo jako člověk činí to, co my sami nedokážeme. Představuje absolutní vztah, absolutní lásku člověka k Bohu, aniž by se odchýlil od zákona a akrivie Boží lásky, byť na milimetr. To je něco, co nevychází od nás. To činí On. Hle, a to je víra!Pokračovat ve čtení →

Život a duchovní dílo věhlasného řeckého pravoslavného starce Jákova Tsalikise

Ctihodný starec Jákovos (Jakub) Evvijský
(1920 – 1991)

 

památka 9. / 22. listopadu

Malý Jákovos se narodil 5. listopadu roku 1920 v Iónii (řec. Ιωνία) v Malé Asii, v pobřežní vesnici Levessos (Λεβέσσος, dnes Kayaköy), v rodině Stavrose a Theodory Tsalikisových. Rodina, ve které se narodil, byla zámožná, ale přitom velmi zbožná. Mezi příbuznými byl i archijerej, sedm jeromonachů a jeden příbuzný, který byl ctěn jako svatý. Jákovos měl osm sourozenců, do dospělosti však dožili jen tři. Jákovos se narodil v době, kdy se rozhořela Maloasijská katastrofa¹, která se velmi dotkla celé jeho rodiny.

Jeho dědeček i jeho kmotr Georgios Kremmidas a mnoho dalších příbuzných, sousedů a známých byli nejprve zajati Turky a poté zemřeli při vyčerpávajícím pěším přechodu po Turecku, kdy jako součást oddílů nucených prací byli týráni tureckými strážemi a vojáky, poblíž Niğde. Tatínek Jákova byl také spolu s ostatními muži z rodné vesnice Levessos na počátku roku 1922 zatčen a uvězněn. Po strašných utrpeních, mnohých nemocech, dlouhých přesunech a nucených pracích v dolech, v kamenolomech a na dalších místech byl nakonec převeden na stavbu nemocnice v oblasti Trapezuntu (Τραπεζούντα nyní Trabzon).Pokračovat ve čtení →

„Ó Přesvatá Bohorodice, dodej mi víru a lásku Kristovu, přimluv se u svého Syna, drahá Panno, aby se nade mnou slitoval!“

Homilie starce Efréma Svatohorce ze Skitu svatého Apoštola Ondřeje na Svaté Hoře Athos

Nemůžeme činit pokání, dokud nepřijmeme blahodať Ducha Svatého. Pokání je dar milosti! Je klamem si myslet, že můžeme činit pokání sami, bez blahodati Ducha Svatého. Nikdo nemůže činit pokání svou vlastní mocí, a pokud bude činit pokání, bude jeho pokání povrchní, falešné a sobecké.

Řekněme: „Dej mi, Pane, dar pokání!“

Pokání je největší dar, který nám Bůh na zemi dal. Je to velmi drahý dar a je velmi obtížné ho dosáhnout. Pokání znamená, že hříchy, kterých jsme se v životě dopustili, už nebudeme opakovat.Pokračovat ve čtení →

Starec Kleopa Ilie potvrzuje, že „Ona je Královna nebe i země“!

Máte ve svém domě obraz Přesvaté Bohorodice?

Máte ve svém domě obraz (ikonu) Přesvaté Bohorodice?

A máte před její ikonou zapálenou lampádku?

Vezměte si naši Ochránkyni a Pomocnici, naši Matku, která je v nebi i na zemi, a uveďte ji do svých domovů!

Ona je Královna nebe a země!

Pokud přijmete tuto Ochránkyni do svých domovů a budete jí každé ráno číst před zapálenou lampádkou „Chvály“ a každý večer „Kánon“ (s prosbami), pak v ní získáte pomocníka na celý život, která vám pak pomůže dokonce i v okamžiku vaší smrti a v Soudný den.

Víte, jak moc se může naše Matka Boží přimluvit a pomoci před Trůnem Nejsvětější Trojice?

Kdyby neexistovala, domnívám se, že by tento svět byl již dávno ztracen.

Zdroj: Γέροντος Κλέοπα  Ήλιε

Hlas Svaté Hory v době koronaviru: „Pokud je Bůh s námi, kdo může být proti nám?“

„Uvidíme, jaké plány má Bůh!“

Archim. Christoforos Grigoriatský

Drazí bratři a sestry v Pánu,

sdílíme s Vámi výňatek z kázání otce Christofora, igumena Monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos, proneseného dne 13. listopadu 2020 v přítomnosti bratrů tohoto svatého monastýru.

„Vidíte, máme tento případ s koronavirem, kvůli kterému nyní po celém světě panuje rozruch. Musíme ale důvěřovat Bohu. Zaznívají všelijaké scénáře. Nedůvěřujte hned všemu, co slyšíte, protože lidé mají své plány. Ale Bůh má také své vlastní plány. Nade vším je Kristus. Pánem života a smrti je Kristus. Pánem dějin je Bůh; ne lidé.

Lidé mohou říkat, co chtějí, a plánovat také, co chtějí. Ale ani Amerika ani Rusko ani Čína nás nezachrání; ani nic jiného na světě. Jen Bůh nás zachrání. Nezapojujme se do těchto „ozubených kol“ lidských plánů. My se soustřeďme na to, jaké plány má Bůh. Do takových plánů se zapojme a nechme se vtáhnout do těch z nich, které po nás chce Bůh. A co od nás Bůh chce? Bůh si přeje naše pokání!

Pokračovat ve čtení →

Naše náboženství je pravdivé a živé…

Svatý starec Paisij Svatohorec

Někdy se stává, že Kristus dovolí, aby nás napadaly myšlenky pochybovačnosti a nevíry, aby tímto způsobem poznal naši ušlechtilost a naše úmysly.

Náš Bůh však není žádným mýtickým přízrakem jako Zeus, Apollón a další.

Naše náboženství je pravdivé a živé.

Kolem sebe máme zástup Svatých, jak se o tom zmiňuje svatý apoštol Pavel, kteří osobně poznali Krista, osobně a blízko se s ním stýkali a nakonec se za Něj i obětovali.

Také v naší době žijí lidé, kteří jsou zasvěceni Bohu, kteří prožívají nebeské stavy a mají blízký vztah s anděly, svatými, a dokonce i s Kristem a s Panagií.

Vidíte, i já se stávám vaším „dárcem krve“, a tímto způsobem se vám snažím pomoci.

Kdekoli spatřuji ukryté poznání a opomíjenou víru, chci  ji posílit, a proto vám odhaluji určité události spjaté s naší vírou…

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

Poučení svatého starce Paisije Svatohorce

Přišli jsme na zemi, abychom zde složili zkoušky. Snažme se, abychom zde získali alespoň
duchovní základ…

„Roky utíkají rychle a lidé stárnou. Neseďte tedy na křižovatce. Vyberte si kříž podle své ctnosti, kráčejte jednou ze dvou cest požehnaných naší Církví a nezůstávejte pozadu.

Následujte Krista až k Jeho Ukřižování, pokud se chcete radovat ze Vzkříšení.

Jde o to být posvěcen, stát se pozemským andělem a kráčet pomocí našich „duchovních křídel“ až do Ráje. Přijde doba, kdy se i ti, kdo nevěří nebo věří jen trochu, změní a připustí, že lidem a společnosti pomáhá pouze Církev.

Bůh může za vteřinu přimět všechny lidi na světě činit pokání, pokud by trochu otočil knoflíkem a způsobil zemětřesení po celé zemi. Každý by okamžitě zvolal „zhřešil jsem – zhřešil jsem“ a začal by se modlit a činit sliby.

Ale po týdnu by zase každý běžel za svou zábavou.

Nad věřícím, který se zpovídá a přichází do svatého chrámu, nemá ďábel žádnou moc. Nad tím, kdo není věrný (kdo v Pána nevěří) a dává (ďáblovi) právo, nad ním má on velkou moc. Takového člověka může (ten zlý) ve vteřině roztrhat na kousky.

Přišli jsme na zemi, abychom zde složili zkoušky. Snažme se, abychom zde získali alespoň duchovní základ, abychom později získali Ráj, protože v září se už žádné opakované zkoušky konat nebudou…

Bojujme ze všech sil, abychom získali Ráj.

Bez zápasu do něj nikdo nemůže vstoupit. Musíme si zamilovat úsilí, a ne se dívat na to, co je snadné.

Když člověk nemiluje Boha, nemiluje ani své rodiče, ani svého bližního, ani svou vesnici, ani svou domovinu, a nakonec je tento člověk naprosto k ničemu.

Důstojnost člověka je tím nejvyšší čestným Dřevem, neboť takový čestný člověk poté dostává také božskou pomoc.

Zdroj: vimaorthodoxias.gr

Mnoho svatých by rádo žilo v naší době a vyměnilo by svoji situaci za tu naši…

Pravoslavné učení starců

„Bůh připustil a dovoluje, abychom byli otřeseni nějakou nepřízní osudu či těžkou životní situací.

Před námi jsou těžké časy.

Budeme velmi zkoušeni.

Musíme toto varování brát vážně a žít duchovně…

Mnoho svatých by rádo žilo v naší době a vyměnilo by svoji situaci za tu naši, aby dnes mohli vést zápas za Krista…

Na našem boji záleží, protože to není boj proti Ali Pašovi nebo Hitlerovi či Mussolinimu, ale boj proti samotnému ďáblu.

Z tohoto důvodu budou naše odměny nebeské…

Svatí se stanou ještě svatějšími a lidé podlí budou ještě podlejšími.

Přesto uvnitř, ve svém nitru, cítím velkou útěchu. Toto je jen bouře; jako minulé bouře i ta dnešní pomine.

Kéž dobrotivý Bůh vezme toto zlo a promění ho v dobro.

Amen.“

Svatý Paisij Svatohorec (Duchovní rady, I.)