Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti,
panovačnosti a prázdnomluvnosti.
Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mi, služebníku svému.
Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého, neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.
Paní čtyřicátnice (z řec. Kyra Sarakosti), která symbolizuje zdrženlivost křesťana v době velkopostní (obraz ženy bez úst) trvající po dobu 7 týdnů (viz sedm nohou)…
„Jednou za války,“ vyprávěla paní Šachmatová, sekretářka svatého Jana, „chudoba sirotčince dosáhla tak obrovských rozměrů, že nebylo doslova nic, čím by bylo možné nakrmit děti, a muselo jich být v té době alespoň devadesát. Naši zaměstnanci byli rozhořčeni, protože arcibiskup Jan stále přiváděl nové a nové děti, z nichž některé měly rodiče, a my jsme tak museli krmit děti někoho jiného. Takové byly jeho způsoby.
Jednoho večera, když k nám přišel – utahaný, vyčerpaný, zmrzlý a mlčenlivý –, nemohla jsem si odpustit, abych mu neřekla své pochybnosti. Řekla jsem mu tehdy, že my ženy to už nemůžeme déle snášet, že už to nemůžeme vydržet, když vidíme hladová ústa, která nemůžeme ničím nakrmit. Nemohla jsem se ovládnout a rozhořčeně jsem zvýšila hlas. Nejen, že jsem si tehdy otevřeně stěžovala, ale byla jsem plná hněvu, že nás něčemu takovému vůbec vystavil.Pokračovat ve čtení →
Narodila se křesťanským rodičům ve vesnici Vissoka (Βυσσώκα, Висока, od roku 1927 se jmenuje Όσσα, Оса, Ossa a nachází se 35 km severovýchodně od města Soluně). Panna Kyranna vynikala neobyčejnou krásou, která však byla pevně spojená s její počestností a zbožností, tak jak byla vychována svými rodiči.
Jedenkráte se však stalo, že jejího půvabu a krásy si všiml nějaký osmanský úředník, který ve vesnici vybíral daně. Zahořel ke Kyranně nečistou vášní a začal ji neustále obtěžovat svými slovy, v nichž se odrážela jen a pouze jeho nečistá tělesná přání a touhy, aby pro sebe získal její tělesnou krásu.
Tato dívka však jeho city a touhy neopětovala, naopak se jí zcela protivily, a ona mu to také dala znát.
Uražený janičár ji pak ve zlosti unesl z domu jejích rodičů a proti její vůli ji násilím přivedl až před soudce v Soluni, kde už měl mezi svými kamarády vojáky domluveno křivé svědectví. Janičáři byli příslušníci elitní pěchotní jednotky osmanské armády, rekrutovaní z nemuslimského obyvatelstva Osmanské říše, především z řad Slovanů na Balkáně. Tito lživí svědkové potom před soudcem hanebně svědčili, jako by dívka Kyranna slíbila tomuto výběrčímu daní, že se za něj provdá a že přijme islám. Nyní však údajně odmítá splnit daný slib. Podle zákonů Osmanské říše bylo zřeknutí se islámu a dokonce i odřeknutí se od úmyslu ho přijmout trestáno rozsudkem smrti. Na mladou dívku ale neplatily žádné výhružky, ani dary, ba ani lichotivá slova a sliby.Pokračovat ve čtení →
Někteří lidé říkají: „Také mezi ateisty jsou dobří lidé.“
Ano, i ateisté mohou být dočasně dobří, povrchně dobří, farizejsky dobří.
Ale ateista nemůže být skutečně dobrý, neustále dobrý, hluboce dobrý, nesmrtelně dobrý, neboť abyste takový mohl být, musíte být v duchovním vztahu, v duchovním poutu se skutečně Jediným Dobrým a Věčným Dobrem: s Bohem a Pánem (Ježíšem) Kristem.
Božské slovo Spasitele je platné pro všechny věky: „Neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (Jn 15,5)
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
„Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě anebo o jejich pobytu, neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.“
Z výnosu říšského protektora o vyhlášení výjimečného stavu
po atentátu na Reinharda Heydricha
Otec Jozef a otec Marek s autorem kresby: Jánem Lastomírským (uprostřed)
Při příležitosti vydání komiksové knihy „Článek II.“ se ve středu 11. března 2020 v Galerii Fakulty výtvarných umění VUT v Brně uskutečnila dlouho avizovaná beseda s autory této knihy: Jiřím Šimáčkem (scénář) a Jánem Lastomírským (kresba).
Na toto setkání byl pozván také zástupce Pravoslavné církve v Brně, představený chrámu sv. Václava otec protojerej Jozef Fejsak.Pokračovat ve čtení →
„Fjodor Michajlovič Dostojevskij si kdysi vyšel na odpolední procházku. Když se den blížil k soumraku, jakýsi žebrák k němu natáhl ruku a požádal ho o almužnu.
Dostojevskij prohledal své kapsy, aby našel nějaké mince, ale nenalezl nic. Tento velký spisovatel se ve velkých rozpacích sklonil dolů, políbil žebráka na ruku a zašeptal: „Je mi líto, můj drahý člověče, protože v tuto chvíli ti nemám co nabídnout.“
A starý žebrák odpověděl: „Mockrát děkuji. Už jsem to obdržel!
To, co jsi mi dal, jsem nemohl najít nikde jinde.
Zřídkakdy totiž najdu minci dobrotivosti, jíž by mě někdo obdaroval.“
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
„Zápas za vymýcení vášní z našeho nitra je velký.
Vyžaduje značné úsilí, aby neplodné pole našeho nitra bylo postupně očištěno od trnů a kamenitých vášní a duchovně kultivováno, aby semeno Božího slova mohlo padnout na úrodnou půdu a přinést náležité ovoce.“
Zdroj: Diakonima.gr
Svatý Efrém Katunakiotský
duchovní bratr blahoslaveného starce Efréma Arizonského
Někdo se jednou zeptal starce Epifania (+1989):
„Starče, měl jsi někdy (božské) vidění?“
A on odpověděl: „Ne, dítě moje, nejen, že jsem nikdy žádné vidění neměl, ale ani bych žádné nechtěl spatřit.
Vše, co chci vidět, jsou mé vlastní hříchy.“
Zdroj: The Eastern Orthodox Church
„Nyní se více než kdy jindy musí laici modlit ze srdce, protože to bude naše jediná spása. V srdci je kořen všech vášní a právě tam musíme směrovat náš zápas.
Pokud se křesťanství v pozdějších staletích stalo vlažným a povrchním, musíme tento trend nyní zastavit, do budoucna to už totiž nebude stačit.
Pokud se nebudeme modlit ze srdce, nebudeme schopni snést různé psychologické útoky, protože „ten zlý“ má skryté metody vymývání lidských mozků, které nám nejsou známy.
Největším hříchem dneška je ledabylost a lehkovážnost. Bezstarostně se modlíme, bezstarostně činíme pokání, i když ho děláme. Přijdou časy, kdy jen ti, kteří mají Ducha Božího, budou schopni rozeznat dobro od zla. Lidská mysl sama o sobě nebude schopna poznat tento rozdíl.
Objeví se velké svody a šálení, takže pouze Duch Svatý nám udělí tolik potřebnou schopnost rozpoznat tyto situace, abychom se mohli zachránit. Modlete se tedy, abyste nebyli oklamáni! Pouze prostřednictvím modlitby můžeme přijmout Ducha Svatého. Pokud se nebudeme modlit a nadále budeme lehkovážní a ledabylí v našem pokání, zcela jistě ztratíme Ducha Svatého a Jeho vedení pro náš život.
Kéž nikdy neztratíme vedení Duchem Svatým!
Zdroj: FB (Peter Heers)