Aby nám ikony vždy připomínaly, že také my se musíme stát „obrazem Božího obrazu“!
Homilie při příležitosti Neděle Pravoslaví
Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského
V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos
Drazí bratři a sestry v Kristu,
„Velké bylo hoře a utrpení, které prožívala svatá Církev Kristova v průběhu sto dvaceti let, během nichž trvalo pronásledování ikon (tzv. ikonoborectví).“ Těmito slovy uvedl kdysi své kázání dnes již v blahé paměti zesnulý starec Georgios Grigoriatský ze Svaté Hory Athos.
„Přesvatý Bůh však proměnil tuto bolest v radost a útěchu, když se definitivně obnovily (doslova vztyčily) svaté ikony za vlády císařovny Theodory.“ Tuto radost bylo podle starce Georgia možné „spatřit“ (a zaslechnout) také dnes večer během zpěvu posvátných žalmů a hymnů, v nichž byl oslavován Trojslunečný Bůh, „neboť Církev znovu přijala svou krásu“ (řec. κόσμον[1]), to jest svou ozdobu, kterou měla od počátku.
Pravoslavný chlapec v Jeruzalémě
Starec Georgios považuje za tuto „krásu“ Církve její svaté, konkrétně „osoby (a jejich tváře) Krista, Panagie a svatých, pravoslavně na ikonách zobrazené“.Pokračovat ve čtení →
Ctihodný starec Efrém Arizonský nás pobízí k tomu, abychom vždy a všem odpouštěli…
To je cesta, po které musíme jít!
Když jsme obviňováni, když jsme pomlouváni, když si nás lidé dobírají, když jsme ponižováni, když jsou nám činěny křivdy, v tom všem musíme umět odpouštět.
A když budeme ostatním odpouštět s jakkoli velkým srdcem, s jakkoli velkou silou a dispozicí naší duše, ne stokrát, ale milionkrát větší budou odpovídající blaha, která obdržíme od Boha jako odměnu.
To je cesta, po které musíme kráčet!
Přesně tak můžeme být spaseni!
Hle, brána, ze které vstoupíme do Nebeského království!
Zdroj: Πατέρες της Εκκλησίας
Nuže, do zbraně, milovaní moji bratři!
Požehnání blaženého biskupa Augustina Florinského (Kantiotise) při příležitosti začátku Velkého postu!
Přeji Vám blahý a požehnaný půst svaté Čtyřicátnice!
Nuže, do zbraně, milovaní moji bratři!
Jak dobře víte, je snadné chopit se zbraní určených pro válku a boj, které jsou zbraněmi rozsévajícími smrt, katastrofu a ničení.
Těžší je ale vzít do rukou zbraně duchovní,
„zbraně světla“, jak říká svatý apoštol Pavel.
Nezůstávejme tedy bez našich (křesťanských) zbraní,
bez půstu, bez modlitby,
bez činění skutků milosrdenství,
bez odpuštění.
Posťme se, jak se na poušti postil náš Pán Ježíš Kristus!
Modleme se, jak se modlil Kristus v noci, kdy se ocitl v Gethsemanské zahradě.
Smilujme se nad ostatními tak, jak všem lidem rozdával svá blaha náš Pán.Pokračovat ve čtení →
Metropolita Nektários Kerkyrský naznačuje, jak se navrátit zpět do ztraceného Ráje!
Zvolili jsme si nezávislost na Bohu, a také proto jsme byli vyhnáni z Ráje, kam se nyní toužíme vrátit…
Ve svém projevu k věřícím vladyka Nektários, řecký pravoslavný metropolita Kerkyry, zdůraznil, že půst je příležitost přemýšlet o podstatě naší svobody, která je nejen fyzická, ale především duchovní.
Zapomněli jsme, že hřích znamená přestoupení Boží vůle, které otřásá a ničí naše obecenství s Bohem. Také proto je člověk vyhoštěn z Ráje, protože si zvolil svou autonomii, nezávislost na Bohu, a nadále se od Něj odděluje.
Naše Církev nám připomíná, že první Adam se spolu s Evou oddělil od Boha a Ráje.
Druhý Adam, náš Pán Ježíš Kristus, se stává člověkem, vtěluje se, obnovuje nás, umožňuje nám dosáhnout zbožštění, pomáhá nám začít od začátku, pokud chceme žít v Ráji naší Církve, v našem svátostném sjednocení s Bohem, prostřednictvím účastenství na Jeho Těle a Krvi, skrze poskytování almužen a skutků milosrdenství, skrze pokání, skrze pravdu a naše rozhodnutí být plně zasvěceni Bohu.
Naše duše se tak díky tomu stává tvárnou a vnímavou, když se „omluvíme“ našemu bratrovi, neboť tak se může Boží blahodať usídlit i v něm…
Zdroj:
Také Brno se oficiálně zúčastní oslav 200. výročí Řecké revoluce (1821-2021)…
Výročí 200 let od Řecké revoluce, která započala
25. března roku 1821
Řecká osvobozenecká válka čili Řecká revoluce byla bojem Řeků za svržení turecké nadvlády mezi lety 1821-1830.
25. březen je jako revoluční den v moderním Řecku oslavován jako státní svátek.
Hlavním hybatelem a heslem Řecké revoluce roku 1821 byl zápas „za svatou víru v Krista a za osvobození vlasti“.
Poučení ctihodného otce Justina Popoviče o významu „Životů svatých“ pro naši víru…
V ohrožení od neviditelných nepřátel naší spásy
„Pokud trpíte pro svou víru v Krista, Životy svatých vás utěší a povzbudí, přimějí vás ke smělosti a dají vám křídla, takže se vaše muka změní v radost.
Pokud jste v jakémkoli pokušení, Životy svatých vám tuto obtížnou situaci pomohou překonat jak nyní, tak navždy.
Pokud jste v nebezpečí od neviditelných nepřátel spásy, Životy svatých vás vyzbrojí‚ celým Božím brněním, takže je všechny rozdrtíte jak nyní, tak navždy i po celý svůj život.“
Zdroj: Holy Fathers of Orthodoxy
Příkaz, který dal Bůh našim Prarodičům, aby nejedli ze zakázaného ovoce, je příkazem půstu…
Příklad Spasitele pro všechny, kteří půjdou
v Jeho šlépějích
Pokud půst neznamená nic, jak mnozí tvrdí, proč se tedy Kristus postil 40 dní a 40 nocí na poušti?
Kristus se nemusel postit, ale dal nám příklad, že i my se musíme postit a že cesta do Ráje prochází skrze půst, což naši Prarodiče (v Ráji) nečinili.
Příkaz, který dal Bůh našim Prarodičům, aby nejedli ze zakázaného ovoce, je příkazem půstu.
A proto, člověče, věz, že není možné dosáhnout spásy, pokud se nebudeš postit.
Dimitrios Panagopoulos
řecký pravoslavný kazatel
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
Bohonosný starec Sofronij nás poučuje o výchově našich dětí…
Manželé, začínejte svůj společný život horlivostí a modlitbou, aby Bůh vaše děti osvítil.
Ctihodný a svatý starec Sofronij (Sacharov)
Obecná myšlenka na výchovu dětí zní takto: již před započetím manželství je třeba věnovat tomuto tématu velkou pozornost. Výběr vhodné osoby čili našeho partnera musí být proveden skrze modlitbu.
Manželé by totiž měli začít svůj společný život horlivostí a modlitbou, aby Bůh osvítil děti, které se narodí, aby se staly Jeho dětmi.
Jak děti stárnou, rodiče by jim měli diskrétním způsobem ponechat svobodu a nechat je jít jejich vlastní cestou.
Nepoužívejte proto slova zákazů, dokonce ani v případě zábavy. Nezáleží tolik na tom, jak se chovají v drobných věcech, jako spíše to, zda si zamilovali Krista. Aby si však mohli Krista zamilovat, nesmíme s nimi mluvit psychologicky a teologicky suchopárným a tvrdým jazykem, nýbrž modlit se za ně v nitru našeho srdce.
Když mají rodiče ve svém nitru Boží blahodať, jejich děti to cítí.Pokračovat ve čtení →














