„Modlete se, abyste se stali lepšími.
Účastněte se pravidelně svatých bohoslužeb v chrámu, přistupujte často ke svaté zpovědi a přijímejte svatou Eucharistii, abyste se zbavili všech fobií a různých duševních traumat, která vás trápí.“
Zdroj: Ορθόδοξη Χριστιανική Γωνιά
Jeden bratr se vyznal Abba Sisoovi a pravil:
„Padl jsem, otče. Co mám teď dělat?“
„Vstaň,“ řekl svatý starec se svou obvyklou jednoduchostí.
„Vstal jsem, otče, ale znovu jsem upadl do toho prokletého hříchu,“ vyznal se bratr s velkým zármutkem.
„A co ti brání znovu vstát?“
„Jak dlouho?“ zeptal se bratr.
„Dokud tě smrt nezastihne buď při pádu anebo při povstání. Jak je o tom psáno: „Kdekoli tě najdu, tam tě budu soudit,“ pravil starec. Modlete se pouze k Bohu, aby vás během vaší poslední chvíle nalezl konající svaté pokání.“
„Není vůbec nutné činit dlouhé diskuse; stačí natáhnout ruku a říct: „Pane, jak sám chceš a jak sám znáš, slituj se.“
A pokud bude spor sebezuřivější, řekněte: „Pane, pomoz!“
Bůh velmi dobře ví, co potřebujeme, a ukazuje nám své milosrdenství.“
Zdroj: Friends of Mount Sinai Monastery
Kvetoucí hruška v malé klášterní zahradě u Monastýru sv. Kateřiny na Sinaji
„Pochopil jsem se, že láska se liší podle její intenzity.
Kdokoli, kdo se bojí Boha, aby Ho nikdy kvůli něčemu nerozesmutnil, ten dosahuje prvního stupně lásky.
Kdo má čistou mysl, dosahuje druhého stupně lásky, který je vyšší než ten první.
A kdokoli má v duši (Boží) blahodať, ten se dostává na třetí stupeň lásky, který je ještě výše než oba dva předcházející.
Čtvrtý stupeň, dokonalá láska k Bohu, se projevuje tehdy, když má člověk blahodať Ducha Svatého ve své duši a ve svém těle. Těla těchto lidí jsou posvěcena a po jejich smrti se stávají svatými ostatky.“
Zdroj: Πατέρες της Εκκλησίας
Tento den je oděn v jasných šatech prvotin Pánova utrpení.
Pojďte tedy, všichni milovníci svátku, a přivítejte ho písněmi.
(Sedálen, Svaté Pondělí)
Dorazili jsme, moji milovaní, ke spásonosnému utrpení našeho Pána Ježíše Krista, do Svatého a Velkého (Strastného) týdne. Tento týden se nazývá Velkým proto, že v jeho 168 hodinách, od sobotního dne do noci Vzkříšení, vzdáváme čest velkým a jedinečným událostem, světově dějinným, které otřásly zemí, nebesy i tím, co je pod zemí. Proto se tento týden nazývá Velkým a proto by nás neměl minout jako všechny ostatní.
A také proto jsem si položil otázku:
Jaké jsou povinnosti křesťana pro tento svatý a velký týden? Nemluvím k nevěřícím, ateistům nebo chiliastům. Obracím se na věřící, kteří chtějí řádně oslavit nadcházející sváteční dny. Jaké jsou tedy naše povinnosti během tohoto týdne?
„Neexistuje větší lásky, než když člověk položí život za svého bližního. Když slyšíte někoho si stěžovat a vy bojujete sami se sebou a neodpovídáte na jeho stížnosti; když jste zraněni a trpělivě snášíte bolest a nehledáte pomstu; pak pokládáte život za svého bližního.“
Zdroj: Friends of Mount Sinai Monastery
Větve akátu na Sinaji v údolí (Wadi) Feiran
Západ přestal dávat světu lidi svaté a moudré.
To sahá až do doby, kdy papežové přestali být svatými a moudrými a stali se politiky a diplomaty. Západní člověk nikdy nemyslí na smrt, nemá čas myslet na smrt. Myslí jen na podrobení a vykořisťování. Využívání půdy a vzduchu, ohně a vody, rostlin a zvířat, sousedních národů a států. Objevte heslo jeho vědy a kultury, které zní: Podmanit a využít.
Globalizace je prokletím naší doby.
Jaký je užitek Evropy, Ameriky a všech kontinentů, které spěchají, aby dobyly svět, vesmír, Měsíc, Mars a hvězdy? Jaký bude přínos pro člověka, pokud získá svět a uškodí své duši, pokud ztratí svou vlastní duši?
Od koho, lidé, chcete, dobýt Měsíc? Od koho získat hvězdy? Od Pána, který je v nekonečné rozlehlosti zasel jako nějaké květiny?
Jak ubohý je tento evropský muž, když bojuje proti nebi, jako by bylo jeho nepřítelem!
(5. března 1956)
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
Slovo úvodem
Krátce po vypuknutí První světové války se velení ruské armády po řadě neúspěších ujal sám car Mikuláš II. Hlavní vojenský stan byl v Mogilevu, v dnešním Bělorusku. Zde přebýval car, stále častěji doprovázen svým synem a následníkem trůnu Alexejem. Ústřední velení ruské armády v době První světové však podle situace zasedalo během První světové války také na jiných místech, podle potřeby v různých městech Ruska.
V těchto případech bylo zvykem, že carevna, která za carem často přijížděla, navštěvovala i se svými dcerami místní monastýry, které se v dané oblasti nacházely. Jednou, když se car spolu se svými generály nacházel poblíž svého carského sídla v Livadii, navštívili všichni společně posvátný Georgijevský monastýr v Balaklavě u Sevastopole. Nutno připomenout, že car Mikuláš přijížděl do Livadie spolu se svou rodinou každý rok v létě, aby si zde odpočinul.
Hrabě Dimitrij Šeremetěv, který tehdy cara Mikuláše doprovázel, byl při tom, když se všichni ocitli v monastýru sv. Georgije. Tentokrát ovšem o své návštěvě místním otcům z monastýru nic neřekli. O to více se otec igumen spolu se svými bratry zaradoval, když se o jejich tehdejší neočekávané návštěvě dozvěděl, nemluvě o tom, že se při ní udála i jedna podivuhodná událost. Ta je před našimi zraky nyní odhalována díky vyprávění hraběte Šeremetěva.Pokračovat ve čtení →
Člověk má takové síly, že může do svého okolí předávat dobro nebo zlo.
Tyto věci jsou velmi choulostivé.
Jejich pochopení vyžaduje hodně pozornosti.
Musíme na všechno nahlížet správně.
O ostatních si nesmíme myslet nic špatného.
Dokonce i náš pohled a povzdech mohou naše bližní ovlivnit.
A sebemenší rozhořčení našeho bližního bolí.
Mějme proto v našich duších dobro a lásku,
a ty předávejme dále.
Dávejme pozor, abychom nebyli pohoršeni kvůli lidem, kteří nám nějak ublížili.
Za ně se musíme modlit s láskou.
Bez ohledu na to, co náš bližní dělá, nikdy o něm nepřemýšlejme špatně.
Vždy přejme jeden druhému jen to dobré.
Vždy mysleme jen na dobro.
Zdroj: Το Περιβόλι του Αγίου Λαζάρου
„Mé děti, přijímejte s radostí každou zkoušku, kterou vám Bůh pošle, ať už je to zármutek nebo divokost vášní, protože Bůh nám je posílá pro náš prospěch, aby trpělivost ve všech těchto věcech mohla být považována za askezi, kterou jinak nejsme schopni učinit.
Takže přinášejte Bohu své díky; oslavujte Ho svými ústy a srdcem, protože útěcha milosti přichází po každé zkoušce, když ji překonáme trpělivostí a díkůvzdáním.
Existuje snad někdo, kdo vstoupil do Ráje jinou cestou, cestou bez pokušení, kterou bychom mohli napodobit? Ne, žádný takový člověk neexistuje.Pokračovat ve čtení →
Tak například, když někdo přijde do kláštera v necudném a nevhodném oděvu, musíme s ním promluvit laskavě, protože mu možná schází správné ponětí o této věci.
Jednou jsem řekla jedné dívce, která přišla do kláštera v kalhotách:
„Moje drahá, do chrámu není dovoleno nosit tento druh oděvu. Prosím tě, aby sis oblékla sukni. Neříká se snad v proroctvích svatého Nila, že když uvidíte ženy, které nosí kalhoty, a muže, kteří nosí sukně, tak se přiblížil konec světa?“Pokračovat ve čtení →