„Přestože hledající hledá, není to on, kdo nachází, nýbrž je to on, kdo bývá nalezen…“
Otec Josef Van den Berg zesnul v Pánu dne 13. října 2023
Josef Van den Berg (1949 – 13. října 2023) byl pravoslavný poustevník, který žil ve vesnici Neerijnjen v Nizozemsku.
Josef, bývalý nizozemský herec a známý divadelní režisér a loutkář, opustil na vrcholu slávy rodinu, přátele, peníze a kariéru, aby žil jako poustevník ve své malé chýši.
V roce 1989, když se připravoval na belgickou premiéru hry „Dost bylo čekání“, kterou věnoval svému bratrovi, jenž zemřel rok předtím na nádor na mozku, se Van den Berg, jak později vyprávěl, „setkal“ s Pánem Ježíšem Kristem.
Seděl ve svém obývacím pokoji a psal dopis, který plánoval použít při premiéře hry ten večer. A Bůh mu položil otázku, která vyšla z jeho pera: „Proč nevidíš, že nemohu přijít, neboť jsem již zde?“
„Bůh mi náhle, v tu chvíli, jako by z ničeho nic, položil ruku na srdce. Skrze Lásku, kterou mi dal, jsem měl skutečně pocit, jako bych zapisoval otázku, kterou mi osobně kladl,“ vzpomínal později Josef.
Přesto premiéru odehrál, což se ukázalo jako jeho poslední představení. Van den Berg byl podle svých vlastních slov povolán Bohem a on musel na toto volání odpovědět.
Před večerním představením, které bylo naplánováno na 14. září 1989 v Antverpském uměleckém centru, vzal do ruky Bibli a zeptal se Pána Ježíše Krista, co má dělat. Písmo se před ním otevřelo na stránce s následujícími slovy: „Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Pán“ (2 Kor 6,17).
Než hra začala, vyšel na jeviště a promluvil k publiku:
„Pokusím se vám to vysvětlit. Doufám, že mě a mé rozhodnutí budete respektovat. Už nikdy nebudu hrát. Přiblížil jsem se k realitě, kterou je nemožné zahrát. Hledal jsem neuvěřitelně dlouho, byl jsem všude. Nakonec jsem dospěl k závěru, že „i když hledající hledá, není to on, kdo nachází, nýbrž je to on, kdo bývá nalezen (člověk Bohem)“. Proto jsem dnes na jevišti naposledy. Chtěl jsem vytvořit hru s názvem ‚Přestaň čekat‘… Pořád si myslíte, že si vymýšlím? (Publikum se zasmálo a považovalo to za ironii herce a jeho vlastní umělecký výkon.)
Mýlíte se a v tom spočívá klam divadla. Divadlo je klamné. Pořád nechápete, že říkám pravdu. Myslíte si: Klame nás. Teď něco udělá. Pořád tomu nevěříte.“ (Smích v publiku pokračoval.)
Proto jsem se rozhodl, že od této chvíle, od tohoto večera, už nikdy nebudu hrát na jevišti.“ Proto, dámy a pánové: kvůli tomuto Člověku, kvůli Ježíši Kristu, jsem vytvořil tuto hru. Teď vím, že je to pravda, a opouštím tuto profesi, neboť jsem se rozhodl, že pro mě dnes nastal konec. Nemůžu tu každý večer vyprávět stejný příběh. Říkám vám to, protože jsme tu dnes večer spolu. Je to pro mě konec. Hledám realitu. Už nemohu říkat nic, co není pravda. Loučím se s vámi se všemi. Můj divadelní život skončil. Odcházím. Přeji vám vše nejlepší. Peníze, které jste zaplatili, vám budou vráceny v pokladně.“
A pak Josef opustil jeviště. Po jeho projevu následovalo hrobové ticho a poté emotivní reakce divadelního publika. Tak v září 1989 skončila divadelní kariéra Josefa Van den Berga.
Ještě před jeho obrácením ke Kristu se stala významná událost: žena, kterou znal z Gurdjieffova hnutí (okultní spisovatelka a mystička s následovníky po celém světě), zemřela při autonehodě. Ve své závěti požádala o pravoslavný pohřeb. To se stalo 17. srpna v Eindhovenu.
Tam poprvé slyšel Trisagion (Trojsvatou píseň) v holandštině. A tam si také uvědomil, že se Gurdjieff mýlil.
Poté, co koncem září 1989 veřejně oznámil svůj odchod do důchodu jako herec a režisér, se Josef vydal do pravoslavného kláštera sv. Jana Křtitele v Maldonu v Essexu v Anglii a tam se setkal se starcem archimandritou Sofronijem (Sacharovem), učedníkem ctihodného starce Siluána Svatohorce. Začátkem ledna 1990 měl v Athénách další velmi důležité setkání s řeckým starcem Porfýrijem. Ten druhý Josefovi potvrdil, že v Antverpách ho čeká Boží povolání, a řekl, že se nyní musí stát „hercem pro Krista“. Starec Porfýrij ho také poslal na Svatou Horu Athos, kde se Josef setkal i se starcem Paisijem Svatohorcem.
Po návratu do Nizozemska konvertoval k pravoslaví.
Josef ještě nějakou dobu pobýval se svou rodinou, která však jeho náboženské volbě nerozuměla. Uvažoval také o naplnění požehnání starce Porfýrije, jak ho chápal on sám – inscenovat nové hry o víře v Boha a Krista. Nejprve pracoval na inscenaci hry „Svět obrácený vzhůru nohama“, poté na hře „Setkání“, ale protože neměl podporu ministerstva kultury a svých přátel, ocitl se v bolestném dilematu.
Dne 2. června 1991 se zúčastnil božské liturgie v malém pravoslavném klášteře svatého proroka Eliáše v Saint-Hubertu.
Tam slyšel archimandritu Pachomia číst verše z Písma svatého: „Kdo miluje otce a matku více než mne, není mne hoden; a kdo miluje syna a dceru více než mne, není mne hoden. Kdo nevezme svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.“ „Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, ale kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne ho.“ (Mt 10,37-39)
Když odcházel z chrámu, Josef nechal všechny své peníze v almužně.
„Pane, odteď se o mě budeš muset starat Ty. Plně se Ti podřizuji.“ Dvě hodiny po liturgii odjel autem do pravoslavného kláštera Narození Panny Marie poblíž Astenu; Josef tam chvíli zůstal. Když odcházel, Van den Berg tam zanechal svůj Mercedes, který z nějakého důvodu nechtěl nastartovat. Sbalil si věci do malého hereckého kufru a odjel z domova na kole s touhou procestovat svět. Když se však zastavil ve vesnici Nerinien, Josef si s obzvláštní jasností uvědomil, že je mu souzeno zde zůstat. A pak více než 30 let žil v malé poustevně.
Josef Van den Berg zesnul v Pánu dne 13. října 2023 ve věku 74 let v klášteře Proměnění Páně v Sochosu poblíž Soluně. Do Řecka přijel z Nizozemska krátce před svou smrtí, tehdy již nemocný rakovinou.
Nechť je jeho památka věčná!
Království nebeské!
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroj: Монах Руф
Užitečné odkazy:
Bůh řekl starci Josefovi: „Já existuji, hledej, abys mě našel!“
Jak se původně nevěřící Holanďan Josef stal pravoslavným křesťanem a dokonce poustevníkem!
Fotogalerie:
