Stětí čestné hlavy svatého Křtitele a Předchůdce Jana
Památka spravedlivého je zdobena chvalozpěvy, tobě však, Předchůdce, postačí svědectví Páně, neboť jsi byl vpravdě ctěnější nad proroky a stal ses hodným pokřtít Toho, jehož jsi zvěstoval. S radostí jsi trpěl za pravdu a těm, kdo jsou v podsvětí, hlásal jsi Boha, který se zjevil v těle a přijal hřích světa na sebe a dává nám milost velikou.
Naše svatá Církev v těchto dnech oslavila mučednickou smrt svatého Jana Křtitele, tedy toho, který nejen pokřtil Pána Ježíše Krista ve vodách Jordánu, ale také připravil cestu pro Jeho příchod, kázal světu pokání a dal všem příklad svého asketického života.
Svatý evangelista Marek, z jehož historického záznamu událostí svatá Církev tento den předčítá, popisuje, že Herodes, vládce Judeje, uvěznil Jana, protože ho kritizoval kvůli nezákonnému sňatku, který uzavřel s manželkou svého bratra. Poznal však, že Jan je svatý a spravedlivý muž, a proto se jej neodvážil potrestat, a dokonce se zájmem naslouchal jeho slovům.
Pak nadešly Herodovy narozeniny a na velké hostině, kterou připravil, tančila dcera jeho „nezákonné“ manželky, které slíbil, že jí dá všechno, oč ho požádá, dokonce i polovinu svého království. Salome, jak se tato nechvalně známá dívka jmenovala, požádala svou matku Herodiadu o radu, a ta jí řekla, aby Heroda požádala o hlavu svatého Jana Křtitele.
Zarmoucený Herodes, který nechtěl porušit svou přísahu, poslal kata a přání Salome splnil. A kat poté, co ve vězení sťal hlavu svatého Jana Křtitele, přinesl Janovu hlavu na podnose a dal ji dívce, která ji odnesla své matce. Nakonec, když se Janovi učedníci dozvěděli o smrti svého učitele, šli do vězení, vzali jeho bezvládné tělo a pohřbili ho…
Stejně jako později Kristus byl i Jeho Předchůdce zabit z nenávisti a závisti.
Zákoníci a farizeové tvrdili, že je vhodné zemřít pro dobro lidu, a nezákonná manželka považovala za vhodnější, aby zemřel muž, který ji obvinil z hříchu a nezákonnosti (čili svatý Jan Křtitel), než aby získala polovinu království svého manžela. A to proto, že slovo Pravdy jí bylo nepříjemné, protože odděluje správné od špatného, dobro od zla. Slovo Pravdy klade na každého člověka velké nároky, protože ho vyzývá, aby zkoumal své nitro a napravil svůj duchovní stav…
Pokání však není snadný úkol a není málo těch, kteří jako Herodiada raději vytrvale umlčují ústa, která mluví pravdu, než aby uznali své omyly. Ale i když slovo Pravdy zní někdy příjemně, tedy když souhlasíme a přijímáme za správné to, co slyšíme, k jeho naplnění má člověk stále ještě daleko.
Vidíme to na příkladu Heroda, který s potěšením naslouchal slovům Křtitele, ale to mu nebránilo stát se zločincem kvůli pošetilému slibu. Herodes se raději chtěl zalíbit svým souvěrcům než samotnému Bohu.
Lidské dějiny, a tím spíše dějiny Starého a Nového zákona, ale i Církve až do našich dnů, nám bezesporu předložily bezpočet příkladů lidí, kteří byli pronásledováni, mučeni nebo dokonce zabíjeni za to, že bránili Pravdu, tzn. slovo Boží.
Prorok Eliáš, svatí Makabejští, Tři mládenci v ohnivé peci, první křesťanský mučedník Štěpán, a další stovky, ba tisíce a deseti tisíce mučedníků a vyznavačů všech následujících století. Jejich příklad je chválen a právem vystavován na odiv, a pro nás pro všechny slouží jako mezník a vzor života, abychom se nebáli, ale za každou cenu bránili Pravdu své víry.
V naší době samozřejmě více než v minulosti pozorujeme distancování se společnosti od hodnot Evangelia a obsedantní lpění na snaze o prosperitu, bohatství, vlastní zájmy a materiální statky. „Neboť co jest platné člověku, by pak všechen svět získal, a své duši uškodil?“ Říká nám to sám Kristus. Neboť ještě výše než všechno bohatství světa stojí právě lidská duše. A to, nevědomky a tragickým způsobem, dnes potvrdila i Herodiada, která dala přednost smrti člověka před bohatstvím a mocí…
„Neboť kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratí ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezne ji. Nebo co jest platné člověku, by pak všechen svět získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?“ (srov. Mt 16, 21-26)
To, co musíme každý z nás u příležitosti dnešního svátku učinit v našem životě, je přehodnotit pořadí našich hodnot… Obracet se především k tomu, co je duchovní, a to navzdory světu, který pěstuje materialistický a konzumní styl života.
Tedy nestačí být pouze šťastným posluchačem Božího slova, nestačí mu jen naslouchat, nýbrž je zapotřebí jej uplatňovat ve svém životě. A konečně bychom neměli váhat, když je třeba říkat Pravdu, ale vyznat ji s odvahou a smělostí bez ohledu na to, zda se to bude někomu líbit nebo ne.
A to proto, že jedinou Pravdou a skutečným Životem je sám Kristus, bez Nějž není ani života, ani Vzkříšení.
podle homilie otce Cherubíma Veletzase z Kerkyry
připravil, vybral a přeložil
Michal Dvořáček
Za fotografie děkujeme br. Nikolajovi!
Další užitečné zdroje:
