Na srozuměnou, proč je otec Jozef ze strany biskupa Izaiáše pronásledován…

Prohlášení otce Jozefa Fejsaka
proti neustávajícím útokům a pomluvám
ze strany biskupa Izaiáše

Dne 1. června letošního roku proběhla v Olomouci Konference presbyterů Olomoucko-brněnské eparchie. Z objektivních důvodů jsem se této konference nemohl zúčastnit. Jak jsem se dozvěděl, byl jsem na této konferenci vladykou Izaiášem opět nařčen a obviněn, že jsem měl v úmyslu, a dokonce že jsem se údajně pokoušel spolu s arcibiskupem pražským, vladykou Michalem, převést majetek církevní obce v Brně na Pražskou eparchii.

Toto tvrzení je hanebná lež. Do dnešního dne nebyl navíc vladyka Izaiáš schopen nic takového dokázat.

Když už ale hovoříme o církevním majetku, tak bych se touto cestou rád vladyky Izaiáše zeptal, jakým způsobem a podvodem si nechal zřídit věcné břemeno na své jméno u církevního majetku v Mostě, kde bydlí. On sám se mi před časem zmínil o svých praktikách, které použil.

Dále nelze přehlédnout ani velmi podvodně zmanipulovaný pokus o převod církevního majetku Vilémovského monastýru na Ekumenický patriarchát, o nějž se vladyka Izaiáš v nevědomosti vladyky Simeona také pokusil.

Hlavním a současně dosvědčujícím dokumentem je tzv. Darovací listina pro Konstantinopolský patriarchát. Jak už dobře víme, text tohoto dokumentu, připraveného vladykou Arseniem, metropolitou rakouským, měl být předložen ke schválení Eparchiální radě OBE. Ale zůstalo jen u záměru. Eparchiální rada nikdy nic takového nejenže neprojednávala, ale ani neschvalovala. Pod takto připraveným dokumentem měly být doplněny vlastnoruční podpisy všech členů tehdejší Eparchiální rady. Nic takového se ale nenaplnilo. Nic takového se nestalo.

Namísto toho byl text tajně, za zády členů Eparchiální rady, předán s podpisy vladyky Simeona a vladyky Izaiáše rakouskému metropolitovi, který je osobně doručil patriarchovi Bartolomějovi, a sice jako hotovou, projednanou a schválenou věc. Patriarcha Bartoloměj pak bez znalosti skutečného stavu věcí vydal spolu se svým Synodem tzv. Tomos, tj. zřizovací listinu pro Stavropigiální monastýr Konstantinopolského patriarchátu ve Vilémově. Výše jmenovaný Tomos byl doručen do Olomouce, ale nikdy nebyl zveřejněn, nikdy nebyl předložen ani členům Eparchiální rady, ale ani členům Posvátného synodu.

Vladyka Izaiáš zorganizoval 19. srpna 2019 schůzku v Mikulově, při níž byl učiněn návrh na zřízení tzv. Spolku pod názvem „Posvátný Patriarší Stavropigiální Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice, z.s.“. Tento Spolek byl oficiálně zanesen do spolkového rejstříku 11. září 2019 Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci.

Vladyka Simeon při těchto jednáních nebyl jako předseda Eparchiální rady vůbec přítomen. Za zmínku stojí např. skutečnost, že při Ustavující schůzi tohoto Spolku v roce 2019 pořídil zápis otec diákon Maxim (Roman Rugyko), který ale neovládá český jazyk. Správnost tohoto zápisu pak ověřil vladyka Izaiáš.

Stanovy tohoto Spolku zcela odporují Tomosu, vydaném Ekumenickým patriarchátem, a také proto nebyl Tomos do těchto Stanov vůbec začleněn.

Z výše uvedeného je patrné, že vladyka Izaiáš oklamal jak Ekumenického patriarchu a jeho Synod, tak vladyku Arsenia Rakouského.

Jde o mezinárodní církevní ostudu mimořádných rozměrů, o nichž prozatím není ještě mnoho veřejně známého.

Nakonec vstoupil v pravý čas do celého vývoje vladyka Michal a důsledně zablokoval na Katastrálním úřadu jakýkoli pokus o převod majetku monastýru na takto vzniklé občanské sdružení (čili Spolek).

Převod majetku Olomoucko-brněnské eparchie na Ekumenický patriarchát se tak nakonec neuskutečnil.

Také proto, aby si sami věřící učinili obrázek o tom, co se stalo a co bylo příčinou agresivního pronásledování mé osoby ze strany vikárního biskupa Izaiáše, zveřejňuji zde vůbec poprvé svůj dopis ze dne 27. ledna 2020, adresovaný Eparchiální radě OBE a na vědomí zaslaný rovněž Jeho Blaženosti Rastislavovi, arcibiskupovi prešovskému a metropolitovi českých zemí a Slovenska, dále Jeho Vysokopřeosvícenosti Simeonovi, arcibiskupovi olomoucko-brněnskému, a konečně i Jeho Vysokopřeosvícenosti Arseniovi, metropolitovi rakouskému a exarchovi Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu.

Právě v tomto svém „Prohlášení“, zaslaném Eparchiální radě Olomoucko-brněnské eparchie a k rukám Jeho Přeosvícenosti Izaiáše, biskupa šumperského, jsem po důkladné úvaze a s ohledem na neodbytnost situace a šířící se pomluvy, vyložil hlavní své důvody, proč vikárního biskupa Izaiáše nemohu nejen podporovat, nýbrž proč s ním nemohu ani sloužit. Právě tento dopis totiž zahájil sérii nespravedlivých postupů proti mé osobě, počínaje mým odvoláním z pozice okružního protopresbytera, které se událo za velmi pochybných okolností, takže některým členům Eparchiální rady nebylo ani jasné, že jsem byl odvolán.

Výše uvedené vyvrcholilo mým bezprecedentním a nezákonným odvoláním z pozice duchovního správce PCO v Brně, kvůli čemuž jsme se obrátili nejprve na našeho eparchiálního biskupa a posléze i na Posvátný synod naší Pravoslavné církve. Učinili jsme tak s nadějí na pomoc a zastání ze strany vedení naší Církve, ale rovněž na brzké vyřešení tohoto nepřijatelného stavu, který poškozuje naši místní Církev a její věřící v očích veřejnosti, jak naší domácí, tak té mezinárodní.