(† 8. června 2014)
Otec Georgios (Kapsanis) se narodil v Paleo Faliro v Athénách rodičům s vysokoškolským vzděláním a křesťanskou výchovou.
Jeho otec pocházel z Kythery a matka z Naxu. V dospívání se spřátelil s metropolitou Lemnosu a církevním historikem moderního Řecka Vasiliosem Atesisem, jehož láska k vědě a k Bohu mladého Georgia velmi inspirovaly k teologické cestě. Po athénské teologické škole odjel do zahraničí, aby dále studoval v oblasti pastýřské péče.
Po návratu do Athén byl jmenován asistentem a spolupracovníkem na Katedře pastýřského a kanonického práva u profesora kanonického práva Konstantina Mouratidise, pod jehož vedením napsal svou disertační práci na téma: „Pastýřská péče o vězně“.
Na teologické fakultě mladý Georgios Kapsanis jako první intenzivně vedl své studenty k poznání pravoslavné patristické a empirické teologie a podporoval různé duchovní aktivity, které posilovaly ducha křesťanského zápasu a praktikování ctností.
Profesoři mystické teologie nabízeli studentům znalosti, zatímco Georgios Kapsanis nabízel zkušenost liturgickou a církevní.
Souběžně se svou prací na univerzitě založil v oblasti Paleo Faliro mládežnické duchovní centrum s názvem „Pantokrator“, kde se s horlivostí věnoval organizování různých událostí, mládežnických kroužků, vědeckých večerů a dalších duchovních akcí.
V roce 1972 na pozvání tehdejšího athénského arcibiskupa Jeronýma I., adresované teologům a vědcům, aby doplnili řady svatého duchovenstva, reagoval mezi prvními rovněž Georgios Kapsanis – tento „mnichy milující a zbožný doktor teologie“.
V klášteře Pentelis byl sám arcibiskupem Jeronýmem postřižen na mnicha a následně byl na druhou neděli postní stejným hierarchou vysvěcen na diákona v metropolitním Chrámu v Athénách a o Lazarově sobotě na presbytera v Chrámu sv. Alexandra v Paleo Faliro biskupem Vasiliosem z Evriposu.
Otec Georgios zasvětil do mnišského života své první dvě duchovní děti, asketického otce Panareta z Kozani a prostého otce Meletia z Larissy, v současnosti biskupa v africkém Kongu.
Díky známosti s metropolitou chalkidským (na Evii), vladykou Nikolaem (Selentisem), přijal pozvání a roku 1972 se přestěhoval do historického kláštera svatého Georgia v Chalkidě, jehož představeným se stal.
Otec Georgios založil první bratrstvo s mnichy Pavlem, bývalým metropolitou Siatistis, dále Panaretem, Meletiem, Timoteem, Nektariem, Symeonem, Nikodémem a Řehořem.
Chrám sv. Georgia „Armase“ se stal centrem liturgického a duchovního života. Kdysi opuštěný klášter náhle pod duchovním vedením otce Georgia podivuhodně ožil. Začala rekonstrukce nového křídla a renovace centrálního klášterního chrámu. Celonoční bdění lákalo mnoho mladých lidí z Chalkidy a Athén.
Zářivá přítomnost otce Georgia a dalších mnichů přinášela duchovní milost mnoha lidem a vedla je k životu v Kristu.
V červenci 1974 vypukla velká církevní bouře. Mezi 12 sesazenými metropolity byl i vladyka Nikolaos z Chalkidy.
Otec Georgios, nechtěje spolupracovat s nově nastolenou vládou, odešel s celým svým bratrstvem na Svatou Horu Athos.
V „Zahradě Přesvaté Bohorodice“ (na Svaté Hoře) ho přivítali svatohorští mniši a předali mu Posvátný klášter svatého Řehoře, kde pak otec Georgios sloužil dlouhých 40 let jako igumen, přičemž postřihl desítky mnichů a vyzdvihl historický a posvěcený klášter svatého Řehoře jako místo hesychie, duchovnosti, křesťanské oběti a posvěcení.
Církev jako celek však svědčí o jeho lásce ke každému člověku, který přicházel a hledal spásu, o jeho soucitu s drogově závislými mladými lidmi, o které měl zvláštní péči a pohostinnost v klášterní ubytovně, o jeho podpoře církevní misie v zahraničí (v Africe), o obraně pravoslavné duchovnosti prostřednictvím mnoha svých publikací, dopisů, homilií a projevů jeho i vybraných bratří z kláštera Grigoriat…
Otec Georgios byl silnou, duchovní a autoritativní osobností Svaté Hory Athos s křesťanskou důsledností, didaktickým důrazem, zvučnou řečí, sociálním porozuměním a eklesiologickou teologií.
Jeho dílo bylo prodchnuto pravým církevním smýšlením, neskrývanou a nezištnou láskou, nevinnou dětskou přímočarostí, neváhavou obětí a Kristovou dobrotou.
Jeho citlivost k otázkám pravoslavné teologie ho vedla k odvážnému psaní a k tomu, aby se zdvořilostí a důstojností upozorňoval na odchylky od posvátných kánonů a tendence sekularizace, které jsou občas pozorovány i v samotné Církvi.
Byl přísný a neochvějný ve svém dodržování církevních pravidel, nikdy ale nebyl fanatický ani tvrdohlavý.
Všechny své myšlenky prosíval sítem duševní modlitby, mystického duchovního života ve svatých tajinách a liturgického, empirického obnovení duše a mysli člověka. Takto nalezl „moudrost v tajemství Kristově“ (Ef 3,4).
Nikdo nemůže přehlédnout rozvážnost a rozlišovací schopnost otce Georgia. Ve všech jeho spisech, v jeho homiletických článcích, v jeho pastýřských a kanonických dílech je patrná sladkost jeho slov a ušlechtilost jeho charakteru.
Tichý a pokorný v srdci, „uchovávající tajemství víry v čistém svědomí“ (1 Tim 3,9), se učil zbožnosti od mládí až do posledního bolestného období svého života silou Boží blahodati a „vnitřního poznání“.
Nacházel se vysoko „nade všemi vládami, mocnostmi, silami a panstvy“ (Ef 1,21) a vše, co činil, činil pro Pána Ježíše Krista a pravoslavnou víru.
Milovaný starec a bývalý archimandrita Georgios Grigoriatský odešel do dějin a zanechal po sobě stopy posvěcené cesty v Bohu.
Společenství jeho víry a lásky se stává aktivním i po jeho smrti, neboť věříme, že našel smělost u Boha a nyní se přimlouvá i za nás.
Kéž odpočívá spolu se svatými všech věků ve věčné blaženosti.
Věčná paměť!
Podle: Orthodoxianewsagency.gr a dalších pramenů…
(Orthodoxi Martyria, vydávaná Pankyperským sdružením pravoslavné tradice
„Přátelé Hory Athos“)
připravil Michal Dvořáček
Užitečné odkazy:
(†) Otec Georgios Grigoriatský – Věčná mu památka! (8.6.2014)
Blahá památka na zesnutí jednoho blahodatného starce a obyvatele Svaté Hory Athos…
