Novomučedník Georgios Joanninský k nám volá z hlubin času: „Křesťané, nebuďte nečinní, nezapomínejte na své křesťanské skutky.“
Dnes je již všeobecně známý mučednický skon oběšením jednoho prostého, ale horlivého věřícího, který pocházel z malé obce nedaleko Greveny. Tento světec a nový mučedník Georgios žil na přelomu 18. a 19. století v řecké Joannině a byl povoláním podkoní. V kritické chvíli svého mladého života se zachoval jako svědomitý křesťan, odmítl přijmout islám, a vyznal, že se křesťanem narodil a navždy jím také zůstane.
Důležité je, že svatý Georgios z Joanniny v nejtěžší hodině svého pozemského života nalezl sílu obětovat se pro Krista a splnit tak svou křesťanskou povinnost, která vyžaduje odvahu a statečnost.
Nemyslel na to, že teprve před pár dny pokřtil svého syna, ale bez zbabělosti nasadil svůj život, obětoval se pro svou víru, stal se slavným bojovníkem za Krista a uprostřed otroctví hlásal poselství Jeho radostného zmrtvýchvstání.
To potvrzuje i fakt, že bezprostředně po Georgiově mučednické smrti oběšením na místě „Kourmanio“ u vchodu do hradu a po jeho pohřbu vedle metropolitního chrámu svatého Athanásia se působením svatého novomučedníka začaly dít mnohé zázraky. Tak se postupně projevovala jeho svatost, až byl nakonec, po devatenácti měsících po svém mučednickém skonu, prohlášen za svatého a církevně kanonizován.
Jak se dochovalo, během prvních tří dní, kdy novomučedník Georgios visel na hradbách před očima všech, aby si křesťané připomínali, co je čeká, pokud nepřijmou islám, jedna turecká žena strhla ze světcovy nohy jeho ponožku. Také proto se na první ikoně, napsané jen 13 dní po jeho smrti, objevuje novomučedník jen s jednou ponožkou. Tato žena pak zašla k jiné těžce nemocné turecké ženě, které se dotkla touto částí světcova oděvu, a v tu chvíli se nemocná žena rázem uzdravila.
Možná se to někomu může zdát zvláštní, ale zázraky víry lidská mysl nedokáže ani zcela interpretovat, ani vysvětlit.
A jaké jsou další, současné zázraky svatého Georgia z Joanniny?
Podle dobových svědectví, zaznamenaných různými jednotlivci, se zázraky svatého novomučedníka dějí a jsou dosvědčeny i v naší době.
V jedné kelii na Svaté Hoře Athos, kde probíhaly nějaké stavební práce a zdálo se, že je nebude možné dokončit kvůli nedostatku materiálu, během modlitby mnichů se za hlasitého hluku otevřelo víko stříbrného relikviáře s ostatky svatého Georgia, který byl uložen v místním svatohorském chrámu. Poté, co proběhl moleben s ostatky a dokončen průvod, se náhle dostupný materiál ke stavbě zdál být dostatečný, takže rozpracované dílo bylo možné na přímluvy svatého Georgia Joanninského zdárně dokončit.
Další zázrak svědčí o jednom dítěti, které se později stalo knězem. To nejprve ztratilo zrak, aby později, když bylo uloženo do kaple novomučedníka Joanninského, opět zrak nabylo.
Anebo další podivuhodný zázrak, který popsala žena, jež trpěla těžkou formou rakoviny. Také ona byla nakonec na přímluvy světce zcela uzdravena.
Poslechněme si, jak se vlastně věci udály:
„Jakmile jsme se odpoledne vrátili od lékaře, šli jsme s manželem, tak jak jsme byli zvyklí, k hrobu svatého Georgia v kapli Metropolitního chrámu v Joannině! Tam jsme se oba modlili tak intenzivně, jako snad ještě nikdy před tím v našem životě. Byli jsme velmi dojati, plakali jsme a prosili jsme světce o pomoc.
V okamžiku, když jsem zůstala v kapli sama a můj manžel (Andreas) odešel ven, padla jsem na hrob svatého Georgia a prosila ho snažně o pomoc. V tu chvíli, když se zdálo, že se nikdo neozývá, jsem velmi jasně slyšela ránu vycházející z nedaleké zpovědnice, jako by někdo něco upustil. Samozřejmě v tu chvíli ani tam, ani na jiném místě v celé kapli nebylo nikoho. Když jsem se přesvědčila, že na místě, odkud vyšel zvuk, skutečně nikdo nebyl, uvěřila jsem, že mi svatý tímto způsobem oznámil, že všechno dopadne dobře. A skutečně se tak i stalo!“
Život a zázraky svatého Georgia Joanninského nás nabádají, abychom se stali strážci a vykonavateli jakékoli posvátné povinnosti, kterou nám ukládá láska ke Kristu. Touto povinností je především náš každodenní praktický křesťanský život.
Jsme skutečně křesťané? Odpovídáme, že ano. A jsme věrní Kristu? Také odpovídáme kladně. Ale jsme tací skutečně? Nezanedbáváme snad své povinnosti jako věřící? Nejsme snad krutí a nespravedliví k druhým, protože nevěříme, že v osobách našich bližních k nám přichází sám Kristus?
Novomučedník Georgios k nám volá z hlubin času: „Křesťané, nebuďte nečinní, nezapomínejte na své křesťanské skutky.“ Berme si tedy od něj příklad my všichni. Neboť ani on nebyl nečinným, nýbrž praktickým, byl člověkem naplňujícím ve svém životě skutky křesťanské víry.
Příklad svatého Georgia k nám promlouvá ještě v jedné konkrétní věci. Rozhodněme se napravit všechna svá opomenutí. Možná se musíme trochu více namáhat a něco kvůli tomu i vytrpět. Je však zapotřebí hrdinství a odhodlání nás všech.
Mnozí tvrdí, že v dnešní společnosti s křížem v ruce nikdo ničeho nedosáhne. To ale není pravda. Kříž dává smysl životu každého křesťana, kříž osvěcuje celý svět, kříž proměňuje veškerou bolest a utrpení, které dává význam. Kříž vede všechny ke Kristu. Kříž pomáhá každému člověku v jeho následování našeho Spasitele…
Svatý Paisij Svatohorec učil:
„Dobrotivý Bůh určuje pro každého člověka kříž úměrný jeho vytrvalosti, ne proto, aby ho trápil, nýbrž aby tento člověk po kříži vystoupal až do nebe, protože kříž je v podstatě žebříkem do nebe.“
Takto uvažuje křesťan s hrdinským duchem, který naplňuje svatý Kristův zákon.
„Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Mt 16, 24-25)
Amen!
Podle článku o. Iliase Makose:
„Dávné a současné zázraky novomučedníka Georgia
(Jiřího) z Joanniny“ a dalších pramenů (Orthodoxos Typos)
připravil v den svátku tohoto světce
Michal Dvořáček
V Brně dne 30./17.1. 2026
