Pane, v úzkosti hledali jsme Tebe…
Dobré jsou zármutky,
dobré jsou bolesti,
dobré jsou i naše strasti…
Bůh ví, proč je dává a sesílá.
Neboť jedině tak se ještě více přibližujeme k Bohu,
v našich zármutcích, v našich bolestech.
„Pane, v úzkosti hledali tebe…“
„Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.“ (Izaiáš 26,16)
Prostřednictvím našich zármutků se přibližujeme k Bohu.
A současně si klademe otázku:
„Zbaví nás Bůh našeho zármutku a utrpení?“
„Ten, kdo utíká před prospěšnými pokušeními, utíká před věčným životem,“ říká se.
A tak tomu také je.
Také proto by člověk neměl upadat do zoufalství.
Člověk nesmí upadat do zoufalství
za jedno své selhání.
Neboť nikdy nevíte,
jaká je Boží vůle.
A když tuto Boží vůli znáte,
pak zůstáváte pokornými a poslušnými.
Boží vůle však není vždy jen sladká (nám příjemná),
bývá i hořká, ano, bývá i hořká!
I řekl Ježíš Petrovi: „Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec?“ (Jn 18, 11)
Ježíš řekl Petrovi „Cožpak ho nemám píti?“
„Ano, budu ho pít…“ (pravil Ježíš)
Ježíš dokonce na jednom místě nazval Petra satanem:
„Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ (Mk 8,33)
Ano, tak to je.
Nicméně… skrze Kříž přišlo nakonec Vzkříšení!
Zdroj: Περιοδικό Πειραϊκή Εκκλησία
(Sv.) Efrém Katounakiotský, Ὑπομονή-Λόγοι διδαχῆς, Τεῦχος 345, Μάρτιος 2022
