Naděje křesťana je – Království nebeské,
které není z tohoto světa.
Nezoufejte, vidíce, jak někteří povstávají proti vám. Kdyby vás všichni milovali, bylo by to daleko horší: znamenalo by to, že se lidem přespříliš zavděčujete. I Krista nenáviděli a ukřižovali Jej. Tudíž proč bychom měli očekávat všeobecnou lásku k nám, když následujeme Krista? Dbejte, ať máte čisté svědomí, nebojte se lidské nenávisti, bojte se nenávisti ve vlastní duši.
Musíme se znovu stát křesťany. Je zcela zbytečné, dokonce absurdní hovořit o všelijakých sociálních reformách, změnách historického směřování, překonávání absurdní doby, pokud přitom nemáme v srdci Krista. A naopak máme-li v srdci Krista, vše ostatní je již druhořadé.
Možná se po době absurdní otevře nová doba. Ale pravděpodobně (a křesťané na to musí být připraveni) se nová doba neotevře a naše doba se skutečně stane tou poslední. Tehdy možná křesťané přinesou poslední a rozhodující svědectví (o Kristovi) skrze svou mučednickou krev.
Ale to je přece důvod k radosti, nikoli k zoufalství. Neboť křesťan se nespoléhá na tento svět a pozemská království. Naděje křesťana je pro ně (tj. pro svět a pozemská království) naprosto absurdní.
Naděje křesťana je – Království nebeské, které není z tohoto světa.
Zdroj: Православная Америка
Z ruského originálu s přihlédnutím k anglické verzi
pro PCO v Brně přeložil bratr v Kristu z Prahy.
