Čím více člověk „zakouší“ Boha, říká jeden starec, tím více po Něm „hladoví“.

Svatý starec Jeroným Εginský

O modlitbě

Starec Jeroným učil:

„Zamilujte si Krista, jak jen to je možné. Jen tato láska nás podpírá a utěšuje. Buďte opatrní, dávejte pozor na vše kolem vás a modlete se.

Neříkejte „Kristus“, ale „náš Kristus“.

Když necháte otevřené okno, vstoupí dovnitř světlo. Pokud je všechno zavřené, odkud dovnitř vstoupí světlo, i když je ho venku hojně? Tak je to i v duchovních záležitostech: Otevřete své srdce našemu Kristu, proste ho a On vám pomůže!

Žaltář mám jako svou denní potravu. Mám ho moc rád a čtu ho pravidelně. I jeden nebo dva žalmy denně. A když jste smutní, když jste v pokušení, čtěte žaltář s pozorností a láskou a pocítíte v sobě proměnu.

Považujte Církev za léčebnici. Proč někdo chodí do nemocnice? Aby se uzdravil. Může se vnitřně ptát: „Proč jsem sem přišel? (do Církve)…“ A pak zaslechne odpověď: „Abych prosil našeho Krista, naši Panagii a naše svaté!“

(Někdo se starce zeptal:) „Starče, často nemám čas se doma anebo na cestách modlit. Neměl bych snad?“

(Starec Jeroným odpověděl:) „V nouzi na tom nezáleží, Bůh je všude, On je Duch! Avšak jindy…, když máš např. hlad, jíš snad jen u stolu? Nejíš také ve stoje, v běhu a v práci? Stačí, když se budeš soustředit na slova modlitby.“

Když se ocitneš v těžkých chvílích, prones slova „Vyznání“ (víry). Pomalu a procítěně. Nech každé slovo proniknout hluboko do tvého srdce, ne formálně a suše. Já „Vyznání“ recituji mnohokrát denně, 5 až 6 krát, i vícekrát.

Po „Povečeří“ pak řekni: „Pane můj, vidíš, jaký jsem! Nemám pokoru. Nemohu se modlit tak, jak bych měl. Mám mnoho slabostí! Ještě nevedu takový zápas, jak by sis přál. Čeho mohu dosáhnout takovým přístupem? Pomoz mi, Pane!“

Hovoř k Němu (ke Kristu), jako by byl před tebou, stejně jako ty mluvíš nyní ke mně.

(Dále otec Jeroným říkával): „Obětuji se za toho, za koho se modlím!“

Modlete se, dokud nezačne „pršet“, tj., dokud nepřijdou slzy. Mnozí se modlí v noci a ani to jim plně nestačí, plně je to neuspokojuje (touží po ještě intenzivnější modlitbě). Modlitba je velmi sladká věc.

Slzy v čase modlitby jsou důkazem lásky k našemu Spasiteli.

Stavět ze suchých kamenů není dobré. Je potřeba bláto a také vápno. Modlitba bez slz není (pravou) modlitbou. Jsou zapotřebí slzy, jinak z modlitby nevyplyne žádný užitek.

Při každé modlitbě musíte „nasbírat“ jeden „uzlík slz“. A když pocítíte příchod „dojetí“, nikomu o tom neříkejte, protože to je božský dar. Dávejte si pozor, abyste o něj nepřišli!

Chcete, aby vás Pán slyšel? Nikdy nikoho nerozhořčujte. Ať jsou vaše slova pokojná, sladká, doslova proslazená (láskou).

Naučte se ronit slzy v modlitbě. Slzy člověka omývají, obnovují ho a posilují.

Čím více člověk „zakouší“ Boha, říká jeden starec, tím více po Něm „hladoví“. „Namalovaná“ voda neuhasí žízeň, ani „namalovaný“ chléb neuhasí hlad. Ve světské moudrosti uslyšíte mnoho rčení o ctnosti, ale tato moudrost je slabá k tomu, aby vás přesvědčila. Postrádá zkušenost, kterou je třeba získat prostřednictvím ctnosti. „Nezakusila“ ji skrze skutky. Abyste řekli, že jídlo je lahodné, musíte ho nejprve ochutnat. Ano, hladovět, žíznit a nasytit se Bohem, to vám přeji…“

Zdroj: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης

připravil Michal Dvořáček

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.