„Bez slavného a vítězného Vzkříšení by veškeré dílo Syna Božího bylo marné“

Svatý Nikolaj Velimirović

„Kdo mě utvrdí v tom, že Kristus vstal z mrtvých?“

O tom mě ujišťuje především mé svědomí. A pak moje mysl a moje vůle.

Zaprvé, mé svědomí říká: tolik utrpení, které Kristus vytrpěl pro dobro a spásu lidí, nemohlo být odměněno ničím jiným než Vzkříšením a nadpozemskou slávou. Nevýslovná utrpení lidí spravedlivých byla korunována nevýslovnou slávou. To mi přináší vnitřní uspokojení a pokoj.

Zadruhé, moje mysl říká: bez slavného a vítězného Vzkříšení by veškeré dílo Syna Božího zůstalo v hrobě, celé Jeho poslání by bylo marné.

Zatřetí, moje vůle říká: Kristovo Vzkříšení mě zachránilo před kolísavým váháním mezi dobrem a zlem a rozhodně mě postavilo na cestu dobra. A tohle mi osvětluje cestu a dává mi oporu a sílu.

Kromě tří hlasů, které mi z nitra potvrzují (slavné Kristovo Vzkříšení), existují jistě i další svědkové, kteří to potvrzují. Jsou to slavné ženy nesoucí myro, je to dvanáct velkých apoštolů a pět set dalších svědků, kteří Ho všichni viděli a slyšeli po Jeho zmrtvýchvstání, ne ve spánku, ale ve skutečnosti, a ne jen na minutu, ale po celých čtyřicet dní.

Onen ohnivý Saul, největší židovský pronásledovatel křesťanství, mi to také potvrzuje; dosvědčuje mi, že viděl ono světlo vzkříšeného Pána za bílého dne, a že slyšel Jeho hlas a že uposlechl Jeho rozkaz. Pavel nechtěl toto svědectví popřít ani po třiceti letech, ani když v Neronově Římě padl na jeho hlavu meč. Potvrzuje mi to i svatý Prokopios, vůdce římské armády, která se vydala vyhlazovat křesťany v zemích Východu, a kterému se Kristus náhle zjevil živý a obrátil ho na svou stranu. A místo toho, aby Prokop křesťany vraždil, se dobrovolně vydal, aby byl ve jménu Krista sám zabit. Potvrzují mi to i ​​tisíce Kristových mučedníků ve vězeních, na popravištích v dlouhé řadě staletí, od mučedníků z Jeruzaléma přes mučedníky z Balkánu až po naše dny a nejnovější mučedníky v Rusku.

Potvrzují mi to také ​​všechny spravedlivé a dobré duše, které v životě často potkávám a které se radují, když slyší, že Kristus vstal z mrtvých. Vzpomínka na Kristovo Vzkříšení se dotýká jejich svědomí, rozechvívá jejich duše a utěšuje jejich srdce.

Také přijímám svědectví od hříšníků a nepřátel Krista. Už jen to, že oni jako hříšníci a bezbožní odmítají Kristovo Vzkříšení, mě přesvědčuje o opaku. U každého soudu je chování svědků předmětem obav, a proto se bere v potaz hodnota jejich svědectví. Když střízliví, čistí a svatí svědci tvrdí, že vědí, že Kristus vstal z mrtvých, rád přijímám jejich svědectví jako pravdivé. Ale když lidé nečistí, nespravedliví a bezskrupulózní Kristovo Vzkříšení odmítají, posilují tím svědectví těch prvních a dále mi potvrzují pravdu o Vzkříšení mého Pána. Neboť to, co odmítají, odmítají ze zlého úmyslu, nikoli z poznání.

Mnoho národů a kmenů mě také ujišťuje, že pouze víra v Kristovo Vzkříšení je vyvedla z divokosti k osvícení, z otroctví ke svobodě, z bahna nemravnosti a temnoty ke světlu dětí Božích. Také Vzkříšení srbského lidu mi svědčí o Kristově Vzkříšení.

I slovo „Vzkříšení“ z mrtvých mi potvrzuje to, co je zřejmé. Neboť bez Kristova zmrtvýchvstání by toto slovo v lidských jazycích ani neexistovalo. Když Pavel toto slovo poprvé pronesl v civilizovaných Aténách, Athéňané byli velmi překvapeni a znepokojeni.

Dovolte, abych vás, děti Boží, pozdravil se svátkem Vzkříšení i já.

Kristus vstal vpravdě z mrtvých!

Podle: Svatý Nikolaj Velimirović, „Cesta bez Boha se nedá snést“ (Nakladatelství En Plo, 2008, s. 70–72)

Zdroj: Katanixi

přeložil Michal Dvořáček