Drazí bratři a sestry v Kristu,
milí členové naší Brněnské pravoslavné obce!
Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrése! Christos anésti!
Nadešel velký a svatý den slavného a světlého Kristova Vzkříšení a my se ocitáme ve shromáždění Jeho věrných následovníků, kteří podobně jako předcházející generace pravoslavných křesťanů všech dob vyznáváme největší a nejpodivuhodnější pravdu, jakou kdy svět zaslechl. Touto „blahou zvěstí“, kterou povždy ve svých srdcích nesou věrní učedníci Spasitelovi, je Jeho věčné vítězství nad hříchem a smrtí.
„Smrtí smrt překonal!“
Vyznáváme Kristovo Vzkříšení, které bylo ještě před chvílí, při pohledu na ztrápeného a ukřižovaného Ježíše, zcela nemyslitelné. Kříž, jak učí svatý apoštol Pavel, byl považován za nástroj potupy, zmaru a útrpné smrti hodné těch nejhorších zločinců… Kříž byl bláznovstvím těm, „kteří hynou“. Avšak pro nás, kteří toužíme po spáse, po věčném životě, po Nebeském království spolu s Pánem Ježíšem Kristem, je „Boží moc“ (1 Kor 1,18).
Stále ještě slyšíme volání davu, který nepoznal svého Mesiáše a volal „Ukřižován buď!“ Vidíme Pánovu strastnou cestu na Golgotu, vidíme, jak byl bit, jak na Něj bylo pliváno, jak byl bičován, jak Mu na hlavu nasadili trnovou korunu a jak byl ponižován… „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku.“ (Iz 53,7) Vidíme Stvořitele světa, „skrze Něhož všechno učiněno jest“, který poslušně podstoupil smrt, „a to smrt na kříži“ (Fil 2,8).
Vzpomeňme na „rozumného lotra“, který v Pána Ježíše Krista uvěřil a pravil: „Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do svého Království.“ (Lk 23, 42) Právě jemu Pán Ježíš přislíbil, že ještě tentýž den bude s ním v Ráji. Jedno hluboké a upřímné pokání přivedlo jednoho z lotrů do Ráje, zatímco nepokorný a zatvrzelý výsměch druhého vedl k jeho vlastnímu odsouzení a ztrátě života věčného.
A pak přicházejí na scénu další lidé, podobní oběma lotrům. Někteří pokračují ve výsměchu a povýšeném odsuzování, zatímco druhým se pomalu, ale jistě otevírají oči. Podobně jako onomu setníkovi, který, když viděl, jak Ježíš skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ (Mk 15,39)
Někteří očití svědci viděli Kristovo utrpení, dokonce Jeho skon na Kříži, viděli, jak byl uložen do hrobu, jak byl pomazán vonnými mastmi, jak byl oděn do bílých pohřebních pláten, avšak nikdo neviděl Jeho slavné a vítězoslavné Vzkříšení. Největším svědkem Kristova Zmrtvýchvstání se stal Jeho hrob, z nějž dodnes pramení nespočetné zázraky.
A právě v tomto smyslu se správně ptá sv. Theodor Studita, když říká: „Co je to, milovaní bratři a milovníci svátků a milovníci Krista, co je to za velkou nádheru? Co je to za tak velké osvícení a radost? Co je to, co způsobilo, že se Církev tak zaskvěla světlostí? Co je to, co ozářilo svět? Co je to, co způsobilo, že vznikla tak velká radost a potěšení? Včera jsme byli v zármutku a dnes v radosti. Včera v temnotě a dnes ve veselí. Včera v nářku a dnes v jásotu.“
Svatý otec Theodor Studita nás učí, že „Kristus vstal z mrtvých a celý svět byl naplněn radostí“ a dále říká, že díky svému Vzkříšení nám Kristus „otevřel Ráj a zpřístupnil ho všem“. Je to velká hlubina, kterou nelze zcela pochopit! Je to velká výška, kterou nelze změřit! Jak hrozné je toto tajemství, které převyšuje sílu naší mysli!
„Jest Vzkříšení den! Andělé zpívají, protože se radují z naší spásy. Proroci se radují, když vidí, jak se jejich proroctví naplňují. Celé stvoření s námi oslavuje, protože pro něj vyšel nový den spásy a opět zazářilo slunce spravedlnosti.“ (sv. Theodor Studita)
Ano, i letos zazářilo „Slunce spravedlnosti“ a v Jeruzalémě ve Svaté zemi opět na Kristův hrob sestoupil Blahodatný oheň. Sláva Bohu! I letos se zopakoval velký zázrak naší víry, kterou vidíme očima naší víry, ačkoli se nacházíme na jiném konci světa. Zázrak sestoupení Svatého světla čili Blahodatného ohně je mocným potvrzením Kristova Vzkříšení. Blahé paměti patriarcha jeruzalémský Irinej II. (†2023) kdysi v této souvislosti řekl: „Svaté světlo není pouhý zázrak. Je to zázrak všech zázraků.“
„Bůh je náš Hospodin a zjevil se nám.“ (Žalm 118,27)
Většina lidí ve Vzkříšení Kristovo věří, ale jen velmi málo lidí ho vidí jasně. A ti, kteří ho neviděli, se nemohou náležitě klanět Ježíši Kristu a uctívat Ho jako Syna Božího. Jak můžeme ale tvrdit, že jsme něco viděli, když jsme něco takového svýma fyzickými očima nespatřili? Konkrétně něco, co se stalo před téměř dvěma tisíci lety. A nemáme spíše říkat, že ve Vzkříšení „věříme“, a nikoli, že ho „vidíme“? Vůbec ne. I podle svatých Otců je správné, když spolu s Církví zpíváme: „Vzkříšení Kristovo spatřivše, pokloňme se svatému Pánu Ježíši Kristu, jedinému bezhříšnému.“ Duch Svatý nás totiž nabádá říkat i věřit, že „Kristovo Vzkříšení se děje v každém věřícím, a ne jen jednou…, protože tentýž Pán Ježíš Kristus v nás bývá vzkříšen, přináší své světlo a vyzařuje záblesky své neporušitelnosti a božství“.
Svatý Simeon Nový Teolog učí, že zářivá přítomnost Ducha Svatého nám umožňuje „vidět“ Kristovo Vzkříšení očima naší víry a našima duchovníma očima, kterým se Kristus zjevuje duchovně. Tyto duchovní oči nám pomáhají vidět a spatřovat „nesmrtelného a neporušitelného“, Který nás společně se sebou křísí z mrtvých a oslavuje nás spolu v sobě.
Drazí bratři a sestry v Kristu, milované mé duchovní děti,
při pohledu na vaši pevnou a hlubokou lásku k Bohu, při pohledu na vaše upřímné vyznání pravoslavné víry, při pohledu na vaši úctu k Přesvaté Bohorodici a věrnost svaté Pravoslavné církvi mě přemáhá dojetí a mé oči se zaplňují slzami.
Naše farnost pokračuje i nadále ve svém duchovním zápasu, ve svém křesťanském poslání a obecenství jednoty, k němuž jsme naším Spasitelem povoláni: „Aby všichni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal.“ (Jn 17,21)
V dnešní veliký a svatý den, „který učinil Hospodin“ (Žalm 118,24), se za Vás za všechny vroucně modlím a přeji Vám i Vašim rodinám, aby v nás a pro nás vzkříšený Pán Ježíš Kristus naplnil i vaše srdce svým božským světlem, svou věčnou radostí a hlubokou vírou, kterou si ponesete s sebou po celý zbytek Vašeho života.
Nejprve jsme se klaněli Kristovu utrpení a nyní nás Kristus, pravý Bůh náš, učinil hodnými spatřit Jeho slavné Vzkříšení. To je ten nejvzácnější dar naší pravoslavné víry. To je ten nejryzejší projev blahodati Ducha Svatého. Snažme se neustále získávat blahodať Ducha Svatého jako závdavek věčného života a Království nebeského.
Přeji Vám i Vašim rodinám požehnané svátky Kristova Vzkříšení.
V pravé Kristově lásce
Váš prot. Jozef Fejsak
V Brně dne 11. dubna
(Pascha Kristova 2026)
