Otec Serafím (Rose)
Hledět vzhůru
Svaté Písmo a díla svatých Otců, ale také životy svatých a církevní bohoslužby, zkrátka všechny tyto věci mají za cíl nikoli náš každodenní světský život, ale nasměrování naší cesty do nebe.
Jestliže tedy nasměrujeme náš pohled k tomuto vysokému cíli, pak získáme správné úsilí a horlivost, tj. způsobnost vidět něco víc v tomto pomíjivém a marnivém světském životě, který zasévá sklíčenost, oslabuje, vyčerpává a nutí padat na duchu, a už vůbec nevede ke spasení.
Výše zmíněné je však něčím více než jen snahou o dokonalost. Církevní bohoslužby, životy svatých, díla svatých Otců a dále Svaté Písmo, výklady svatých Otců na knihy Písma svatého, to vše v nás probouzí ono úsilí a horlivost jen tehdy, když v sobě máme jiskru Boží lásky, když si přejeme přebývat v tomto rozpoložení neustále, abychom nalezli a získali nebe.
Tato horlivost však nesmí být jen jakýmsi závanem vášně, který po chvíli pomine a zmizí. Ona zbožná horlivost musí být schopna trvat stále. A proto musí obsahovat i vlastní umírněnost, zdrženlivost a skromnost, které vycházejí z čehosi daleko hlubšího, z toho, co ctihodný Serafím Sárovský nazývá rozhodností, odhodláním. To znamená, že takováto horlivost, která je trvalá a nikdy zcela neustává, sama představuje základ, který je ve vašem životě neustále přítomen. Ona vás nutí jít kupředu i v případě neúspěchu, protože vy cítíte, že je něco daleko vyššího než to, k čemu v daném okamžiku směřujete, něco, co nezávisí od vašeho rozpoložení a přesvědčení, něco, co byste měli zachovávat neustále.
A tím by měla být vaše rozhodnost dostihnout to, co je nebeské. Tato rozhodnost, nebo lépe řečeno horlivost, která se stala odhodláním, musí být trvalá, a to znamená, že nevzlétneme ihned do výšin, abychom z nich poté spadli do hlubin a shořeli.
Ve všem, co se děje, je zapotřebí vidět onu vyšší, to jest duchovní stranu.
Je tomu tak proto, že když budeme hledět chvíli na tu vyšší stranu, a pak zase chvíli na tu nižší, tak budeme stále kráčet tu vzhůru, tu dolů. A ona nižší, přízemní stránka věcí, které se dějí, je velmi silná. Může dokonce působit i skrze biskupy, tj. právě skrze ty, kteří, jak se předpokládá, musí být v prvé řadě pastýři pro svou pastvu na cestě do Nebeského království. I oni jsou lidé a mohou podléhat moci hříchu. Uvědomme si, že v naší době se věci mají ještě hůře, než tomu bylo dříve.
Takže jestliže se budeme chovat takovým způsobem, že občas budeme hledět nahoru, a občas zase dolů, vykonáme jeden krok dopředu, a další dozadu, potom jeden dopředu a dva dozadu, tak takto nikdy nedojdeme ke dveřím Nebeského království.
Je jedna pozoruhodná citace Abba Dorothea, která nám může pomoci pochopit výše zmíněnou myšlenku:
Je dobré pro tebe, ó bratře, jak tě vždy poučuji, abys ve všem a vždy všechnu naději, v každém svém díle, vkládal na Boha, a sobě si říkal: nic se neděje bez vůle Boží. Zajisté pak, Bůh zná a ví, že to či ono je pro tebe dobré a k užitku, a proto vše činí tak, jak činí, neboť to, co se děje, má i nějakou svoji viditelnou příčinu. Například, já ti mohu říci, že od toho, když jím v jídelně s poutníky a nutím sebe být nasycen nad míru, abych nebyl za nepohostinného, můj žaludek i nohy těžknou a já se cítím nemocen. A mohl bych najít i další důvody a příčiny. Pro toho, kdo hledá příčiny, jich je vždy dosti. Avšak je prospěšné a správné říci jen toto: Bůh ví, co je dobré a prospěšné pro moji duši, a proto se to vše také děje. Protože ze všeho, co Bůh stvořil, ani o jednom nelze říci, že by nebylo dobré. Protože On na počátku stvořil vše dobré a vše bylo skutečné dobro. Proto nám nepřísluší zarmucovat se tím, co se děje a stává, ale vkládat naději na Boží prozřetelnost a zachovat vlastní pokoj. (Poučení Abba Dorothea, část 12)
Kapitolu s názvem „Dívat se vzhůru“ z knihy jeromonacha Serafíma (Roseho) „Člověk proti Bohu“ přeložil a připravil o. Marek Malík
