„Ve světle zářících paprsků“ se dnes zjevila Matka Boží nejen nad Počájevem, nýbrž ve své záštitě i nad pravoslavnou farností v Holíči!

„Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy,
Kterýchž jsi požíval.“ (Lk 11,27)

Ani nevím, jak se to vše podařilo, ale k mé velké radosti jsem se ocitl na krásné a duchovně povznášející pouti ve slovenské Holíči a v její místní pravoslavné farnosti. Dnes se nad touto farností a jejími věřícími „skvěly zářivé paprsky slunce“, před jejichž žárem jsme hledali jisté útočiště uvnitř svatého chrámu. Ten místní, pravoslavný, je zasvěcen Počájevské ikoně Přesvaté Bohorodice a rovněž svatým Apoštolům rovným Cyrilu a Metodějovi.

Od časných ranních hodin se chrám plnil věřícími, kteří obětovali dnešní jinak pracovní den, aby vzdali úctu Přesvaté Bohorodici a vždycky Panně Marii, jež osvítila také místního pastýře, otce Jakuba Jacečka, který před lety tento chrám spolu se svou mátuškou Janou, místními věřícími a všemi Bohu známými dárci po mnoha obětech vybudoval.

V dnešní slavnostní den do Holíče zavítali duchovní i věřící ze všech koutů „Československa“, od nejvzdálenějšího cípu Slovenska až po Moravu a Čechy. Ba i ze zahraničí. Ti všichni si přáli být spolu s místním duchovním otcem a jeho krásnou duchovní rodinou při oslavě svátku Matky Boží a její divotvorné ikony.

A vskutku, společnou touhou všech bylo „získat uzdravení a poznání pravé víry“ před svatou ikonou Počájevskou, kteréžto dary mohou získat všichni „modlící se k Tobě“ (Bohorodice). Společně jsme Boží Matku prosili za odpuštění hříchů a za přímluvy k jejímu Božskému Synovi „za spásu duší našich“.

Bylo bezesporu povznášející být při takové krásné, duchovní události a cítit božskou blahodať jako dar seslaný z nebes na přímluvy Přečisté Matky Boží, jenž se nejvíce projevuje v lásce a pokoji v Duchu Svatém. „Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, zde jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,21), jak praví sám Spasitel. A zde nás byly desítky, věrných dětí svaté Pravoslavné církve, a my jsme očekávali, že Přesvatá Bohorodice „prosvětlí i naše srdce zbožnými myšlenkami“, jak se praví v troparu k dnešnímu svátku.

Duchovní otcové, kteří dnes sloužili svatou liturgii, opakovaně zdůrazňovali, že my, pravoslavní křesťané, musíme na prvním místě hledat Nebeské království a Jeho spravedlnost, a nesmíme upozaďovat velký dar pravoslavné víry, která nás všechny sjednocuje v Kristu… Vše ostatní, naše názory, národnost či původ jsou až druhořadé. Naší hlavní „národností“ je bytostná příslušnost k vyvolenému Božímu lidu…

„Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1Pt 2,9)

Před tvojí svatou ikonou, Vládkyně, modlící se k tobě, uzdravení získávají,
poznání pravé víry přijímají a nepřátelské útoky odrážejí…

Pramenem uzdravení a pravoslavné víry utvrzením zjevila ses, Bohorodice…

Naši ctihodní předci, kteří ctili Přesvatou Bohorodici a její Počájevskou ikonu, mysleli i na nás, když v modlitbách Boží Matku opěvovali a žádali, aby utvrdila svaté Pravoslaví i v okolních zemích… Také u nás je stále třeba Pravoslaví upevňovat a ochraňovat, neboť vždy se objevují různá cizí učení a všudypřítomný sklon k duchu světskému a cizímu vůči pravoslavné zbožnosti. A proto se obracíme k Přesvaté Bohorodici, „která všechno zmůže“.

Rozum zůstává stát nad zbožnými zpěvy a modlitbami, které po staletích ctí naši nebeskou Ochránkyni a snažně ji prosí, aby „shlédla k našim povzdechům“…

„Shlédni k povzdechům našim, malodušnost naše ať se ti neprotiví, když před tvým divotvorným obrazem v neštěstích a zármutcích naše vzdechy k tobě povznášíme. Prosvětli myšlenkami lítosti náš rozum, víru naši posilni, naději upevni. Lásky, onoho nejsladšího daru, učiň nás hodnými, abychom jej mohli přijmout. Těmito dary, ó Přečistá, ne nemocemi a zármutky, náš život ke spasení nechť je provázen.“ (Z Modlitby k Počájevské ikoně Matky Boží)

Děkujeme Bohu, Pánu Ježíši Kristu i Jeho Přečisté Matce za velký dar pravoslavné víry a za moudrost a obětavost našich kněží, jejich zbožných a pracovitých žen, ale i všech pravoslavných křesťanů, kteří jako dobrodinci a stavitelé našich chrámů konají dílo nejvyšší pozemské hodnoty, neboť bez Božích chrámů zůstáváme my, věřící, jako „země bez řek a bez vody“. Naopak tam, kde stojí pravoslavný chrám, a kde v něm slouží oddaný Boží služebník, zachovávající svatou Pravoslavnou víru, tam spočívá blahodať Ducha Svatého a věřící zde mají možnost načerpat duchovní dary „k odpuštění hříchů a životu věčnému“.

Amen!