Svátek „Uvedení“
Přesvaté Bohorodice do chrámu
Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského
V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru sv. Řehoře
na Svaté Hoře Athos
Slovo úvodem
V dnešním svátku naše Pravoslavná církev oslavuje úplné zasvěcení Panny Marie Bohu.
Podle starce Georgia Grigoriatského jde o úplné a celostné zasvěcení někoho, kdo se od svých tří let věku oddal cele svou vůlí a vstoupil oddaně do Božího chrámu, aby tam žil v úplné modlitbě a neustálém zření Boha (řec. θεωρία του Θεού).
Svatý Řehoř Palama, jehož pochvalná slova a kázání k bohorodičným svátkům jsou v Pravoslavné církvi všeobecně známá a uznávaná, hovoří o tom, že někdo, kdo měl později vznášet své modlitby za celý svět a být jeho „Utěšitelkou, Pomocnicí, Záštitou a Ochránkyní“, ten se musel nejprve na toto velké poslání náležitě připravit.
„A tato příprava se odehrála uvnitř „Svatyně svatých“ Šalamounova chrámu, kam vcházel pouze velekněz, a navíc jen jednou v roce.“
Právě zde podle starce Georgia se Vládkyně Bohorodice, naše Panagie (čili Přečistá), cvičila v askezi, a uvnitř tohoto hesychastického modlitebního prostoru a mystického soustředění na Boha se s Bohem také setkala. A nejen to. „Rozmlouvala s Bohem, posvětila se pro Boha, přinesla sama sebe Bohu, a poté se stala připravenou na své velké (budoucí) poslání.“
Žádný jiný člověk na světě nebyl hoden stát se „Matkou Vykupitele“. Přesvatá Bohorodice nám podle svatého Řehoře Palamy ukázala svým vlastním životem zcela jedinečný příklad a vlastně i význam hesychie pro náš život.
Současně prosím nezapomínejme na to, že hesychie nikdy nebyla a není pouhým klidem, pokojem a stavem nečinnosti. Naopak, je nesmírně dynamickým hybatelem naší svatosti. A navíc, vždy bychom měli hovořit spíše a výlučně o „posvátné hesychii“, nikoli pouze o hesychii (klidu) jako takové.
Takto chápaná hesychie doslova „vybavuje“ člověka vším duchovně potřebným, ať už zůstane v této (posvátné) hesychii ponořen po celý svůj křesťanský život, nebo pokud ji využije pouze jako určité přípravy na nějaké své poslání, podobně jak se to událo i v případě svatého Apoštola Pavla a dalších Apoštolů a velkých církevních Otců.
Uvědomme si, prosím, že všichni výše jmenovaní (jak svatí Apoštolé, tak svatí Otcové) začínali své skutky, kroky a poslání od hesychie, a poté, když se uvnitř hesychie sjednotili s Bohem, dokázali hovořit s lidmi velmi působivě o Bohu,
a tím také přitáhnout srdce těchto lidí k Bohu.
Starec Georgios ve svém (dnešním) kázání hovoří i k těm, kteří se rozhodli jít cestou mnišského života, a právě jim zdůrazňuje, že hesychie je hlavním obsahem a metodou jejich života na Svaté Hoře.
Je pravda, jak doplňuje starec Georgios, že různé práce a služba bližním, jakož i různé povinnosti uvnitř svatohorského kláštera jim nedovolují praktikovat hesychii do důsledku a plně se jí oddat, ale to nezáleží jen na nich… Jejich hlavním úkolem je zamilovat si hesychii a toužit po hesychii, neboť bez ní „nemůžeme nikdy zcela (duchovně) vyzrát“.
Když to naše služba (bližnímu) vyžaduje, abychom někomu pomohli, musíme opustit naše „uzavření“ a vyjít „ven“; když to ale není nezbytné a naše služba druhým to nevyžaduje, „nevycházejme“, říká starec Georgios.
Nicméně, dokonce i během naší „diakonie“ se vždy snažme, jak jen to je v našich silách, abychom zachovali posvátné ztišení (hesychii) a bdění (nepsis).
Cítíme-li v našem nitru pokušení a chceme-li vycházet ven, obracet se k ostatním, což samo o sobě ničí hesychii, vždy si vzpomeňme na naši „Panagii“ v Šalamounově chrámu, ve Svatyni svatých, a zvolejme: „My, mniši, musíme kráčet takovou cestou, jakou prošla i Vždycky Panna Marie“.
A Přesvatá Bohorodice, jak dodává starec Georgios, „velmi pomůže nám všem“ v našem duchovním životě, abychom v něm získali duchovní plody.
Neboť pokud si v našem životě nezamilujeme hesychii, nepřineseme nikomu, ani sobě samým příliš velký užitek.
I ostatní duchovní nástroje jsou užitečné a také ty nám pomáhají v našem duchovním životě, nicméně největší duchovní užitek se rodí v hesychii modlitby a v hesychii tajemného sjednocení s Bohem.
Nechť nám všem pomáhá vždy naše Přečistá Bohorodice, jež je také prvním, kdo se podle svatého Řehoře Palamy naučil jít po cestě tajemného sjednocení
s Bohem uvnitř hesychie…
Prosme Přesvatou Bohorodici, aby nám pomohla, abychom také my kráčeli v jejích šlépějích a prožívali tento požehnaný Boží dar, kterým je také hesychastický život uvnitř modlitby.
Svátek Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu
(20.11./3.12.)
vybral a přeložil Michal Dvořáček
Ke stažení v pdf zde:
Hlavní bibliografický pramen:
(+) Αρχιμ. Γεώργιος (Καψάνης), Καθηγούμενος της Ιεράς Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος. Εις τα Εισόδια της Κυρίας θεοτόκου (1985). Ιn: Ομιλίες σε ακίνητες Δεσποτικές και Θεομητορικές Εορτές (των ετών 1981-1991) Β’. Έκδοσις Ιεράς Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος 2017, s. 175-177. ISBN: 978-960-7553-35-5.
Bohorodičen svátku „Uvedení“:
Po svém narození, Vládkyně a nevěsto Boží,
Vešla jsi do chrámu Hospodinova,
Tehdy byl k tobě, čistá a nevinná,
posílán Gabriel, aby ti pokrm přinášel,
Všechno nebeské užaslo,
Vidouc, že se Duch Svatý v tobě usídlil,
Proto, nejčistší a neposkvrněná,
oslavovaná na nebesích i na zemi,
Matko Boží, zachraň náš rod,
křesťanů pravoslavných!
Užitečné odkazy:
